Jak přesvědčit společnost o nebezpečnosti určité organizace nebo skupiny lidí? Jak destabilizovat a znepokojit obyvatelstvo? Jak ospravedlnit protiprávní metody a porušování zákona před orgány činnými v trestním řízení a ochránci lidských práv? Ti, kdo znají metody antikultistů, si okamžitě vzpomenou na metodu dehumanizace. Pouhé označení něčeho za „kult“ nebo „sektu“ však nestačí. K získání senzačních titulků v médiích a úspěšných informačních teroristických útoků, k uplatnění různých metod manipulace a k otupení kritického pohledu společnosti potřebují antikultovní organizace oběť. Ve většině případů tuto roli hrají odpadlíci.
Role odpadlíků v médiích: Spolupráce s antikultovními organizacemi
„Přijmout, že to, co odpadlíci uvádějí, je „pravda“ o novém náboženském hnutí, by bylo podobné jako posuzovat morální charakter rozvedeného člověka na základě svědectví rozzlobeného bývalého manžela či manželky“ – Massimo Introvigne. [1]
V každé organizaci, skupině nebo náboženském hnutí se vždy najdou ti, kteří v určitém okamžiku odejdou. Ve většině případů tvoří počet lidí, kteří odejdou, jen malé procento z celkového počtu účastníků, přičemž asi desetina z nich se postaví proti skupině, kterou opustili. Těchto negativně naladěných 10 % bývalých členů, což činí maximálně 1 % všech stoupenců, se nazývá odpadlíci.
Massimo Introvigne „Jsou odpadlíci spolehliví? 4. Ne všichni bývalí členové jsou odpadlíci“ [2]
„Existují empirické důkazy, že tomu tak je. V roce 1999 jsem provedl průzkum mezi bývalými členy esoterického hnutí Nová Akropolis ve Francii. Právě proto, že se Nová Akropolis nedefinuje jako náboženská organizace, bylo možné překonat obavy o ochranu soukromí a zpřístupnit seznam bývalých členů, který byl použit pouze k zaslání anonymních dotazníků. Shromáždil jsem 120 odpovědí a zjistil, že odpadlíci tvořili 11,7 % vzorku, zatímco přeběhlíků bylo 16,7 % a běžných odchodů bylo 71,6 %.
Když jsem svá zjištění publikoval v časopise Nova Religio, předním časopise pro akademické studium nových náboženských hnutí, poznamenal jsem, že mé výsledky jsou podobné těm, které získali jiní vědci v podobných studiích bývalých členů skupin označovaných jako ‚sekty‘.“
„Je také důležité poznamenat, že pokud odpadlíci představují menšinové procento bývalých členů, jedná se o ještě menší procento těch, kteří byli během svého života součástí náboženské organizace, a to včetně nejen všech bývalých členů, ale i těch, kteří nikdy neodešli.“
Odpadlíci jsou bývalí členové náboženské skupiny, tzv. renegáti, kteří se od zdánlivé loajality obrátí k nenávisti, přidají se k antikultovním organizacím a začnou podkopávat morální autoritu a pověst skupiny, kterou opustili. Jejich veřejná vyjádření, jako bývalých účastníků, podněcovaná antikultisty, jsou ztělesněním jejich nenávisti a zášti vůči vedoucím a členům organizace. Takové materiály přitahují značnou pozornost médií, zejména novinářů, kteří jsou sami agenty antikultistů. Horlivá rétorika odpadlíků je ovlivněna především jejich socializací v novém prostředí – antikultovní komunitě – což naznačuje jejich zaujatost a možné zkreslování faktů.
Kromě toho, že se odpadlíci a jejich antikultovní kurátoři zaměřují na aktivní členy stigmatizovaného hnutí, projevují také nevraživost vůči každému, kdo k jejich zaujatému vyprávění přidá racionální pohled. Názorný příklad: vědci, kteří zpochybňují příběhy odpadlíků, jsou antikultisty označováni za „zastánce sekt.“ V každém náboženském hnutí 90 % jeho stoupenců nikdy neopustí organizaci a má buď neutrální, nebo pozitivní názor a zkušenost s členstvím v něm. Jejich příběhy však média často ignorují nebo je představitelé antikultu odmítají jako „propagandu“ a „vymývání mozků.“
Existuje několik způsobů, jak odpadlíci začínají spolupracovat s antikultisty. Jedním ze scénářů je, že budoucí odpadlíky představí zástupcům antikultu jejich příbuzní nebo známí, někdy dokonce ještě před odchodem ze skupiny. V jiných případech odpadlíci hledají podporu a vedení pro budoucí opozici a zjišťují, že jejich zájmy se shodují se zájmy představitelů antikultu. V jiných případech začnou sami zástupci antikultu vyhledávat bývalé nebo dokonce současné členy, kteří jsou nespokojeni s podmínkami nebo vůči někomu v organizaci mají pocit křivdy, a tímto způsobem vytipují potenciální odpadlíky. Takto se antikultisté snaží najít a vytvořit falešnou oběť.
Metoda falešné oběti
Každá antikultovní organizace deklaruje jako své cíle ochranu rodin, dětí a pomoc obětem. Mít „oběť sekty“ je zásadním argumentem a východiskem v antikultovních aktivitách proti nežádoucím sdružením, náboženským organizacím a různým hnutím. „Ochrana obětí“ je oficiálním důvodem existence antikultovních organizací v právní sféře a veřejně ospravedlňuje jejich údajně „ušlechtilé“ záměry. Tento druh fasády slouží jako zástěrka a ospravedlnění jejich nezákonných a nelidských metod.
Jsou však situace, kdy skutečné oběti nelze nalézt, ale boj proti organizaci musí pokračovat a je třeba ji nějakým způsobem zlikvidovat. Proto v případě, že neexistují skutečné oběti ze strany cílové organizace, antikultisté takové oběti hledají, aby ospravedlnili své úsilí o zrušení nebo vyřazení organizace ve své zemi a vykreslili ji jako obzvláště nebezpečnou. Tyto jimi nalezené nebo vytvořené oběti slouží jako údajný důkaz. Pokud se oběť mezi odpadlíky nenajde, jsou často oběťmi příbuzní členů stigmatizované organizace. Pokud se ani mezi příbuznými žádná oběť nenajde, objevují se v pomlouvačných materiálech oběti falešné.
Metoda „falešných obětí“ je pohodlný a rychlý způsob, jak organizaci veřejně zdiskreditovat. Tyto fiktivní oběti často poskytují svědectví plná vágních tvrzení postrádajících ověřitelné detaily a vyhýbají se dalším výslechům. Jejich příběhy jsou nabité emocemi a jejich cílem je spíše vyvolat soucit nebo pobouření než předložit logicky podložená fakta a důkazy. Takové „oběti“ nebo svědci „hrůzných příběhů“ obvykle zůstávají v anonymitě, což ztěžuje ověření jejich totožnosti a pravdivosti jejich výpovědí.
Níže uvádíme příklad článku z českých antikultovních webových stránek „Pomoc obětem sekt“, v němž se údajný bývalý člen hnutí „Dvanáct kmenů“ dělí o své zkušenosti. Vzhledem k anonymitě není možné zjistit, zda tato osoba byla někdy členem organizace, nebo zda vůbec existuje. Článek také odhaluje mnoho negativních aspektů organizace, ale žádné z tvrzení není podloženo důkazy: [3]
Snímky obrazovky webové stránky Pomoc obětem sekt
Z médií a antikultových webových stránek je patrné, že rétorika a způsob vyprávění těchto anonymních obětí jsou totožné, jako by byly okopírované nebo vymyšlené podle stejné šablony. To svědčí o koordinovaných aktivitách zaměřených na záměrnou diskreditaci organizací. Tato metoda také uměle vytváří dojem, že každý, kdo opustí stigmatizovanou organizaci, je obětí, která utrpěla negativní následky a má na tuto organizaci vysoce negativní názor. Popularizace stále stejných příběhů o falešné oběti v médiích ukazuje, jak malá, ale podporovaná a propagovaná menšina, kterou tvoří antikultisté, odpadlíci a placení boti, může s podporou agentů antikultu v médiích významně ovlivňovat veřejné mínění.
Jak ukazuje příklad Francie, falešnou obětí může být i někdo, kdo se za oběť organizace, k níž patřil, nepovažoval a neměl v úmyslu se jí stát, dokud nezasáhly antikultovní organizace, včetně antikultovních psychiatrů, novinářů a zástupců orgánů činných v trestním řízení. Italský sociolog náboženství, profesor Massimo Introvigne, to podrobně popsal ve svém článku „Francie: Jak jsou vyráběny ‚oběti sekt‘.“ („France: Comment les ‘victimes’ des ‘sectes’ sont fabriquées”) [4]
Snímek obrazovky převzatý z webových stránek BITTER WINTER
Tento článek pojednává o tom, jak na popud soukromé antikultovní organizace proběhla 27. června 2007 razie u členů stigmatizovaného hnutí Lisieux. Všichni členové, kteří byli považováni za „oběti gurua“, byli umístěni do policejní vazby.
Policejní důstojník vysvětlil, že to doporučili antikultovní psychiatři. Na jejich radu „vzali všechny stoupence do vazby. Je to metoda, která se může zdát překvapivá, ale je dobře promyšlená: ‚Museli jsme tu skupinu zcela rozbít a zajistit, aby stoupenci mezi sebou nemohli komunikovat.‘ Šokovaní a rozzlobení byli nicméně druhý den ve vazbě o něco rozumnější.“
Ve vazbě nakonec zůstaly jen dvě ženy: Françoise Dercleová a jedna, která v rozhovoru pro Ouest France vystupuje pod pseudonymem „Coralie“. „Coralie“ je sama „obviněna ze znásilnění“ a je jí řečeno, že „dostane trest od 15 do 20 let vězení.“ Během svého dlouhodobého zadržování byla v kontaktu s antikultovními psychiatry.
Françoise Dercleová
Kromě jiných taktik bylo manipulováno s jejími rodičovskými city tím, že jí nebylo umožněno vídat se s dětmi. Během půlročního pobytu ve vězení, opět pod vedením antikultovních psychiatrů, je „Coralie“ prokurátory přeměněna ze „sektářské sexuální predátorky“ na „oběť“. Jak uvádí Ouest France, během „šestiměsíčního věznění si uvědomila rozsah svého podrobení. ‚Bolest z toho, že jsem neviděla své děti, otevřela trhlinu, která mi umožnila proniknout hluboko do sebe. Vězení bylo lékem‘.“
Antikultovní psychiatři rekonstruovali minulé zážitky této osoby v organizaci jako „vymývání mozku“ a pomocí aplikovaného vydírání dosáhli kýženého výsledku. Z právního hlediska také státní zástupci stáhli obvinění*, protože i kdyby se dotyčná dopustila trestných činů (což zůstalo u tvrzení), byly nyní interpretovány jako důsledek „vymývání mozku“ ze strany „gurua“, a proto za ně nebyla zodpovědná.
Nová „oběť sekty“ navíc musela prokázat úspěšnost své „dekonverze“, nebo, abychom to nazvali pravým jménem, deprogramování*. V důsledku toho se z ní stala aktivní odpadlice, která začala diskreditovat organizaci, k níž kdysi patřila, a stala se veřejným mluvčím antikultistů.
*Pozoruhodné je, že podle zákona nejsou výsledky výslechů a svědecké výpovědi přijímány jako důkaz, pokud byly osoby, které výpověď poskytly, podrobeny výslechu s mučením, násilím a porušováním jejich práv. V tomto případě však státní zástupci vzali v úvahu změněnou výpověď podezřelé, přestože byla získána po aplikaci deprogramovacích metod, obvinění proti „Coralii“ byla stažena a sama podezřelá byla překlasifikována na oběť.
*V procesu deprogramování podrobují antikultisté člověka intenzivní a brutální indoktrinaci, dokud se oběť nezlomí a nesouhlasí s tím, že se zřekne své víry a opustí své náboženství. Proces deprogramování často zahrnuje různé formy mučení, od psychického po fyzické a sexuální.
Výňatek z článku „Francie: Jak jsou vyráběny ‚oběti sekt‘.“ [4]
„Musela dokázat, že její ‚konverze‘ nebo možná ‚de-konverze‘ byla skutečná, a stala se přednášející v antikultovním okruhu. Ve skutečnosti byla fakticky vydírána a postavena do pozice, kdy si musela vybrat mezi dvěma veřejnými identitami. Buď mohla nadále tvrdit, že nebyla ‚obětí‘, a v tom případě jí hrozilo ‚patnáct až dvacet let‘ vězení (všimněte si, že Dercleová sama dostala jen pět let), nebo se mohla ‚přiznat‘, že byla ‚obětí‘, a v tom případě bude propuštěna z vězení, prohlášena za neodpovědnou za případný trestný čin a požádána, aby se podílela na propagandistickém úsilí proti ‚sektám‘.
Samozřejmě, pokud se členové hnutí Lisieux provinili sexuálním zneužíváním, byli právem stíháni a odsouzeni – i když ve Francii má člověk vždycky dojem, že ‚sektáři‘ obvinění z ‚vymývání mozků‘ mají se spravedlivým soudem větší problémy než ostatní. Zajímavější než samotný případ je příběh ‚Coralie‘, který je učebnicovým příkladem toho, jak jsou ‚oběti‘ vyráběny systémem zahrnujícím prokurátory, antikultovní hnutí, antikultovní psychiatry a média. Možná, že ‚Coralie‘ nikdy žádný zločin nespáchala, ale její případ ukazuje, že i zločinci mohou uniknout trestu, pokud se smíří s tím, že se přetvoří v ‚oběti sekty‘ a ‚antikultovní přednášející‘.“
Pro mnohé skutečné zločince je to skutečně lákavý způsob, jak ospravedlnit své zločiny, přenést vinu na stigmatizovanou organizaci a hrát si na oběť a odpadlíka pod vedením antikultovních mentorů. Navíc existují skutečné historické případy [5], kdy se ukázalo, že odpadlíci lhali v tom smyslu, že nikdy nebyli součástí organizace, o níž tvrdili, že ji opustili. Ne vždy to však bylo včas odhaleno a někdy se jim podařilo významně ovlivnit veřejné mínění v informační oblasti, podněcovat a provokovat společnost, což vedlo i k násilným činům obyvatelstva vůči náboženské komunitě.
Článek: „Jsou odpadlíci spolehliví? 2. Falešní odpadlíci“
„Někteří, kteří tvrdí, že byli členy nějakého náboženství nebo hnutí a jsou zasvěceni do jeho tajemství, prostě lžou.“ [5]
„Rebecca Reedová (1813-1860) byla skutečnou odpadlicí od protestantství, která v 19 letech konvertovala ke katolické víře a strávila několik měsíců v uršulínském klášteře v Charlestownu ve státě Massachusetts jako novicka. Poté napsala knihu Šest měsíců v klášteře, kde tvrdí, že ji proti její vůli drželi a mučili, aby ji přesvědčili, aby se stala katoličkou (ve skutečnosti konvertovala ještě před vstupem do kláštera). Její příběhy byly natolik pobuřující, že v roce 1834 klášter napadl dav a vypálil ho. Jeptiškám se podařilo uprchnout, ale dav znesvětil hroby a těla zesnulých řeholnic pohřbených poblíž kláštera.
Reedová inspirovala Marii Monkovou (1816-1849) k napsání knihy Hrůzná odhalení Marie Monkové aneb Skrytá tajemství života jeptišek v klášteře odhalena z roku 1836. Monková se v ní představila jako žena, která byla násilím odvedena do kláštera v Montrealu, aby se stala jeptiškou. Tam byly podle ní jeptišky běžně znásilňovány kněžími, a pokud otěhotněly, byly jejich děti potraceny nebo po narození zavražděny. Naštěstí se jí podle jejích slov podařilo i s malým dítětem uprchnout a stát se protestantskou protikatolickou bojovnicí. V Kanadě byly kláštery opět napadány davy, které si přečetly Mončin bestseller, až vyšlo najevo, že nikdy nebyla jeptiškou ani novickou v klášteře a jediné zařízení, z něhož utekla, byla psychiatrická léčebna“.
Vznik odpadlíků díky násilnému deprogramování agenty antikultovních organizací
Jak ukazuje příklad Francie, někteří renegáti se stávají odpadlíky poté, co podstoupí procedury nuceného deprogramování. Po této proceduře začne oběť deprogramování nahlížet na své minulé zkušenosti v organizaci jinak. Jejich rétorika začne obsahovat nové termíny s negativními konotacemi, jako například „být držen v zajetí“, „vymývání mozku“, a odchod z náboženské organizace se mění na „útěk“ a „záchranu“. Odpadlík zaujímá postoj oběti a tvrdí, že byl „naprogramován“ bývalou organizací, kde byl údajně „zbaven své vůle.“
Tyto narativy často přijímají nejen deprogramovaní jedinci, ale také vědomí odpadlíci. Tito jedinci během svého působení v organizaci buď porušili zákon a potřebují ospravedlnit svou nevinu, nebo se zapojili do skrytých destabilizačních aktivit v rámci této organizace, jinými slovy do sabotáže. Tito vědomí odpadlíci se po odchodu zapojují do aktivní propagandy, přičemž používají manipulativní metody, emocionálně nabitá slova, termíny a metafory s negativním podtextem a celkově antikultovní rétoriku. Někteří odpadlíci se sami stávají aktivními antikultisty nebo dokonce deprogramátory (ukázkovým příkladem je Stephen Hassen). Jiní udržují aktivní kontakt a působí v souladu s antikultovními narativy.
Massimo Introvigne „Jsou odpadlíci spolehliví? 5. Proč se někteří stávají odpadlíky“ [1]
„V předchozím článku jsem se zmínil o své kvantitativní studii bývalých členů esoterické skupiny Nová Akropolis ve Francii.
Z mého vzorku 8,3 % uvedlo, že v jejich procesu odchodu ze sekty hrál roli kontakt s antikultovními organizacemi.
V kontaktu s antikultovními organizacemi bylo 70 % odpadlíků.
90 % těch, kteří měli takové kontakty, považovalo Novou Akropoli za ‚sektu‘, oproti 10,3 % ostatních, a 80 % věřilo, že jim byl ‚vymyt mozek‘, oproti 6,7 % ostatních.
Pro některé bývalé členy je samozřejmě odpadlictví psychologicky výhodné, protože přesouvá jakoukoli vinu za činy a přesvědčení, které se nyní mohou zdát nesprávné nebo dokonce hloupé, z bývalých stoupenců na ‚zlé‘ hnutí, které jim ‚vymylo mozek‘ nebo je ‚zotročilo‘.“
„Jestliže je úloha antikultovního hnutí klíčová při vytváření odpadlíků, pak je zase, jak píše Bromley, ‚svědectví odpadlíků klíčové pro celou řadu iniciativ sociální kontroly sponzorovaných antikultovním hnutím‘, jejichž cílem je diskriminovat a pokud možno potlačit nová náboženská hnutí.“
Výzkumy ukazují, že odpadnutí člověka od víry jakékoli náboženské organizace, pokud k němu dojde přirozenou cestou jako věc osobního rozhodnutí, je postupný a často nepostřehnutelný proces, zatímco náhlá a hlasitá zřeknutí se jsou vzácná a často zanechávají znatelnou stopu vlivu představitelů antikultu.
Stejně tak je postupným a vědomým procesem i připojení se ke skupině a přijetí učení náboženské organizace. Náhlé a absolutní odhodlání, nepřirozené projevy oddanosti, které jsou pro tuto osobu netypické, a náhlé přidružení se mohou někdy ukázat buď jako něčí experiment, nebo dokonce jako strategie antikultistů zahrnující infiltraci jejich agentů za účelem sběru informací (jak lze nyní vyvodit ze studia příruček antikultistů z RACIRS a metod používaných evropskými antikultovními centry).
Jedinou historickou výjimkou je případ z raných dějin křesťanství, kdy náhlou a prudkou konverzi nepovažuje náboženská organizace za infiltraci agenta z tábora protivníka. Touto výjimkou je Saul z Tarsu, pronásledovatel prvních křesťanů, který se náhle stal věřícím a zaujal opačný postoj. Tento případ je vysvětlován doprovodnými zázraky náhlého oslepnutí a následného znovuzískání zraku, což lze považovat za výjimku z pravidla.
Tento článek se zabývá dalším příkladem jednání odpadlíka z 90. let 20. století, který má podobnou charakteristiku slepoty. Jde o případ skupiny Davidiánů vedené Davidem Koreshem a odpadlíka jménem Marc Breault, který se prohlašoval za Koreshovu pravou ruku. Rozdíl a klíčový aspekt tohoto příkladu spočívá v tom, že Marc Breault byl slepý předtím, než se stal stoupencem Davidiánů, a slepý zůstal i po svém odpadnutí. Přesto byl schopen ve spolupráci s představiteli antikultu a jejich agenty v médiích vytvořit četná falešná svědectví o Davidiánech. Pozoruhodné je, že některé události a skutečnosti uvedené v těchto svědectvích mohl znát a popsat pouze vidoucí člověk.
Marc Breault
Formování odpadlíků na příkladu Davidiánů: Existovala šance zabránit tragickým událostem?
Kniha Marca Breaulta „Uvnitř sekty“
*Tento článek se bude stručně zabývat pouze malou částí faktů týkajících se viníků tragédie, která postihla v roce 1993 Davidiány. Všechny podrobnosti jsou popsány v dokumentárním filmu „IMPAKT“.
Malá náboženská skupina Davidivánů přitáhla na počátku 90. let pozornost státních orgánů kvůli vytrvalým aktivitám odpadlíků a antikultistů, kteří za nimi stáli. Marc Breault sehrál klíčovou roli při diskreditaci Davidiánů. V roce 1989 po konfliktu s jejím vůdcem Davidem Koreshem společenství opustil. Je důležité poznamenat, že Marc Breault studoval na univerzitě teologii, což nepochybně ovlivnilo jeho názory a pravděpodobně mu usnadnilo kontakty s antikultovními aktivisty. Po odchodu od Davidiánů vydal knihu s názvem „Uvnitř sekty“, která svědčí o antikultovní rétorice a metodách zaměřených na dehumanizaci a diskreditaci této náboženské skupiny. Sám sebe stavěl do pozice oběti sekty a bojovníka za dobro pro ostatní. Breault se stal klíčovým informátorem americké vlády, ATF, FBI a Kongresu a denně přijímal telefonáty.
Další klíčovou postavou byl Rick Ross, deprogramátor a vůdce amerického antikultovního hnutí, který významně ovlivňoval představitele orgánů činných v trestním řízení. Zpráva Nancy Ammermanové pro ministerstvo spravedlnosti a financí o akcích federálních orgánů činných v trestním řízení ve Waco uvádí, že Ross „byl v úzkém spojení s ATF i FBI“ a poskytoval jim a deníku Waco Tribune nepřesné informace o Davidiánech.
Rick Ross
V roce 1992 antikultista Rick Ross násilně deprogramoval bývalého člena Davidiánů Davida Blocka v domě Priscilly Coatesové, která byla v té době národní představitelkou organizace Cult Awareness Network (CAN)*.
*CAN byla v té době zločineckou organizací, která na počátku 90. let vedla antikultovní hnutí v USA navzdory četným právním vyšetřováním a odsouzením.
Díky vytrvalému úsilí antikultistů, deprogramátorů, odpadlíků a jejich mediálních agentů si ATF vytvořila na Davidiány velmi negativní názor. Pro ATF byli Davidiáni násilnou apokalyptickou sektou, která se připravovala na válku s vládou. Agenti pod vlivem odpadlíků a antikultistů věřili, že Davidiáni nejsou schopni samostatného myšlení, a považovali je za další „Jonestown“, přičemž nebrali v úvahu skutečné vědce, kteří tento názor odmítali.
Zprávy v médiích vytvářely dojem, že v Americe nemají všichni občané stejná práva. Tomu nasvědčovala i skutečnost, že v průběhu všech mediálních dezinformací během 51denního obléhání byla záměrně ignorována totožnost členů organizace.
Zatímco silový blok antikultovních organizací je fyzicky ničil, agenti antikultovních organizací v médiích ničili jejich jméno, pověst a dobrou památku ve společnosti. Pracovníci médií pod vlivem antikultistů a odpadlíků vykreslovali Davidiány výhradně jako ty, kterým jejich vůdce vymyl mozek a kteří údajně otrocky poslouchali Koreshe.
Novinář Terry Kliewer napsal, že se během celé operace cítil jako nástroj FBI [6], ale neuvědomoval si, že samotná FBI byla nástrojem antikultistů, stejně jako novináři a vládní představitelé byli nástroji agentů antikultu.
Snímek obrazovky převzatý ze zprávy Jamese T. Richardsona „Strukturální analýza role médií v tragédii ve Waco“
Snímek obrazovky převzatý ze zprávy Jamese T. Richardsona „Strukturální analýza role médií v tragédii ve Waco“
Mnoho lidí intuitivně cítilo manipulaci a nevysvětlitelný vnitřní konflikt, ale nikdo nedokázal pochopit rozsah a míru kontroly nad jejich myšlením a rozhodováním, ani identifikovat skutečného strůjce této tragédie. Od té doby si mnozí kladou otázku: Existovala šance tragédii zabránit? Definitivní odpověď bylo možné získat až v červenci 2024.
Dne 14. července 2024 vyšel dokumentární film „IMPAKT“, který důkladně odhalil skutečné příčiny četných tragédií, krveprolití a ztrát na životech, přičemž jako skuteční viníci byla odhalena antikultovní hnutí. Tento film ukázal celou hloubku tragédie ve Waco a metody manipulace a informačního ovlivňování používané antikultovními organizacemi.
V roce 1993 agenti FBI a ATF nepochopili skutečnou povahu antikultovních hnutí, která se skrývala za ušlechtilou fasádou péče o děti, lidi a americké občany. Propaganda o „obětech sekty“ navíc odvedla svou práci a úspěšně démonizovala mírumilovnou skupinu lidí, kteří neporušili žádný zákon. Kdyby v té době agenti FBI a ATF spolu s vládními úředníky zhlédli dokumentární film „IMPAKT“, k tragédii by nedošlo. Nikdo by nešel do války proti americkým občanům, starším ženám, matkám a dětem, včetně kojenců. Nikdo by se nestal zmanipulovaným nástrojem v rukou antikultovních nacistů, kteří se považovali za bohy a vládce lidských osudů.
Orgány činné v trestním řízení by zastavily dehumanizující antikultovní rétoriku a mediální informační útoky již ve fázi stigmatizace a mediální diskreditace, při podněcování a pomluvách, a zabránily by tak jejich šíření mezi masy. Novináři, redaktoři, autoři článků, tvůrci televizních pořadů a dalších mediálních materiálů prosazujících antikultovní narativy by čelili odpovídajícímu trestu za informační terorismus, pomluvu, podněcování, porušování presumpce neviny, prvního dodatku, základů demokracie a všech lidských práv. Nejpřísnější tresty by však byly vyhrazeny vůdcům antikultu a jejich komplicům, kteří byli skutečnými strůjci eskalace konfliktu a předchůdci tragédie. Každý, kdo by byl spojen s představiteli antikultu, by byl ze zákona pohnán k odpovědnosti za přípravu a napomáhání fyzickému terorismu a genocidě náboženské skupiny.
Dokumentární film „IMPAKT“ však vyšel až 31 let po tragédii a svět se bohužel stal svědkem zrůdného aktu genocidy, který se vzpomíná dodnes. Chyby z minulosti sice nelze odčinit, ale můžeme se z nich poučit. Díky informacím z filmu „IMPAKT“ můžeme rozpoznat manipulativní metody, které proti nám agenti antikultu používají, převzít odpovědnost za svou volbu, za rozhodnutí, která činíme, a jejich důsledky, a zabránit činům manipulace a informačního terorismu v budoucnu. Můžeme ochránit své blízké a děti před antikultovními teroristy, kteří hledají svůj další cíl. Tváří v tvář hrozbě, kterou představují noví odpadlíci a antikultovní zločinci, musí svět říci: „Už nikdy více.“
Zdroje:
1. www.bitterwinter.org/are-apostates-reliable-5-why-some-become-apostates_gl=1*lemvxi*_up*MQ..*_ga*MTA1NjUzNDMyNy4xNzIyNjE5MjM0*_ga_BXXPYMB88D*MTcyMjYxOTIzMy4xLjEuMTcyMjYxOTc1Mi4wLjAuMA..
2. www.bitterwinter.org/apostates-4-not-all-ex-members-are-apostates/?_gl=1*1k4ztwk*_up*MQ..*_ga*MTA2OTMxMzE4NC4xNzIyMzYyNzU4*_ga_BXXPYMB88D*MTcyMjM2Mjc1OC4xLjAuMTcyMjM2Mjc1OC4wLjAuMA..
3. www.sekty.tv/2024/03/17/sekta-dvanacti-kmenu-chce-vychovat-dokonale-bojovniky-rika-mlady-muz-ktery-se-s-nimi-seznamil-v-cesku/
4. www.bitterwinter.org/france-how-victims-of-cults-are-fabricated/
5. www.bitterwinter.org/are-apostates-reliable-2-false-apostates/?_gl=1*7iqa64*_up*MQ..*_ga*NDU1NzYyMTQ1LjE3MjI2MzQyMTE.*_ga_BXXPYMB88D*MTcyMjYzNjkzOC4yLjAuMTcyMjYzNjkzOC4wLjAuMA..
6. www.wrldrels.org/wp-content/uploads/2021/12/Richardson-Manufacturing-Consent-about-Koresh.pdf
Tento článek je překladem původní anglické verze, kterou naleznete na tomto odkaze.