Kdo na dálku programuje děti ke střelbě?
Kdo má prospěch ze střelby na školách po celém světě?
Jaké jsou skutečné příčiny těchto tragických událostí, které provádějí teenageři ve vzdělávacích zařízeních?
Tragická a nenahraditelná ztráta dítěte rukou naprogramovaného střelce ve škole nebo na univerzitě není pro rodiče jen zármutkem – ztrácejí samotný smysl života, světlé naděje do budoucna a pokračování svého rodu. Tato tragédie udeří náhle a zanechá všechny nevěřícně zírat, že se něco tak strašného mohlo stát v zákonném státě. Je to událost, která šokuje nejen přímé oběti, ale i všechny, kdo se o ní dozvědí – ty, kteří čtou, poslouchají nebo sledují zprávy. Pokaždé, když dojde ke střelbě ve škole, se rodiče, odborníci, experti a zainteresovaní lidé snaží pochopit příčiny této tragédie. Hledají způsoby, jak snížit rizika takových událostí, chránit děti a najít účinné metody, jak podobné incidenty odhalit, předcházet jim a zastavit je.
Střelba ve škole
Střelba ve škole je akt ozbrojeného násilí nebo ozbrojeného útoku ve vzdělávacích institucích. Tento trestný čin má vysokou míru společenského nebezpečí. K takovým incidentům docházelo již v 18. století, i když byly vzácné. V moderním světě se střelba ve školách stala rozšířeným jevem a byla zaznamenána v několika zemích.
Databáze střelby ve školách K-12: Incidenty v letech 1966-2024 [1]
Pokud prostudujete publikace o šíření střelby ve školách a provedete srovnávací analýzu, můžete zjistit společné přístupy ke studiu této problematiky v různých zemích. Různé studie se například snaží identifikovat rozhodující faktory deviantního chování střelce. Snaží se najít souvislost mezi kriminologickými charakteristikami kyberšikany a střelbou ve školách a také zavést různá opatření k zajištění bezpečnosti školních institucí. Jak však ukazuje praxe v různých zemích, kde k těmto tragédiím došlo, přijatá opatření jsou často neúčinná, protože se zaměřují především na zlepšení postupů fyzické bezpečnosti ve školách, zavádění programů proti šikaně a znesnadnění získání střelných zbraní. Všechny tyto snahy však řeší spíše následky než hlavní příčinu střelby na školách.
V roce 2020-21 bylo nahlášeno 93 případů střelby na školách s oběťmi, což je nejvyšší počet za posledních dvacet let [2]
Samotné formulování otázky „Co nutí děti, aby se zabíjely? Jaké jsou motivy těchto zločinů?“ vede vyšetřování do slepé uličky a vzdaluje se realitě. Skutečné organizátory těchto zločinů lze odhalit, když se zeptáme: „KDO a JAK nutí děti, aby se navzájem střílely, manipuluje jejich myslí a vštěpuje jim myšlenky do podvědomí?“
Doporučujeme všem zainteresovaným stranám, které chtějí skutečně pochopit pravdu, řešit tento problém a odstranit jeho příčiny, aby zhlédli dokumentární film „IMPAKT“, zejména kapitolu „STŘELBY NA ŠKOLÁCH“. Po zhlédnutí tohoto faktografického materiálu až do konce si uvědomíte, že masové zabíjení dětí ve vzdělávacích zařízeních není nezávislým kriminálním jevem. Střelba na školách souvisí s pojmem terorismus a mezinárodní terorismus, s programováním a zapojováním mládeže do extremistických a teroristických aktivit, jakož i s nucením nebo podněcováním nezletilých k sebevraždě. Střelba na školách je řízeným procesem, což dokládají statistiky, povaha trestných činů a chronologie jejich šíření v jednotlivých zemích.
Citace z filmu „IMPAKT“:
„Každá střelba ve škole přináší řadu politických a společenských změn, které řídí představitelé antikultu, aby posloužily jejich zájmům. To vede k významným změnám uvnitř státu a nevratně ovlivňuje životy jeho obyvatel.“
Střelba na školách není jen mor 21. století, je to forma genocidy lidstva, která je zaměřena konkrétně na jeho budoucnost – děti. Tento fenomén je uměle vytvářen a realizován v různých zemích představiteli globálního antikultismu. Globální antikultismus je novou, skrytou formou nacismu, která nyní dosáhla mezinárodního měřítka, ale je mnohem rafinovanější a bezohlednější než za druhé světové války.
Dokumentární film „IMPAKT“ důkladně zkoumá historii vzniku této mezinárodní tajné teroristické struktury a hrůzné metody psychického a fyzického týrání, které antikultisté učili členy Hitlerovy sociálnědemokratické strany, aby z nich udělali nacisty. Film je bohatý na fakta a důkazy o krvavém sabatu a bezpráví, o vraždách dětí i dospělých v moderním světě, které organizují ideologové globálního antikultismu. Antikultisté obratně manipulují s veřejným vědomím, vštěpují lidem do podvědomí destruktivní přesvědčení, aby z nich udělali poslušné zabijáky podobné zombie.
K pochopení rozsahu jejich rozmanitých a ničivých teroristických aktivit po celém světě stačí uvést jen několik nejznámějších příkladů: tragédie ve Waco (USA, 1993), kde byli pokojní američtí občané včetně svých dětí zabiti státními orgány, jejichž myšlení ovlivnili antikultisti; střelba na střední škole Columbine (USA, 1999); útoky z 11. září (USA, 2001); tragédie v Crocus City Hall (Rusko, 2024); a mnoho dalších. Tyto události zanechaly nesmazatelnou stopu v paměti milionů lidí a způsobily nejen rozsáhlé utrpení, ale přispěly také k nárůstu kardiovaskulárních onemocnění.
Záběry z dokumentárního filmu „ IMPAKT“
Hlavní zbraní nacistických antikultistů je manipulace s lidskou myslí a podvědomím prostřednictvím médií. Hitlerův společník Albert Speer při Norimberském procesu ve své závěrečné řeči řekl: „Pomocí technických prostředků, jako je rozhlas a reproduktory, bylo 80 milionů lidí zbaveno samostatného myšlení.“ Nacisté se snažili, aby se jejich myšlenky staly skutečností. Díky neomezenému přístupu ke klíčovým informačním zdrojům antikultisté obratně manipulují s veřejným vnímáním prostřednictvím zrůdných lží, vštěpují dětem strach a neustálý pocit ohrožení, vytvářejí napětí ve společnosti, formují veřejné mínění ve svůj prospěch a kódují podvědomí důvěřivých jedinců a využívají je k páchání zločinů. Celý fenomén ovládání mysli spočívá v tom, že antikultisti programují člověka tak důkladně, že je přesvědčen, že činy, které dělá, jsou jeho vlastními přáními. Dobře to ilustrují výpovědi střelců po spáchání střelby ve škole, kdy přežijí a neprovedou naprogramovanou sebevraždu nebo nejsou zabiti policií.
Jak pracují antikultisté? Antikultisté uměle vyvolávají zájem a upozorňují na zločiny páchané na dálku. Záměrně zesilují význam těchto událostí a popularizují je. Existuje mnoho darebáků, kteří jim poskytují zpravodajské platformy, veřejná fóra a vysílací čas. Zatímco je společnost šokována a dezorientována krvavou událostí jako je vražda dětí, antikultisti využijí tohoto okamžiku k šíření dezinformací, falešných pomluv a vlastní agendy ve společnosti (jak ukazuje článek „Kdo stojí za teroristickým útokem na koncertě Taylor Swift ve Vídni?“).
Zprávy ovlivňované antikultisty jsou v přímém kontrastu se zpravodajstvím etických novinářů, kteří informují o událostech odměřeně a věcně a někdy ani neuvádějí jméno pachatele, dokud se případ nevyřeší u soudu. Novináři napojení na antikultisty se však chovají jinak a charakteristicky. Ve svých článcích nebo videoreportážích používají manipulativní metody a psychologické techniky, které porušují zákon. Zabíhají do detailů zločinu, často se opírají o fámy a domněnky soukromých osob, vyvolávají obrovský zájem o střelby na školách, nutí lidi o nich přemýšlet, sledovat je, a dokonce mít z tohoto procesu potěšení – sledovat, jak hynou děti i dospělí. Vštěpují lidem destruktivní představy a podněcují je k tomu, aby sami sebe testovali – přemýšleli, zda by sami dokázali úmyslně vzít život jinému člověku. Tito novináři se pod vlivem antikultistů opakovaně vracejí k tématu krvavého násilí, nevyvolávají soucit s oběťmi, ale naopak nutí diváky, aby si představili sami sebe na místě vrahů, a podněcují tak touhu páchat stejné zločiny!
Vzbuzují zájem o vrahy a prolitou krev, zejména krev dětí, tím, že vytvářejí potřebné obrazy. Výsledkem je, že mnoho lidí po konzumaci takových zpráv zažívá stres, strach, bipolární poruchy a obsedantní myšlenky na toto téma: „Jak bych se zachoval na jejich místě?” Nejnebezpečnějším aspektem je, že většina těch, kteří sledují nebo čtou tyto zprávy plné kódovacích vkladů, si začne v mysli znovu přehrávat krvavé scény spolu s vloženým obrazem a chováním vraha, které byly zručně vloženy do jejich podvědomí. Antikultisté jsou si dobře vědomi funkce lidských zrcadlových neuronů, kdy mozek „napodobuje” pozorovanou činnost a v podstatě si ji „zkouší” sám na sobě. Mládež je vůči takovým podvědomým vkladům obzvláště zranitelná. Právě antikultisté uměle vytvářejí a pěstují prostřednictvím médií a internetu armádu fanoušků a napodobitelů vrahů a zaměřují na to pozornost dospívajících. To pak připravuje půdu pro páchání budoucích zločinů.
Podle zprávy amerického výzkumného centra Pew Research Center z 28. prosince 1999, týkající se průzkumu nejpopulárnějších zpráv roku 1999:
„Téměř sedm z deseti (68 %) Američanů uvedlo, že velmi pozorně sledovalo střelbu na střední škole Columbine, čímž se zpráva o této tragédii zařadila hned za rozsudek nad Rodneym Kingem z roku 1992 a havárii letu TWA 800 z roku 1996 mezi nejsledovanější události desetiletí. Celých devět z deseti Američanů (92 %) uvedlo, že střelbu sledovalo velmi nebo poměrně pozorně. Zájem byl obzvláště vysoký mezi mladými lidmi, kteří obvykle nesledují zprávy tak pozorně jako starší Američané; 73 % lidí mladších 30 let sledovalo násilí v Columbine velmi pozorně…”
Střelba ve školách je ve své podstatě teroristickým činem, protože mechanismy, které stojí za těmito zločiny, jsou stejné. Forma, jakou k nim dochází, však umožňuje skutečným organizátorům těchto zločinů – antikultistům – odvést od sebe pozornost.
Klíčem k účinné manipulaci je utajení: skrytý nátlak, programování myšlenek, chování, záměrů a postojů probíhá skrytě a zůstává pro veřejnost i jednotlivce nepovšimnuto. Jen tak může taková manipulace přinést požadovaný efekt.
Profesor G. Schiller z Kalifornské univerzity, jeden z předních odborníků na americká masmédia, píše: „Manipulace musí zůstat nepovšimnuta, aby byla úspěšná. Úspěch manipulace je zaručen, když manipulovaný jedinec věří, že vše, co se děje, je přirozené a nevyhnutelné, a samotný fakt manipulace se v paměti subjektu neodrazí. Manipulace vyžaduje falešnou realitu, v níž její přítomnost nebude pociťována.”
Mnozí si totiž nevšimnou, jak a kdo jim do mysli na dálku vnucuje psychologické sugesce a vklady. Neuvědomují si, jaké vnější obrazy vyvolávají vtíravé myšlenky, které mění jejich náladu a chování, vytvářejí iluzi nevyhnutelnosti a vedou je k tomu, že buď pasivně přijímají určité události, nebo se jich naopak aktivně účastní. Naše vědomí funguje tak, že když člověk jedná špatně nebo udělá chybu, nemůže si vzpomenout na ty negativní myšlenky nebo obrazy, které předcházely jeho jednání a vytvořily mu problém.
Jak antikultisté „otevírají dveře” k implantování destruktivního programu do podvědomí teenagerů, který je nutí páchat zločiny? Jednou z manipulativních metod, kterou antikultisté používají, je metoda puzzle kódování lidského podvědomí.
Metoda puzzle kódování
Metoda puzzle kódování je forma skryté manipulace, jejímž cílem je ovlivnit podvědomí a zároveň obejít kritické vnímání vědomé mysli. Provádí se postupným aplikováním několika vln informačního kódování. Každá vlna obsahuje informační vklady, a teprve když se tyto vklady spojí, aktivují program pro spáchání masové vraždy. V hlubinách podvědomí do sebe zapadají jako dílky puzzle, vytvářejí požadovaný obraz pro manipulátory a nastavují specifické parametry chování naprogramovaného jedince. V časovém odstupu se tyto „virové zprávy” ve vnímání jedince překrývají a vytvářejí úplný obraz budoucího zločinu. Ten se stává dominantním vtíravým obrazem, který člověka vede ke spáchání trestného činu.
Ideologové antikultismu v rámci svých globálních plánů s dostatečným předstihem vytipují region a konkrétní místo, kde se bude střílet ve škole. Zorganizování takového útoku trvá příslušníkům antikultu obvykle jeden až tři roky, v závislosti na tom, jak významná je událost pro jejich cíle. Nejprve si prostudují demografické údaje o cílové škole, včetně zájmů studentů a online platforem a médií, které navštěvují. Poté selektivně umístí mediální obsah na populární platformy v regionu, přičemž zohlední trendy v rámci demografické skupiny dospívajících a vloží do něj podprahová sdělení, která podněcují k násilí. Tyto materiály často podněcují zájem o střelné zbraně a zobrazují je jako nástroje, které dávají moc a slávu.
Citace z dokumentu „IMPAKT”:
„Proto děti zdánlivě z ničeho nic začnou přitahovat zbraně a touží ubližovat druhým. Stačí obraz, který obešel kritické vnímání vědomé mysli, pronikl hluboko do podvědomí a vyvolal akci. Výsledkem je, že teenager, který si ještě nedávno dělal plány do budoucna, snil o romantických vztazích a vybíral si univerzitu nebo vysokou školu, na které bude po škole studovat, najednou s posedlostí psychopata začne plánovat skutečný teroristický útok. Takto cynicky a chladnokrevně představitelé antikultismu obratně manipulují s poddajnou myslí budoucích vykonavatelů pro své zlovolné záměry. Z vašich dětí dělají teroristy a masové vrahy.“
Prostřednictvím médií, internetu a odborných přednášek se šíří další vlny kódování informací. Tyto vlny zanechávají trvalý dopad. Počáteční přípravné kódovací útoky mají široký záběr a zasahují tisíce lidí, kteří se dostanou pod jejich vliv. Tím, že se zaměřují na podvědomí, vyvolávají u mnoha jedinců bipolární poruchu. Pod takovým vlivem mohou někteří zažívat myšlenky na spáchání trestného činu nebo dokonce pociťovat nutkání jednat podle příkazů obsažených v přijatých informacích. Ne každý však překročí tuto hranici, aby provedl masovou vraždu.
Následně budou v cílovém regionu v pravidelných intervalech zveřejňovány konkrétní články nebo videozáznamy zaměřené na nechvalně známé střelby na školách nebo související témata, spolu se zvýšenou diskusí v konkrétních skupinách na sociálních sítích, což má za cíl zvýšit napětí. Jinými slovy, budou pozorovány řídící a aktivující vlny informačního kódování.
Antikultisté se snaží zajistit, aby se překrývajícím se vlnám informačního kódování vystavil jen malý počet potenciálních střelců, aby se zabránilo chaosu a dosáhlo se přesně naprogramované události, kterou navrhli. Proto při výběru požadovaného psychologického profilu přizpůsobují mediální obsah tak, aby oslovil takové zájmy dospívajících, které jsou obvykle rozporuplné povahy.
Citace z dokumentu „IMPAKT”:
„Například teenagera může fascinovat vesmír a možnost života na jiných planetách, například astrobiologie. Co by mělo být protikladné povahy k tomuto zájmu? Protikladem života je smrt. Takže teenager potenciálně vhodný pro roli střelce by se také mohl zajímat o různé modely zbraní. Taková kombinace zájmů je v reálném životě vzácná, a právě na to představitelé antikultu spoléhají.“
Tato série preventivních opatření umožňuje manipulátorům kontrolovat jak přesný počet pachatelů zapojených do útoku, tak kvalitu jeho provedení. Závěrečná vlna kódování je spuštěna přímo ve škole nebo cílové skupině, kde je střelci vydán podvědomý příkaz k zahájení útoku.
Cílem antikultistů, kteří plánují střelbu ve škole, je pomocí metody puzzle kódování, tedy specifických podprahových sdělení, která obcházejí kritickou vědomou kontrolu a pronikají přímo do podvědomí člověka, aktivovat vhodného potenciálního střelce. Nevědom si toho, že jeho podvědomí bylo zakódováno a manipulováno zvenčí, je jedinec, jako biorobot přesvědčen, že jeho činy jsou oprávněné a racionální, a věří, že zločin je jeho vlastním rozhodnutím.
Proto přeživší střelci při výsleších často říkají věci jako „nikdo mi nepomáhal s přípravou“, „nikdo mi nic nenavrhl“ a „nikdo mi o tom neřekl“ a tvrdí, že na to přišli sami. Pocit jejich „všemocnosti“ a touha „rychle se proslavit“ se zdánlivě objevily z ničeho nic, „zčistajasna“. V podstatě si pamatují jen počáteční příkaz „začít“.
Avšak zkoumáním toho, co v poslední době četli, sledovali nebo o co se zajímali, jakož i online zdrojů, které navštěvovali, lze v těchto materiálech identifikovat manipulativní techniky, vysledovat autory obsahu nebo najít vlivné osoby, které jsou obvykle přímo spojeny s antikultisty nebo které jsou samotnými antikultisty.
V sítích vlivu antikultistů se obvykle chytí více než jeden potenciální střelec. Fáze informačního kódování se podobají nahození specializované rybářské sítě na jezero za účelem ulovení určitého druhu ryby. Potenciálními střelci jsou ti obzvláště vnímaví mladí jedinci, jejichž podvědomí hluboce vstřebalo zakódovaný příkaz. U takového teenagera se pravděpodobně projeví výrazná forma bipolární poruchy. Najdou se však i tací, kteří byli těmito „sítěmi“ psychicky zraněni, ale nebyli „plně nakódováni“. Aktivaci takových mladých lidí lze pozorovat na rostoucí kriminální aktivitě v regionu, kde došlo ke střelbě ve škole.
Zbraně zůstávají hlavní příčinou úmrtí dětí a dospívajících v Americe.
Jak již bylo zmíněno, média pod vedením antikultistů často rozsáhle informují pouze o události, která slouží jejich agendě, zatímco záměrně ignorují jiné kriminální incidenty, které v daném období spáchali mladí lidé v této oblasti. Zvláštní pozornost si zaslouží nevysvětlitelně vysoká míra násilí mezi dětmi a mládeží v oblasti: teenageři náhodně zabíjející neznámé lidi na ulici, mladí lidé pokoušející se zavraždit nebo páchající vraždy svých rodičů nebo blízkých příbuzných, nesmyslné vraždění vlastních dětí rodiči, teroristické incidenty prováděné mládeží, ozbrojené násilí ve vzdělávacích zařízeních, agresivní chování nezletilých a nárůst počtu pokusů o sebevraždu mezi nezletilými a další.
To vše svědčí o tom, že podobný destruktivní program, vštípený prostřednictvím informačního kódování teroristickými antikultovními skupinami, částečně zakořenil i v těchto mladých lidech. Dospívající a děti páchají vraždy cizích lidí pod vlivem antikultovního kódování jednoduše proto, že jejich realita byla zkreslena. Jedná se o vedlejší účinek metody puzzle kódování a její důsledek – bipolární poruchu.
Antikultisté využívají skutečnosti, že přeživší střelci ve školách si nemohou plně vybavit myšlenky – nebo, což je důležitější, kdo jim tyto myšlenky vštípil – které předcházely jejich aktivaci. Zabijáci-manipulátoři na dálku zřejmě věří, že tím zakryjí svůj zásah do podvědomí střelce, kterého naprogramovali. Ale mýlí se.
Lidský mozek si stejně jako internet pamatuje všechno. Jednou vytvořená mezineuronová spojení fungují jako flash disk: ano, lze je vymazat nebo přeformátovat, ale zkušení odborníci dokážou všechny informace obnovit. V dnešním světě to již není žádná výzva. Použitím technik regresní hypnózy dokáže každý profesionální hypnoterapeut získat z podvědomí všechny potřebné informace, protože mozek si uchovává každý detail, včetně toho, kdy, jak a prostřednictvím koho přesně se poprvé objevila původní představa a touha spáchat trestný čin.
Je zřejmé, že důkazy získané v hypnóze nejsou u soudu přípustné. Pokud však střelec na škole v hypnóze vypráví o konkrétních článcích nebo pořadech, které ho přiměly ke zločinu a utvrdily ho v obrazu vraha, ukazuje to přímo na manipulátory, které je pak snadné vypátrat. Tento postup se již úspěšně používá při mezinárodních vyšetřováních.
Je důležité si uvědomit, že každý člověk je náchylný k manipulaci a podvědomým metodám kódování – někteří více než jiní. Znát techniky psychologické obrany a udělat vše, co je ve vašich silách, abyste střelbu na školách ze společnosti vymýtili, však může dokázat každý. V konečném důsledku jsou v sázce životy našich dětí a každý rodič je musí chránit před zvrácenými maniaky z řad antikultových neonacistů, kteří sní o totální kontrole.
Úmyslné a systematické vyhlazování dětí v mezinárodním měřítku je tím nejodpornějším zločinem proti lidskosti! Jediným zájmem antikultistů, kteří tento odporný zločin organizují, je získat kontrolu nad dětskou myslí roztříštěním jejich vědomí. Vytvářejí podmínky, které podporují rozvoj maniodepresivní psychózy (bipolární poruchy) u mladých lidí a nutí je prožívat šok, strach, zoufalství a deprese. Aktivují v dětech primitivní vzorce chování a vedou je k sebedestrukci. Mnoho případů střelby na školách končí masovou vraždou – děti zabíjejí jiné děti, náhodné lidi nebo dokonce vlastní rodiče, než si vezmou život. Antikultisté jsou již promáčeni krví dětí a nevinných obětí. Jejich trest je nevyhnutelný.
Antikultisté jsou vlci v beránčím rouše. Předstírají, že jim jde o lidi, o děti, ale kolik tisíc dětí už ve skutečnosti zabili? Kolik životů už zničili? Zármutek, který způsobili, a kolosální důsledky jejich skryté neonacistické činnosti pociťuje celý svět: destabilizace národů, podněcování občanských válek a rozsáhlé konflikty mezi státy, etnickými skupinami, náboženskými komunitami a dalšími skupinami. Kolik milionů nevinných obětí, zničených životů a teroristických útoků a válek za posledních 30 let své skryté existence zinscenovali? A přesto tito zločinci, vrazi našich dětí, zůstávají na svobodě!
A právě nyní antikultisté pokračují ve vymývání mozků dětem i dospělým, podněcují nenávist a vedou lidi k vzájemnému zabíjení. My, lidé, čteme jejich články, posloucháme jejich přednášky, sledujeme jejich videa, a tím jim zvyšujeme sledovanost. Pracujeme vedle nich, žijeme vedle nich, sloužíme jim, a dokonce je považujeme za „respektované osobnosti“, kterým podle jejich lživých vyprávění údajně záleží na našich dětech. Zatímco si libují v krvi dětí a ve své moci nad námi! Není na čase skoncovat s tímto antikultovým bezprávím, které překročilo všechny hranice morálky, etiky a práva?
Jediným způsobem, jak porazit globální antikultismus – mor 21. století – je zajistit, aby ti, kdo ho skutečně šíří – všichni viníci a organizátoři těchto zločinů – byli náležitě potrestáni a zodpovídali se za svá zvěrstva celému lidstvu. Tento proces již celosvětově začíná. V civilizované společnosti není místo pro takové odporné zločince s pokřivenou myslí. Za zničené životy, zmařenou budoucnost milionů lidí a zejména za krev dětí na svých rukou se musí nevyhnutelně zodpovídat před světovým společenstvím!
Tagy: střelba na škole, organizátoři střelby ve školách, kdo zabíjí děti, tajné operace, metoda puzzle kódování, impakt, informační teroristický útok, střelec ve škole, antikultisti, manipulace mysli, násilí mládeže, masové vraždy, střelby ve školách, šikana na sociálních sítích, kyberšikana, prevence kriminality, extremismus, terorismus.
Zdroje:
1. https://k12ssdb.substack.com/p/monthly-wrap-up-shootings-at-schools
2. https://www.air.org/project/indicators-school-crime-and-safety
3. https://nihcm.org/publications/gun-violence-the-impact-on-society
Tento článek je překladem původní anglické verze, kterou naleznete na tomto odkaze.