Dne 9. dubna 2024, po několika měsících debat, schválila Francie nový pozměněný antikultovní zákon, a to navzdory námitkám Senátu a úplnému zamítnutí textu dne 2. dubna.
Podle zvláštního francouzského systému však platí, že pokud mají Senát a Národní shromáždění nesmiřitelné postoje k zákonu, má přednost hlasování Národního shromáždění. I když vláda intenzivně lobbovala poslance ve prospěch textu, opozice byla silná, dokonce i v Národním shromáždění: 146 hlasů pro a 104 proti.
Název zákona se týká posílení boje proti sektářským odchylkám. Zároveň se tvrdí, že během COVIDu se sekty množily a některé šířily myšlenky proti očkování. Zákon proto zavádí nový trest – podněcování k odmítnutí nezbytné lékařské nebo preventivní péče, za což nyní hrozí až jeden rok vězení a pokuta. Je zřejmé, že důsledky sahají daleko za hranice COVIDu a vakcín.
Je třeba poznamenat, že Rada státu při posuzování zákona doporučila vyloučit toto ustanovení, neboť představuje hrozbu svobodě slova a svobodě vědecké debaty. Vláda však doporučení Rady státu zamítla.
Antikultovní opatření jsou rovněž posílena tím, že se antikultovním organizacím umožňuje účastnit se soudních řízení proti „sektám“ jako občanští žalobci a že se soudci a státní zástupci vybízejí, aby si vyžádali stanovisko vládní antikultovní agentury MIVILUDES ke skupinám, které soudí nebo stíhají. Kromě toho parlamentní pozměňovací návrhy přiznaly MIVILUDES také nové a posílené postavení.
V listopadu 2023 se na francouzský Senát obrátila Dr. Raffaella di Marzio, odbornice na psychologii náboženství z Itálie, zakladatelka a ředitelka Centra pro studium svobody náboženství, víry a svědomí.
Celou verzi si můžete přečíst zde.
Níže jsou uvedeny některé důležité úryvky z tohoto dopisu (Di Marzio, 2023):
Byla jsem upozorněna, že ve francouzském Senátu se chystá hlasování o návrhu zákona proti „sektářským úchylkám“.
Tento návrh zákona je prezentován jako přání chránit jednotlivce před škodlivým zacházením, které se údajně odehrává uvnitř „sekt“, ale podle mých zkušeností a mého studia v této oblasti představuje takový návrh zákona skutečnou hrozbu pro svobodné uplatňování základních práv jednotlivců a rodin patřících k náboženským menšinám.
Zejména jsem chtěla upozornit na myšlenku, která se v návrhu zákona mnohokrát opakuje, a to myšlenku, že „sekty“ se dopouštějí psychického zneužívání, tzv. trestného činu „manipulace s myslí” nebo „psychického podřízení”.
Bohužel pod vlivem médií a propagandy „antikultovních“ skupin některé evropské vlády zřídily vyšetřovací soudy, parlamentní komise, antikultovní oddíly a schválily dokonce zákony proti „sektám“, nebo jinými slovy proti údajnému „zločinu manipulace mysli“, kterého se „nebezpečné sekty“ dopouštějí na svých stoupencích, zejména na dětech.“
O této záležitosti jsem prováděla rozsáhlý výzkum po dobu asi 25 let a výsledky svých studií jsem shrnula v knize „Nuove religioni e sette. La psicologia di fronte alle nuove forme di culto“ (Nová náboženství a kulty. Psychologie tváří v tvář novým sektám) vydané v roce 2010. V červnu 2023 jsem vydala další knihu na toto téma: „Scelta e abbandono di una comunità spirituale. Percorsi di cambiamento e sviluppo personale”, (Výběr a opuštění duchovního společenství. Cesty změny a osobního rozvoje).
Zjistila jsem, že teorie o „manipulaci mysli“ nebo „vymývání mozku“ či „přesvědčivém nátlaku“, jak se uplatňuje u „sekt“, nemá žádný vědecký základ. (odst. 2-7)
V Itálii jsme takový zákon měli. Stalo se tak v roce 1930 za Mussoliniho fašistického režimu: zákon „plagio” (článek 603), což byl trestný čin uvedení někoho do „úplného područí“. Významem italského výrazu „plagio” [latinsky plagium] je anglické slovo „brainwashing“ (vymývání mozku). V dnešní době používá antikultovní a mediální propaganda některá synonyma jako „manipulace mysli“, „ovládání mysli“ a podobně … ale význam je stejný: potvrzují, že člověk může být vystaven „plagio“ ze strany „nebezpečných kultů“ nebo „sekt“. Mussoliniho myšlenka, když tento zákon vkládal do trestního zákoníku, byla, že antifašisté jsou antifašisty jen proto, že jsou pod nepatřičným vlivem, a tento zákon mu umožnil zavřít do vězení některé antifašisty obviněné z toho, že takový vliv vyvíjeli na jiné, kteří se nakonec také stali antifašisty. Byl to snadný způsob, jak dostat do vězení ty nejlepší ze svých odpůrců. (odst. 12)
Italský ústavní soud, který v roce 1981 zrušil zákon Plagio. Tento článek byl zrušen z mnoha důvodů, mezi něž patří:
– První část kritiky byla empirická: fenomén plagio neexistuje a nelze jej ani ověřit, pokud předpokládáme, že takového stavu podřízenosti nelze dosáhnout pouze psychologickými nástroji. Na tomto bodě se shodla většina psychiatrů. Problém spočíval v tom, že takové pravidlo bylo příliš vágní a neurčité, tedy v rozporu s ústavním principem zákonnosti.
– Druhý okruh kritiky byl politický: kritici tvrdili, že za tímto pravidlem se skrývá pokus o ideologickou diskriminaci. V návaznosti na tuto argumentaci se soudci vystavovali riziku, že budou pod záminkou posuzování metod indoktrinace posuzovat životní styly a jakékoli myšlenky, které jsou v rozporu s převládajícím společenským názorem nebo dokonce s většinovým názorem soudu. (odst. 14-15)
Jako odborník na psychologické a pedagogické otázky, stejně jako na téma svobody náboženského vyznání a náboženských menšin, vám mohu s podporou vědecké komunity říci, že tato myšlenka není založena na vědeckých údajích ani empirickém výzkumu. Je pouze výrazem netolerantní ideologie konkrétních antikultovních skupin, která již v mnoha zemích způsobila obrovské škody dětem a rodičům patřícím k náboženským menšinám.
Závěrem se domnívám, že schvalování represivních zákonů pro boj proti trestnému činu „psychické podřízenosti“, jak navrhuje tento návrh zákona, je nejen zbytečné, ale také velmi nebezpečné pro svobodu svědomí, svobodu náboženského vyznání a demokracii obecně. (odst. 19-20).
Navzdory varování odborníků francouzská vláda zákon prosadila a hrdě prohlašovala, že nový zákon nekriminalizuje víru, ale pouze metody používané k jejímu šíření. Ve skutečnosti důkazy o tom, že přesvědčení bylo vštěpováno pomocí „nezákonných“ metod, často pocházejí od antikultistů nebo médií, která přesvědčení klasifikují jako „sektářské úchylky“.
Ve skutečnosti však důkaz o tom, že přesvědčení byla vštěpována pomocí „nezákonných“ metod, poskytují buď antikultovní aktivisté, kteří často nejsou odborníky, nebo média, která přesvědčení považují za „kultovní úchylku“.
Přední mezinárodní vědci konstatují, že posedlost Francie sektami z ní nadále činí jedno z nejhorších míst v demokratickém světě, pokud jde o svobodu náboženského vyznání a přesvědčení.
Druhý příběh pochází z jiné zakládající země Evropské unie, kde se antikultisté podíleli na následující praxi. Jistě vás překvapí, že tak „demokratická“ země, jakou je Německo s dobře známou minulostí, se dnes zabývá náboženskými čistkami.
Podle nedávné zprávy USCIRF (Komise USA pro mezinárodní náboženskou svobodu) nazvané Religious Freedom Concerns in the European Union (Obavy o náboženskou svobodu v Evropské unii) Německo již několik desetiletí uplatňuje tzv. „filtr sekt“. Tento filtr vyžaduje, aby každý, kdo hledá zaměstnání nebo obchoduje se státními institucemi, podepsal prohlášení, že není scientolog a „nepoužívá technologie L. Rona Hubbarda“, zakladatele scientologie.
V praxi jdou tyto filtry sekt tak daleko, že se vás ptají, zda jste se vy, někdo z vašich zaměstnanců nebo dokonce dobrovolníků v posledních třech letech zúčastnili přednášky pořádané scientologickou skupinou, církví nebo příbuznou organizací. Odpověď „ano“ vás diskvalifikuje z jakéhokoli zaměstnání nebo státních zakázek. Pokud zastupujete nějakou společnost, musíte navíc vypovědět smlouvy s každým, kdo na tuto otázku odpoví „ano“, abyste mohli pokračovat v obchodování s vládními subjekty.
Bez ohledu na vaše názory na scientologii je dotazování se na náboženské přesvědčení uchazeče a jeho zohledňování při přijímání zaměstnanců naprosto nezákonné.
Podle směrnice EU o rovnosti v zaměstnávání a Evropské úmluvy o lidských právech se jedná o zjevnou diskriminaci na základě náboženského vyznání, a tedy o porušení článku 9 (Svoboda myšlení, svědomí a náboženského vyznání) a také článku 14 (Zákaz diskriminace).
Ačkoli desítky soudních rozhodnutí v Německu konstatovaly, že tyto „filtry sekt“ jsou nezákonné, neměly žádný účinek a tato nezákonná praxe v Německu stále pokračuje.
Dovedete si představit, že by vám bylo znemožněno ucházet se o zaměstnání, pro které máte dokonalou kvalifikaci, jen kvůli vašemu náboženskému nebo filozofickému přesvědčení? I při správné kvalifikaci na vás příslušnost k určité náboženské skupině nalepí potupnou nálepku a znemožní vám získat práci, která by uživila vaši rodinu.
Bez práce, platu a základních prostředků není smrt daleko. A pokud jde o plánovanou smrt celé kategorie občanů patřících k určité náboženské skupině nebo národnosti, není tak daleko ke genocidě.
K takovým diskriminačním praktikám bohužel docházelo na mnoha místech a v mnoha dobách v historii, často s ničivými následky, a přesně víme, k čemu vedou. Dehumanizace části populace je způsob, jak ospravedlnit budoucí zločiny z nenávisti.
Ještě těžší je představit si, že se to děje v Německu – zemi, která více než kterákoli jiná trpěla rukou nacismu.
V polovině 40. let 20. století byla v Norimberku přijata řada zákonů, které Židy diskriminovaly a omezovaly jejich práva. Židé tehdy, podobně jako dnes scientologové, nesměli pracovat na státních úřadech. Profesoři byli vyhazováni z univerzit a pracovníci z nemocnic. Židé nesměli sloužit v armádě a u policie.
Norimberské rasové zákony z roku 1935
Připomeňme si také nacistickou směrnici podepsanou Reinhardem Heydrichem, šéfem Hlavního úřadu říšské bezpečnosti, která stanovila postupy pro potlačování některých náboženských společností a sekt.
Směrnice poskytovala seznam komunitních skupin a učení od astrologů po stoupence křesťanské vědy, označených jako sekty.
Pogromy židovských obchodů v nacistickém Německu
Kromě toho nařizovala zákaz a likvidaci všech organizací, klubů a svazů, které byly jakýmkoli způsobem spojeny se skupinami uvedenými na seznamu.
Tehdy se zdálo, že je to celé společnosti lhostejné. Na první pohled se zdálo, že se tato problematika netýká každého člověka zvlášť, protože činnost nacistů a fašistů začínala potlačováním pouze určitých skupin lidí, které spojovala rasa, etnikum nebo podobné náboženské názory. Tento problém se však nakonec dotkl všech, protože nelidské činy nacistů přerostly v globální válku a genocidu.
Dnes je nečinnost Evropské komise vůči německým „sektářským filtrům“ a francouzskému zákonu podobnému fašistickému velmi znepokojivá. Vidíme, že se antikultismus šíří jako plíseň po celé Evropské unii a proniká do nejhlubších mocenských struktur.
Je snadné házet kameny na ty, které jsou považovány za nedemokratické země, a obviňovat je ze zločinného chování a tyranie. Skutečnou výzvou je však vysledovat takové zločinné chování v zemích, kde je demokracie stále živá. Musíme jednat rozhodně, abychom tyto praktiky vymýtili. V opačném případě se význam Evropské unie vytratí a její Charta základních práv ztratí smysl.
Tento článek je překladem původní anglické verze, kterou naleznete na tomto odkaze.