V první části článku jsme se věnovali scientologické církvi, jejímu přínosu k posílení občanských práv ve společnosti a jejímu prosazování náboženské svobody. Věnovali jsme se také „Ruské učebnici psychopolitiky“, kterou vydal L. Ron Hubbard jako varování Američanům před blížící se hrozbou: vnitřní erozí demokracie ve Spojených státech. Dále jsme upozornili na neúspěch antikultovního hnutí při zřizování koncentračních táborů na Aljašce a na propojení amerických antikultistů s nacistickými psychiatry zapojenými do programu T4, kteří nebyli nikdy hnáni k odpovědnosti za své zločiny. První část si můžete přečíst zde.
Nacistické antikultovní pokračování
V našich dřívějších publikacích jsme se opakovaně zabývali nacistickými kořeny antikultismu. Podrobnější informace najdete v článku Antikultismus v době vzestupu fašistického Německa. Zde stručně shrneme klíčové body týkající se scientologie.
Moderní antikultovní organizace, které se zaměřují na boj proti takzvaným „sektám“ a „kultům“, vznikly podle vzoru nacistického apologetického centra a používají podobné metody a ideologii, ovšem přizpůsobené současným podmínkám.
Nacistický pastor Walter Künneth (1901-1997)
V roce 1921 založila protestantská církev v Německu Apologetické centrum – prototyp dnešních antikultovních organizací. V jejím čele stál pastor Walter Künneth (1901-1997), známý svými antisemitskými názory. Künneth od počátku vedl aktivní kampaň proti „nekřesťanským hnutím“ a položil tak základy ideologie antikultovních organizací.
V roce 1932 vydalo Apologetické centrum příručku s názvem „Volnomyšlenkářství a církev“, zaměřenou na boj proti nekřesťanským hnutím a disidentským organizacím. Pastor Walter Künneth poznamenal, že gestapo projevilo značný zájem o archivy centra týkající se sekt a vyjádřilo přání spolupracovat s Apologetickým centrem v boji proti volnomyšlenkářství a marxismu. Tím byla zahájena výměna materiálů mezi gestapem a Apologetickým centrem.
Po porážce nacismu založilo mezinárodní společenství Organizaci spojených národů, aby udržovala a posilovala celosvětový mír a chránila lidská práva. Navzdory všem mezinárodním zákonům však protestantská církev v Německu v roce 1964 oficiálně obnovila církevní úřad komisaře pro sekty a víru v rámci Bavorské evangelicko-luteránské církve. Do této funkce byl jmenován pastor Friedrich-Wilhelm Haack (1935-1991). Haack studoval protestantskou teologii v Bavorsku na univerzitě v Norimberku, a to ve stejném období, kdy byl pastor Walter Künneth profesorem na katedře protestantské teologie této univerzity.
Ve své knize „Nová náboženství mládeže, psychomutace a technologická civilizace“ z roku 1978 [1] Haack zkoumá vliv nových náboženských hnutí, často zaměřených na mládež, a analyzuje, jak tato hnutí spojují náboženské myšlenky s psychedelickými zážitky a změněnými stavy vědomí. Autor se rovněž zabývá kulturními proměnami vyvolanými technologickým pokrokem a jejich dopadem na tradiční náboženství, psychologii a společnost.
Snímek obrazovky z webových stránek onlinelibrary.wiley.com
Haackova kniha „Scientologie – magie 20. století“ vyšla v roce 1982. V tomto díle veřejně dehonestuje členy scientologické církve a označuje je následujícím výrokem:
„Více než deset let výzkumu a stovky rozhovorů mi ukázaly bezednou jámu bludů, nenávisti a síly vůle. Organizace jako scientologie jsou skutečným nebezpečím pro lidskou společnost.“
[2]Haackova kniha „Scientologie – magie 20. století“
Haack, který navázal na Künnethův nacistický odkaz, působil od roku 1985 jako ředitel mezinárodního výzkumu v American Family Foundation (AFF) ve Spojených státech. Díky této vlivné pozici vytvořil Haack rozsáhlou síť antikultovních informačních a deprogramovacích center po celém Německu, západní Evropě a ve Spojených státech a naplnil je svou nacistickou ideologií. Měl značnou autoritu mezi ostatními západními antikultisty a stal se klíčovou postavou mezinárodního antikultovního hnutí.
Haack udržoval přátelství a úzkou spolupráci s antikultistou Johannesem Aagaardem (1928-2007), zakladatelem dánského Dialogového centra na univerzitě v Aarhusu. Haack podpořil založení Dialogového centra v roce 1973 a stal se jeho viceprezidentem. Navzdory názvu „Dialog“ sloužil tento termín pouze jako fasáda pro prosazování myšlenek proti takzvaným „totalitním sektám“. Haack veřejně kritizoval první dodatek americké ústavy, označoval jej za neurózu a tvrdil, že odporuje lidské přirozenosti. V roce 1981 Haack a Aagaard založili Mezinárodní dialogové centrum, jehož pobočky vznikly v Řecku, Anglii, Indii, Irsku, Německu a Rusku. Ve všech těchto zemích můžeme pozorovat jistý vzorec odporu vůči scientologii.
Haack a Aagaard měli následovníky, kteří pokračovali v jejich práci. Byli mezi nimi významní evropští antikultisté, například Thomas Gandow, luteránský pastor v Německu a deprogramátor, který rovněž zastupoval Dialogové centrum v Německu. Gandow se v 90. letech 19. století a v prvních dvou desetiletích 20. století účastnil antikultovních konferencí v Rusku. Další klíčovou postavou evropského antikultovního hnutí byl Jacques Richard, čestný prezident Evropské federace center pro výzkum a informace o sektářství (FECRIS), přední antikultovní organizace v Evropě. Jedním z nejvýznamnějších žáků Friedricha-Wilhelma Haacka a Johannese Aagaarda byl však Alexander Dvorkin z Ruska.
1 – Thomas Gandow, 2 – Alexander Dvorkin, 3 – Gerald Armstrong (odpadlík ze scientologické církve), Mezinárodní vědecko-praktická konference „Totalitní sekty – hrozba 21. století“, 23.-25. dubna 2001, Rusko, Nižnij Novgorod.
Johannes Aagaard. Mezinárodní vědecko-praktická konference „Totalitní sekty – hrozba 21. století“. 23.-25. dubna 2001, Rusko, Nižnij Novgorod
Přímé předávání znalostí a metod mezi antikultisty tak nebylo nikdy přerušeno a zachovává kontinuitu od dob Třetí říše až do současnosti.
Vzhledem k aktivnímu úsilí představitelů scientologie odhalovat nacistické metody v psychiatrii není překvapivé, že antikultisté ve Spojených státech, Německu a dalších zemích proti nim vedou kampaň obtěžování a stíhání.
Antikultovní hnutí v USA
Diskuse o situaci kolem nových náboženských hnutí (NNH) by nebyla úplná, kdybychom nezmínili první dodatek americké ústavy. Tento dodatek přiznal rovná práva všem náboženským hnutím, starým i novým, zakázal diskriminaci a výrazně zkomplikoval snahy antikultistů. [3] Na rozdíl od Evropy po druhé světové válce, kde se náboženské apologetické antikultovní organizace mohly obracet na úřady, aby zasahovaly do činnosti NNH pod rouškou dominantního náboženství, v USA takové akce nebyly možné. Američtí antikultisté proto přijali odlišnou strategii v boji proti NNH, které označili za „sekty“.
Aby ospravedlnili své destruktivní aktivity proti NNH, potřebovali američtí antikultisté přitáhnout pozornost veřejnosti a získat souhlas společnosti. To vysvětluje velké množství knih, článků a televizních pořadů, které v USA vznikly a byly zaměřeny proti NNH. Podrobněji o tom budeme hovořit později.
Nelze říci, že by ve Spojených státech neexistoval odpor náboženských apologetických organizací. V roce 1960 byla založena první antikultovní organizace, Křesťanský výzkumný institut (CRI – Christian Research Institute). Jeho zakladatel Walter Martin (1928-1989) byl stejně jako jeho německý kolega Friedrich-Wilhelm Haack protestantský apologeta a teolog známý svým výzkumem a kritikou sekt a kultů. V témže roce Martin napsal knihu „Království sekt“ („The Kingdom of the Cults“), v níž analyzoval různá náboženská hnutí včetně scientologie. [4] Toto dílo se stalo velmi citovaným a posloužilo jako základní zdroj informací pro mnoho antikultistů.
Walter Martin
Ve Spojených státech se však hlavní důraz kladl na spolupráci s psychology a psychiatry a na propagaci teorie „vymývání mozků“, která byla opakovaně vyvrácena jako nevědecká.
Jedním ze známých amerických psychiatrů a antikultistů byl John Gordon Clark (1926-1999). Je známý pro svůj výzkum vlivu sekt na duševní zdraví. Clark založil Centrum pro destruktivní sektářství (Center on Destructive Cultism). Získal titul doktora medicíny na harvardské lékařské fakultě a působil na Harvardské univerzitě.
Na téže Harvardově univerzitě studovala novinářka Paulette Cooperová srovnávací religionistiku. V roce 1971 vydala knihu „Skandál scientologie“. Před vydáním knihy pracovala Cooperová jako novinářka na volné noze, psala články na různá témata a prodávala je známým časopisům s lesklými stránkami. Scientologie se stala tématem, které jí přineslo širokou slávu. Její kniha vyvolala obrovský rozruch v médiích i ve společnosti. Zůstává nejpopulárnějším a nejvlivnějším dílem Cooperové za celou její kariéru.
Není to tak dávno, co Steven Hassan na své stránce na sociální síti X hrdě prohlásil, že se s paní Cooperovou přátelí od počátku svých kontroverzních aktivit. [5] Je třeba poznamenat, že Steven Hassan byl opakovaně zapleten do skandálů souvisejících s násilným deprogramováním spojeným se sítí CAN – Cult Awareness Network.
Steven Hassan a Paulette Cooperová, novinářka, která v roce 1971 vydala knihu „Skandál scientologie“. [5]
Snímek obrazovky ze stránky Stevena Hassana sítě X [6]
Scientologická církev bojovala zhruba 15 let za svou pověst u soudu proti autorce knihy „Scientologický skandál“. Nakonec byla Cooperová nucena převést práva na svou knihu scientologické církvi.
V roce 1978 se John Clark spolu se svým kolegou Robertem J. Liftonem z Yaleovy univerzity zúčastnil semináře o NNH, který v Hannoveru pořádala Německá asociace pro dětskou psychiatrii. [3] Opět zde lze pozorovat stopy nacistického vlivu, o kterém budeme podrobněji hovořit později.
Stojí za zmínku, že Robert J. Lifton je autorem termínu „reforma myšlení“ a jeho práce na toto téma byla použita jako evangelium ideologie „kontroly mysli“ severoamerického antikultovního hnutí.
Někteří členové Německé asociace pro dětskou psychiatrii, kteří se semináře zúčastnili, byli obviněni z toho, že za druhé světové války byli psychiatry aktivně podporujícími eutanazii: Dr. H. A. Schmitz, Dr. Buger Prinz, Dr. Hildegard Jetzer a Dr. Franz Kapp. [3]
Schmitz například vypracovával psychiatrické posudky „před speciálními soudy a lidovými soudy“ a byl jedním z odborníků v nacistickém programu známém jako „T4“ na „očistu“ árijské rasy od „méněcenných“ občanů. [7] Schmitz tvrdil, že klíčovým úkolem dětských psychiatrů je „určit dědičnou hodnotu dotyčné osoby“, a zdůrazňoval potřebu „včasné identifikace budoucích habituálních zločinců“. Po válce se Schmitz stal čestným členem Německé asociace pro dětskou psychiatrii a zůstal jím až do roku 2001.
Hildegarda Jätzerová údajně nařídila vyhlazení více než dvou tisíc polských dětí v koncentračních táborech, zatímco Dr. Franz Kapp byl v roce 1939 autorem článku „O sterilizaci dědičně mentálně postižených a jejím významu v boji proti kriminalitě“.
V roce 1979 publikoval John Clark v Časopise Americké lékařské asociace článek („Journal of the American Medical Association“) s názvem „Sekty“, v němž se zabýval dopadem sekt na duševní zdraví a nabídl doporučení pro odborníky v oblasti psychiatrie. V článku napsal: „Nové mladistvé sekty, ačkoli se obvykle samy označují za náboženské pro účely výsad podle prvního dodatku, jsou stále nebezpečnější pro zdraví svých přívrženců a hrozivé pro své kritiky.“ To byla přímá narážka na scientologickou církev, která po léta vyvíjela značné úsilí, aby se ohradila proti kritikům a pomluvám, které šířili.
V roce 1976 mluvčí církve Arthur Maren prohlásil: „Nejsme náboženství, které by nastavovalo druhou tvář.“ [8] Její obranné strategie často zahrnovaly soukromé vyšetřovatele pracující pro její právníky. [9] Stojí za zmínku, že využívání soukromých vyšetřovatelů je v právnické profesi běžnou praxí.
V roce 1981 se Clark stal členem správní rady nadace American Family Foundation (AFF), která byla založena v roce 1979. Správní rada AFF se skládala převážně z psychiatrů a psychologů, kteří podporovali nevědeckou teorii „vymývání mozků“. Cílem organizace bylo vnutit tuto „teorii“ rodičům, jejichž děti se připojily k novým náboženským hnutím, a zapojit je do boje proti „sektám“ – doslova do boje proti vlastním dětem.
Zde Clark pokračoval ve svém aktivním antikultovním úsilí spolu s Michaelem D. Langonem. V osmdesátých letech byl Clark často vyhledáván médii, rodinami a psychiatry pro své údajné odborné znalosti o vlivu „sekt“. [10]
Připomeňme, že v roce 1985 se k AFF připojil také Friedrich-Wilhelm Haack, následovník nacistických myšlenek Waltera Künnetha. Mezi nejvýznamnější členy správní rady AFF patřili psychiatr Louis Jolyon West a psycholožka Margaret Singerová, o nichž budeme podrobněji hovořit později.
Seznam vedoucích pracovníků (psychologové a psychiatři jsou zvýrazněni)
Správní rada (AFF)
Vysloužilí ředitelé AFF
Podle deníku New York Times „se Scientologická církev proti tvrzením doktora Clarka ostře ohradila a církev a doktor Clark spolu vedli soudní spor. Dr. Clark tvrdil, že církev proti němu vedla štvavou kampaň. V roce 1988 se s církví dohodl na vyrovnání, obdržel nezveřejněnou částku peněz, ale souhlasil s tím, že už nikdy nebude o skupině veřejně hovořit.“ [10]
Ve Spojených státech aktivně působila také organizace Citizens Freedom Foundation (CFF), založená v roce 1984. Krátce poté se změnila na Cult Awareness Network (CAN). Její zakladatel, deprogramátor a zločinec Ted Patrick, byl opakovaně odsouzen za únosy, zneužívání a sexuální obtěžování.
AFF a CFF pravidelně organizovaly mezinárodní konference a účastnily se jich, aby koordinovaly akce antikultistů po celém světě.
Boj proti deprogramátorům
Deprogramátor a zločinec Ted Patrick
V roce 1984 podala 29letá scientoložka Paula Dainová žalobu na Teda Patricka a jeho tři společníky, v níž tvrdila, že ji unesli, podrobili 38dennímu deprogramování a propustili až poté, co ji donutili zříci se církve a zbavit Patricka odpovědnosti za únos. [11] Dalšími třemi obžalovanými byli kanadská deprogramátorka Nan McLeanová, losangeleský advokát Richard Akemon a nezávislá spisovatelka Paulette Cooperová, autorka knihy Skandál scientologie.
Mary Dainová, nevlastní matka slečny Dainové, během svědectví uvedla, že ona a dívčin otec, Dr. Jack Dain, najali Patricka v roce 1979.
„V novinách jsme našli spoustu věcí, které naznačovaly, že (scientologie) je zločinecká organizace,“ řekla paní Dainová. [12]
Snímek obrazovky z archivu webových stránek UPI 8. června 1984
Jinými slovy, rodiče dívky se setkali s pomlouvačnými materiály, které aktivně šířili antikultisté.
Patrick tvrdil, že během devíti let jako přední deprogramátor sekt v zemi odvedl od náboženských sekt 2600 lidí ve věku od předškoláků až po osmdesátníky. [13]
Snímek obrazovky z archivu webových stránek UPI 2. října 1980
Patrick řekl Paule: „Je mi jedno, jestli to bude trvat čtyři hodiny, čtyři dny, čtyři týdny, čtyři měsíce nebo čtyři roky, zůstaneš tady,“ vypověděla Paula Dainová. [14]
Nazval ji „nemyslícím robotem, zombie a zeleninou“. „Myslela jsem, že mě zabije,“ řekla Paula Dainová a hlas se jí během druhého dne výpovědi chvěl emocemi. [14]
Snímek obrazovky z archivu webových stránek UPI z 22. května 1984
Paní Dainová uvedla, že se vzdala svého závazku vůči scientologii jen proto, aby Patricka přesvědčila, aby ji propustil. Popsala se jako „vyčerpaná, velmi vyděšená a dosti ponížená“ z pokusu o deprogramování.
Poté, co scientoložka Paula Dainová vyhrála u soudu svůj spor s Tedem Patrickem, podala další žalobu, tentokrát na Paulette Cooperovou. Její právní zástupce Don Randolph uvedl, že Cooperová obtěžovala další obžalovanou v Dainině případu, kanadskou specialistku na deprogramování Nan McLeanovou, aby jí zabránila svědčit během vyšetřování Patricka kvůli Dainině únosu. [15] Cooperová údajně McLeanové řekla, že její pověst v komunitě deprogramátorů bude zničena, pokud bude svědčit proti Tedu Patrickovi, a že jí budou odepřeny finanční prostředky na právní obhajobu, které poskytla protiscientologická skupina.
Stojí za zmínku, že v roce 1985 se Paulette Cooperová se scientology nakonec sama vyrovnala: podepsala mimosoudní dohodu a převedla práva na svou knihu „Skandál scientologie“. [16] Dalších 30 let, až do roku 2015, se Cooperová k tématu nevracela.
Nebyl to první ani poslední trestní případ Teda Patricka. Byl posedlý deprogramováním, které bylo navíc docela výnosné – „standardní třídenní poplatek za deprogramování“ činil 7 500 dolarů. [17] Rodiče Pauly Dainové zaplatili Patrickovi za deprogramování své dcery 75 000 dolarů. [18]
Snímek obrazovky z archivu webových stránek UPI z 23. května 1984
Z výše uvedeného vyplývá, že deprogramování bylo výnosným byznysem, který nejen sloužil globální agendě antikultistů, ale také umožnil udělat kariéru dnes již proslulým deprogramátorům, kteří jsou ve skutečnosti zločinci s manickými sklony.
Případ CAN
V roce 1984 se Citizens Freedom Foundation (CFF) změnila na Cult Awareness Network (CAN). [27] Jednou z hlavních metod CAN bylo takzvané „deprogramování“ – donucovací proces spočívající v násilném vyčlenění jednotlivců z náboženských organizací. CAN používala fyzický a psychický nátlak a držela jednotlivce proti jejich vůli, což často přerostlo ve zneužívání, které porušovalo jejich práva. [19], [20] Podrobnější informace o této problematice naleznete v tomto článku.
K deprogramátorům spojeným s CAN patřili Steven Hassan, Carol Giambalvo, Rick Ross, Ted Patrick, Galen Kelly, David Clark, Donald Moore a Robert Point. Jednalo se o jedince, pro které násilí na jiných lidech nebylo něčím nepřijatelným, nemorálním nebo nezákonným. Jejich činy zanechaly tisíce pošlapaných a poznamenaných životů.
Scientologie dlouho považovala CAN za odpůrce náboženské svobody a nenávistnou skupinu. [21] Představitelé církve tvrdili, že síť využívá „deprogramátory“, kteří unášejí jednotlivce a snaží se je přesvědčit, aby opustili malé náboženské skupiny. Případ Pauly Dainové nebyl zdaleka jediným, který se v těchto letech týkal deprogramátorů.
V roce 1991 se skupina scientologů pokusila zúčastnit konference CAN a podala přihlášku, ale vstup jim byl odepřen. V roce 1992 podali scientologové na společnost CAN a její představitele 40 až 50 žalob, v nichž tvrdili, že jsou diskriminováni, protože jim odmítli umožnit účast na konferencích. Někteří ze scientologů své žaloby u soudu vyhráli. [22]
Jejich advokát Kendrick Moxon, který zastupoval mnoho scientologů, uvedl, že cílem žalob je bojovat proti diskriminaci v rámci CAN vůči lidem, kteří ji chtějí reformovat.
„Zdá se, že scientologická církev vyvíjí soustředěné úsilí, aby společnost CAN utopila v soudních sporech,“ řekla Cynthia Kisserová, výkonná ředitelka společnosti CAN. „Stala se z toho pro nás hrozná situace.“ [23]
Cynthia Kisserová. Snímek obrazovky z televizního pořadu The Cult Awareness Network – CBS 60 Minutes – 28. prosince 1997
Významnou ranou pro CAN byl případ Jasona Scotta, člena letniční církve, který byl podroben pokusu o deprogramování zorganizovanému CAN.
Jason Scott. Snímek obrazovky z televizního pořadu The Cult Awareness Network – CBS 60 Minutes – 28. prosince 1997
Podal žalobu a vyhrál přelomový soudní spor, na jehož základě bylo organizaci nařízeno zaplatit odškodné ve výši více než 1 milion dolarů. [24] U soudu ho zastupoval jeho advokát Kendrick Moxon, právník scientologické církve. Tento případ se stal katalyzátorem řady žalob proti CAN, které nakonec vedly k jejímu finančnímu krachu v roce 1996. [25] Organizace nebyla schopna pokrýt náklady na svou právní obhajobu a utratila více než 2 miliony dolarů.
Kendrick Moxon. Snímek obrazovky z televizního pořadu The Cult Awareness Network – CBS 60 Minutes – 28. prosince 1997
Přísežné prohlášení Dr. Lowella D. Streikera, konzultanta pro odchod z netradičních náboženství, uvádí několik příkladů organizovaného deprogramování CAN, o kterých osobně věděl. Jeho závěr: „CAN se mi velmi znechutil, protože jsem osobně musel uklízet trosky, které po sobě zanechali jejich deprogramátoři, kteří se v průběhu let zkazili. Sedm velmi rozrušených a deprimovaných obětí deprogramování mi [dokonce] doporučili různí členové CAN.“ [26] Další přísežné prohlášení pochází od deprogramátora Marka Bloxoma. [28]
„Mnozí z nás, kteří pracují v oblasti deprogramování,“ prohlásil Bloxom, „se často účastnili konferencí a sjezdů CFF/CAN, a to jak regionálních, tak celostátních. Na těchto setkáních jsme navazovali kontakty s rodiči a dalšími účastníky, abychom získali klienty pro deprogramování nebo alespoň dali o naší práci vědět v antikultovních kruzích. Mnozí z nás, kteří se zabývali deprogramováním, byli ve skutečnosti hostujícími řečníky nebo se účastnili diskusních skupin o deprogramování. Na sjezdu CAN v roce 1985 jsem byl řečníkem na téma „výstupní poradenství“. Byla to slovní hříčka, protože bylo dobře známo, že většina mých deprogramování byla nedobrovolná. Kisserová nikdy nepodnikla žádné kroky, aby mě odradila od pokračování v deprogramování ve stylu únosu. Věděla, že se na tento typ deprogramování specializuji, a bylo jí implicitně jasné, že pokud mi nějaký případ předá, může dojít – a pravděpodobně dojde – k únosu. Myslím, že CAN vedla seznam doporučených deprogramátorů a já jsem na něm byl.“
Po bankrotu byl majetek společnosti CAN, včetně práv na její jméno, prodán v dražbě právníkovi Kendricku Moxonovi, který měl vazby na scientologickou církev. Pro CAN to znamenalo ironický závěr, neboť organizace, která aktivně bojovala proti scientologii a dalším NNH pomocí nezákonných metod (např. pomlouvání a „deprogramování“), skončila pod kontrolou osob, proti nimž vedla kampaň. Nová CAN, kterou založil Moxon, začala prosazovat svobodu náboženského vyznání a hájit práva náboženských menšin, včetně těch, proti kterým původní CAN vystupovala.
Historie CAN tak slouží jako příklad toho, jak se antikultovní organizace, která aktivně používala brutální metody proti NNH, nakonec zhroutila pod tíhou vlastních činů a žalob podaných jejími oponenty.
Organizace „New CAN“ (známá také jako „Nadace pro náboženskou svobodu“) vyvolala mezi vědci i svými kritiky zmatek a polemiku. Členové rady „Staré CAN“ ji charakterizovali jako krycí skupinu scientologické církve. Zatímco „New CAN“ se prezentuje jako obhájce lidských práv a svobody náboženského vyznání.
Oblehání Waco
V dubnu 1993 vyhořel areál Mount Carmel Větve Davidiánů u Waco. Foto: Greg Smith/CORBIS/Corbis prostřednictvím Getty Images.
Kniha The Cult Awareness Network and the Anticult Movement: Implications for NRMs in America od Ansona Shupea, Susan Darnellové a Kendricka Moxona, známého právníka Scientologické církve, zkoumá roli organizace CAN (Cult Awareness Network) a její vliv na významné události, včetně obléhání Waco. Kniha argumentuje, že CAN jako klíčový hráč v antikultovním hnutí přispěla k eskalaci napětí kolem Davidiánů šířením strachu z „nebezpečných sekt“.
Podle autorů ovlivnilo zapojení CAN spolu s dalšími antikultovními skupinami vnímání veřejnosti a kroky vlády vůči novým náboženským hnutím (NNH). Kniha zkoumá, jak propaganda a vliv CAN na média podnítily agresivní vládní akce ve Waco, které nakonec vedly k tragédii. Práce kriticky hodnotí antikultovní hnutí za jeho jednostranné zobrazování NNH, které mělo za následek vážné důsledky.
Kritický postoj knihy k CAN souvisí s dlouhodobým odporem scientologie vůči antikultovním organizacím, zejména těm, které podporovaly „deprogramování“ a byly nepřátelské vůči skupinám, jako je scientologie. Autoři se zabývají také širšími společenskými a právními důsledky postoje k NNH v Americe.
8. dubna 1993, během obléhání komplexu Větve Davidiánů, prohlásila prezidentka CAN Patricia Ryanová, že FBI by měla k zadržení Davida Koreshe použít veškeré prostředky, včetně smrtících. [29] Po celou dobu obléhání poskytovali zástupci CAN neoficiální konzultace Úřadu pro alkohol, tabák, střelné zbraně a výbušniny (ATF) a FBI. Rovněž mnohokrát vystoupili v médiích, kde učinili prohlášení, která podle velícího důstojníka FBI „mohla významně ztížit vyjednávání.“ [30] Obléhání nakonec skončilo 19. dubna smrtí 82 lidí, včetně 25 dětí.
V roce 1996 se v americkém Kongresu konalo společné slyšení o obléhání Waco s názvem „Vyšetřování aktivit federálních orgánů činných v trestním řízení vůči Větvi Davidiánů“. Během tohoto slyšení publicisté ze Strany Nové Aliance šířili v Kongresu a médiích zprávu s názvem What is the Cult Awareness Network and What Role Did It Play in Waco? (Co je to CAN a jakou roli hrála ve Waco? [31]
Zde je několik úryvků z této zprávy:
„Hrstka psychologů, psychiatrů a sociologů, z nichž někteří jsou členy rady poradců CAN, poskytuje těmto aktivitám pseudovědecké krytí. Přednášejí na akcích CAN, píší články, většinou do vlastního časopisu Cultic Studies Journal, a poskytují citace médiím, když je potřeba ‚odborníka na sekty‘. Mnoho z těchto osob si také vydělává svědectvím jako ‚soudní znalci‘ v případech únosů, soudních sporech, v nichž nespokojení bývalí členové žalují své bývalé skupiny nebo jejich vedoucí, a v případech opatrovnictví, v nichž se rodiče domáhají právní a finanční kontroly nad dospělými dětmi, které se připojily k tzv. ‚sektám‘. “ [31]
L.J. West
Margaret Singerová
„Mezi těmito osobami jsou dva nejznámější: psychiatr Louis Jolyon ‚Jolly‘ West, vedoucí katedry psychiatrie a biologických a behaviorálních věd na lékařské fakultě UCLA, a Margaret Singerová, klinická psycholožka se soukromou praxí v Berkeley v Kalifornii a bývalá odborná asistentka na katedře psychologie na Kalifornské univerzitě v Berkeley…“
„West je v současné době členem poradního výboru CAN a podobné skupiny s názvem American Family Foundation. Již více než 15 let vystupuje jako hlavní řečník na konferencích CAN. Ve svém projevu na sjezdu CFF v roce 1983 West vyzval k vytvoření ‚lékařského modelu‘ pro odstranění toho, co považoval za ‚falešná‘ náboženství: ‚Dobrým přístupem, pokud byste měli zájem vyléčit rakovinu, je najít chemickou látku, která zabije zhoubné buňky a ušetří ty zdravé. Jaký účinek by mělo zařízení nebo technika, které by při aplikaci společností na jakoukoli organizaci, která si říká náboženská, nemělo žádný nežádoucí účinek na bona fide náboženství, ale bylo by smrtící pro falešná? … Zhoubné buňky nebo falešná náboženství by to nepřežily. Zdravé buňky nebo bona fide náboženství a altruistické organizace by nebyly poškozeny (West, 1983)‘. “ [31]
Stojí za zmínku, že výrazy jako „zhoubné buňky“ a „rakovinový nádor“ používali nacisté při dehumanizaci židovského národa a převzali je i moderní antikultisti, dědici nacismu. Tyto výrazy lze nalézt v projevech po celém světě, včetně těch, které použil Alexander Dvorkin ve své knize 10 otázek pro dotěrného cizince.
Společnost CAN oficiálně vyhlásila bankrot a 23. června 1996 ukončila činnost. V listopadu 1996 byl majetek organizace prodán v dražbě a získali ho jednotlivci spojení se scientologickou církví.
Bude pokračování…
Zdroje:
1.https://onlinelibrary.wiley.com/doi/abs/10.1111/j.1758-6631.1978.tb01276.x
2.http://www.reveal.org/library/thirdparty/haack.html
3.https://www.cesnur.org/2001/CAN1.htm
4.https://elijahfire.ca/ebooks/Kingdom-Of-The-Cults-Walter-Martin-1997.pdf
5.https://www.youtube.com/watch?v=bk_0zI97RQI
6.https://x.com/CultExpert/status/1682805379502096385
7.https://econtent.hogrefe.com/doi/full/10.1024/1422-4917/a000877
8.https://time.com/archive/6847737/religion-a-sci-fi-faith/
9.https://web.archive.org/web/20210308060210/https://www.nytimes.com/1997/03/09/us/an-ultra-aggressive-use-of-investigators-and-the-courts.html
10.https://web.archive.org/web/20150527103505/https://www.nytimes.com/1999/10/18/us/john-clark-73-psychiatrist-who-studied-sects.html
11.https://web.archive.org/web/20150527103505/https://www.nytimes.com/1999/10/18/us/john-clark-73-psychiatrist-who-studied-sects.html
12.https://www.upi.com/Archives/1984/06/08/Co-defendants-in-Scientology-suit-dismissed/5191455515200/
13.https://www.upi.com/Archives/1980/10/02/Ted-Patrick-convicted-of-kidnapping-a-cult-member-to/2660339307200/
14.https://www.upi.com/amp/Archives/1984/09/25/A-judge-refused-to-dismiss-a-3-million-civil/7487464932800/
15.https://www.upi.com/amp/Archives/1984/09/25/A-judge-refused-to-dismiss-a-3-million-civil/7487464932800/
16.https://www.thedailybeast.com/scientology-former-public-enemy-no-1-is-still-spooked-40-years-later/
17.https://www.upi.com/Archives/1980/09/26/A-police-chief-said-cult-deprogrammer-Ted-Patrick-was/4817338788800/
18.https://www.upi.com/Archives/1984/05/23/Scientologist-feared-deprogrammer-would-kill-her/6632454132800/
19.https://bitterwinter.org/can-anti-cultists-deprogramming-and-crime-1-the-waterloo-of-the-cult-awareness-network/
20.https://www.cesnur.org/2001/CAN.htm
21.https://web.archive.org/web/20210308060210/https://www.nytimes.com/1997/03/09/us/an-ultra-aggressive-use-of-investigators-and-the-courts.html
22.https://web.archive.org/web/20210308060210/https://www.nytimes.com/1997/03/09/us/an-ultra-aggressive-use-of-investigators-and-the-courts.html
23.https://www.latimes.com/archives/la-xpm-1992-10-31-me-802-story.html
24.https://www.cesnur.org/2001/CAN/02/01.htm
25.https://www.christianitytoday.com/1993/02/cult-awareness-network-scientologists-sue-critics/
26.https://bitterwinter.org/can-anti-cultists-deprogramming-and-crime-5-can-and-illegal-deprogramming/
27.https://articles1.icsahome.com/articles/changes-in-the-north-american-cult-awareness-movement
28.https://www.cesnur.org/2001/CAN/21/01.htm
29.https://highlanderjuan.com/wp-content/uploads/2018/12/Carol-Moore-The-Massacre-of-the-Branch-Davidians.pdf
30.https://web.archive.org/web/20141021233049/https://www.justice.gov/publications/waco/report-deputy-attorney-general-events-waco-texas-role-experts-during-standoff
31.https://web.archive.org/web/20070620125917/http://www.ex-iwp.org/docs/1993/ross_green_waco_report.htm
Tento článek je překladem původní anglické verze, kterou naleznete na tomto odkaze.