Jak negativní vliv masmédií vychovává vrahy, vyvolává nepřátelství obyvatelstva vůči orgánům činným v trestním řízení a destabilizuje zemi? Analýza zpravodajství českých médií o masové střelbě na Univerzitě Karlově 21. prosince 2023.
Článek „Negativní (kriminogenní) vliv masmédií“ se zabýval tématem škodlivého vlivu médií, která pravidelně a specifickým způsobem prezentují informace o násilných trestných činech, střelbě ve školách a masových střelbách. Publikace zkoumala, jak takové informace ovlivňují nejen veřejné zdraví, ale i myšlení veřejnosti, jak agresivně podněcují nenávist a nepřátelství, ovlivňují bezpečnost a destabilizují situaci v dané zemi.
Pokračujme v tomto tématu a podívejme se na konkrétní příklady procesu manipulace s veřejným míněním pomocí skrytých metod sociálního a psychologického ovlivňování. Dále budeme analyzovat, jak negativní působení masmédií podporuje odcizení a nepřátelství vůči orgánům činným v trestním řízení, přispívá k prohlubování společenských rozporů, zesiluje atmosféru strachu, skrytě šíří informace o tom, jak páchat trestnou činnost, vyvolává obsedantní negativní emoční stavy a zvyšuje celkovou úroveň společenského napětí.
Jako příklad uveďme články české novinářky Kristiny Cirokové, redaktorky zpravodajského portálu Seznam Zprávy, věnované masové střelbě na Univerzitě Karlově 21. prosince 2023, které psala v průběhu roku 2024, tedy v roce následujícím po události. Destruktivní činnost Kristiny Cirokové a její napojení na český antikultismus, který má své zázemí na Karlově univerzitě, jsme již podrobně popsali v článku „České antikultovní hnutí. Nacismus, ruský vliv a spojení s americkými deprogramátory“.
Čím více informací o aktivitách agentů vlivu v rámci globálního antikultismu se objasňuje a upřesňuje, zejména těch, kteří jsou spojeni s žurnalistikou v různých zemích, tím více se objevují určité vzorce. Tito agenti se často zabývají tématy, jako je střelba ve školách a masové střelby, nebo se zapojují do různých forem diskreditace současné vlády, politiků, podnikatelů, veřejných činitelů a významných osobností. Více podrobností o aktivitách mezinárodního informačního terorismu agentů vlivu v rámci globálního antikultismu, jehož centrem je ruská organizace RACIRS vedená Alexandrem Dvorkinem, najdete v dokumentu „IMPAKT“ (2024).
Takže podle našich předběžných výpočtů Kristina Ciroková v průběhu jednoho roku (od prosince 2023 do prosince 2024) napsala a spoluautorsky se podílela na 23 článcích, které se tak či onak týkaly tématu masové střelby na Karlově univerzitě v Praze. Publikace Kristiny Cirokové vykazují psycholingvistické rysy mediálního násilí, které narušují informační bezpečnost jednotlivců. Její články navíc obsahují agresivní složky invektivního slovníku, lexémy s agresivní sémantikou, destruktivní slovesa a detailní „děsivé příběhy“, stupňují téma smrti, zprostředkovávají negativní obraznost a manipulativní soudy. Tyto prvky podporují zájem čtenářů o modely asociálního agresivního chování i o diskreditaci autorit.
Kristina Ciroková
Při systematickém šíření mohou takové informace přispívat k rozvoji agresivních myšlenek a chování a antisociálních postojů čtenářů nebo posluchačů. Mohou také vyvolat pochybnosti o kompetentnosti veřejných orgánů a komunikační agresi vůči orgánům činným v trestním řízení. Výše uvedené články mohou vytvářet celkový dojem o činnosti státní správy jako negativní a v rozporu s veřejným zájmem a utvářet u čtenářů dojem, že státní orgány soustavně jednají neprofesionálně a údajně nejsou schopny efektivně zvládat situace. To může následně přispívat ke zvyšování společenského napětí. Pojďme se do tématu ponořit podrobněji.
Kriminální modelová role
21. prosince 2023, v den tragédie na Karlově univerzitě, vydala Kristina Ciroková ve spolupráci s kolegy z portálu Seznam Zprávy článek s názvem „Šéf policie řekl první detaily o střelbě: Muž se inspiroval v Rusku“. Článek popisuje jednání střelce a policie, ale i to, co ho inspirovalo a jakou vraždu předtím spáchal. [1]
Šéf policie řekl první detaily o střelbě: Muž se inspiroval v Rusku
„Policie věděla předem, že se střelec z Hostouně chce zabít. Kvůli tomu jela do budovy filozofické fakulty v Celetné ulici, kde měl mít přednášku. Střelec však útočil jinde. Inspiroval se podobným činem v Rusku.
Policejní prezident Martin Vondrášek uvolnil první informace o čtvrteční tragické střelbě na pražské Filozofické fakultě. Podle Vondráška měli policisté předem informaci, že se chce muž z Hostouně zabít. Podle něho také věděli, že má přednášku na filozofické fakultě v Celetné ulici. Střelec ale nakonec střílel v jiné budově fakulty – na náměstí Jana Palacha.
Na místě střelby byli policisté v řádu jednotek minut. ‚Zásahová jednotka byla na místě za 12 minut,‘ řekl novinářům Vondrášek. ‚Inspiroval se hrůznou událostí v zahraničí,‘ doplnil.
Mělo jít o střelbu v Rusku. Došlo k ní konkrétně v Brjansku, kde 14letá žena zabila na začátku prosince dva studenty a pěti lidí zranila. Poté spáchala sebevraždu. Tuto informaci získala policie ze střelcova kanálu na Telegramu, který nyní vyšetřovatelé prověřují.“
Na první pohled to může běžnému člověku připadat logické, protože název článku „Šéf policie řekl první detaily o střelbě: Muž se inspiroval v Rusku“ naznačuje, že odkaz je založen na slovech autoritativního odborníka – policejního šéfa. Konzumenti takového obsahu však často neberou v úvahu, jak přesně novinář při tvorbě článku s informacemi nakládá, počínaje konkrétními otázkami, které odborníkovi položí (pokud s ním sám skutečně vede rozhovor a nevyužívá pouze veřejně dostupné informace např. z tiskového střediska policie), až po to, co autor záměrně čtenářům zdůrazňuje a jaký význam do článku vkládá. Jaký konečný cíl autor článku sleduje?
Podle našeho názoru výše uvedená publikace vypovídá o následujícím:
1) Skrytá diskreditace policejních akcí. Z článku vyplývá, že policie předem věděla o záměrech střelce a o místě, kde se měl nacházet, ale nakonec se střelec nacházel na jiném místě a policejní zásahová jednotka tam dorazila o 12 minut později. Tento způsob prezentace informací v článku umožňuje čtenářům vyvozovat nejednoznačné závěry a vytvářet si „zřejmé“ domněnky o jednání policie. Například první myšlenka, která člověka po přečtení takového materiálu napadne, je, že střelec policii přelstil, zatímco policie údajně dorazila na místo o 12 minut později. Ačkoli to v článku není výslovně uvedeno, podvědomě je to vnímáno právě takto. Takové myšlenky o „pozdním“ příjezdu policie na místo činu jsou navíc v dalších článcích Cirokové posilovány. Např:
4. ledna 2024. Článek „Za 15 minut vystřílím Sněmovnu, napsal. Policie ho vyšetřuje.“ [2]
Autor: Kristina Ciroková
“O několik hodin později Petr L. na facebooku původní tvrzení opravil. Uvedl, že si vzpomněl a že status o střílení ve Sněmovně je jeho dílem. A vysvětlil, že ho myslel jako kritiku policie, která podle něj na místo přijela pozdě.”
2) 12 minut jako návod pro napodobitele. Dalším jasným aspektem článku je skrytý návod pro budoucí střelce, kteří usilují o podobnou mediální slávu a rozvíjejí své nápady na základě takových článků. Jinými slovy, pokud by se chovali jako právě tento střelec, měli by k dispozici celých 12 minut, během nichž by mohli spáchat svůj zločin a nečelili by žádnému odporu. Právě tuto informaci si napodobitel zapamatuje jako vodítko k činu. Jinak komu a za jakým účelem Ciroková opakovaně zdůraznila oněch 12 minut? Proč se soustředit na tento časový rámec a opakovaně jej posilovat v myslích čtenářů?
Jak funguje vědomí člověka, který tyto informace přijímá? Nevědomky se asociuje s vrahem a představí si sebe na jeho místě. Z hlediska využití mediálního násilí jako nástroje manipulace s vědomím můžeme dojít k závěru, že taková prezentace obsahu není ničím jiným než návodem pro budoucího střelce. Pro společnost a rodiče je to psychologický spouštěč vzbuzující bezmoc a strach, že jejich dětem nikdo nepřijde na pomoc proti ozbrojenému zločinci. Strach o život jejich dítěte se v rodičích zakoření na podvědomé úrovni. Proto vzniká pocit beznaděje, agrese a nedůvěra vůči policii a státním orgánům.
Kdyby se v článku například uvádělo, že policie přijela na místo okamžitě a její zásah byl rychlý a profesionální (což odpovídá skutečnosti) a že střelec byl nakonec zneškodněn, snížila by se touha potenciálních pachatelů spáchat podobný zločin, protože by věděli, že budou za své provinění rychle a nevyhnutelně potrestáni.
„Policejní úřad vnitřní kontroly Policejního prezidia ČR v úterý oznámil, že při zásahu proti střelci na UK nezjistil v postupu příslušníků policie žádné pochybení. Zásah zhodnotil jako rychlý a profesionální, do budoucna ale doporučil lepší krizovou komunikaci.“ [3]
3) Důraz na to, co vraha inspirovalo. Ve zmíněném článku je pozornost čtenářů třikrát upoutána na tvrzení, že vrah se inspiroval podobnou střelbou na škole v Rusku: tato informace se objevila v titulku článku, v prvním zvýrazněném odstavci a později v textu, kde byla prosincová střelba na škole v Rusku stručně popsána, včetně věku vraha, počtu zabitých a zraněných. Teprve poté, co čtenáři tuto zprávu již vstřebali, bylo v jedné větě zmíněno, že tyto informace ověřují vyšetřovatelé. Co si myslíte, že si čtenáři spíše zapamatují?
4) Podrobnosti o okolnostech předchozí vraždy vycházely z tehdy neověřených policejních údajů. Kromě toho se čtenáři z článku dozvěděli, že vrah před masovou střelbou zavraždil svého 55letého otce. Publikace upřesňuje místo, okolnosti činu, kde přesně bylo nalezeno tělo a jaké výbušné zařízení a munice tam byly nalezeny.
„Podle reportérky Seznam Zpráv hlídají bezprostřední okolí domu, kde zavražděný Stanislav K. žil, policisté. ‚Všude jsou policejní pásky a pouštějí tam jen ty, kteří tam bydlí,‘ popsala reportérka.
Zavražděný byl místopředsedou 1. Základní odborové organizace Letiště Praha. Podle zdrojů Seznam Zpráv se ve sklepě domu, kde byl nalezen mrtvý, našel nástražný výbušný systém z plynových bomb, munice a pyrotechniky.”
Podle našeho názoru tento článek názorně ukazuje:
- Jak se pomocí specifické kombinace informací vytváří dominantní obraz vraha, který je vštěpován do povědomí čtenářů a má vyvolat myšlenky na agresi a násilí, stejně jako vyvolat rozhořčení proti policii a kritiku jejího jednání;
- Skrytá glorifikace masového střelce, jeho jména a činů, umělé vytváření aury slávy kolem něj, spolu s informacemi, které mohou povzbudit budoucí zájemce o slávu k páchání masové střelby a střelby ve školách;
- Skrytá diskreditace činnosti vlády v očích veřejnosti, zdůraznění údajné nekompetentnosti a chaotičnosti úřadů a v konečném důsledku posílení obrazu vlády jako neschopné účinně zvládnout situaci.
Kromě toho je důležité vzít v úvahu konkrétní den, kdy byl článek zveřejněn, tedy v době, kdy byli lidé z incidentu v šoku, zmatku a panice. Panika vzniká mezi masou lidí jako zvláštní emocionální stav, který je důsledkem buď nedostatku, nebo nadbytku informací o děsivé nebo nejasné události. Pokud v takové situaci novináři skrytě či otevřeně předkládají čtenářům model chování vraha, může to paniku a negativní emoční stav ve společnosti jen zesílit, zhoršit nálady čtenářů a potenciálně přispět k formování antisociálních vzorců chování.
Čtenáři si však možná ani neuvědomují, že prostřednictvím tohoto druhu negativních informací jsou záměrně ovlivňováni těmi, kteří chápou, že takový informační útok způsobí, že si publikum podvědomě osvojí model chování vraha prezentovaný v článku a obrazně se s ním ztotožní. Proto mohou být takové články spouštěčem pro jedince s nedostatečně vyvinutým kritickým myšlením a sebekontrolou a následně se situace může vyvíjet podle zákonů nákazy a napodobování. Mechanismus bezmyšlenkovitého napodobování postihne zejména dospívající a jedince s labilní psychikou.
Nebezpečí však spočívá v tom, že takové články v masmédiích, kde se projevuje lexikální násilí a verbální agrese, ovlivňují i jedince s dobře vyvinutým kritickým myšlením. Tito lidé jsou ve skutečnosti náchylnější k dlouhodobému ovlivňování a manipulativnímu podmiňování ze strany takových médií. Je zřejmé, že mediální násilí je specificky zaměřeno na takové lidi, kteří jsou vzdělaní a inteligentní a mají rozvinuté obrazotvorné myšlení a kritické myšlení. Proč? Když se kriticky myslící čtenář setká s jak se zdá typickým nesmyslem, zejména když se obsah článku jeví jako zmatený a nejasný (např. destabilizující články jsou často záměrně takto strukturovány), ale vychází z šokující události, v níž jde o smrt, vyvolá to vnitřní disonanci a rozhořčení. Disonance vzniká, když se kritická mysl střetne s nevědomím, a právě tuto disonanci potřebují manipulátoři a destruktoři, aby získali přístup k lidskému nevědomí.
V důsledku této disonance je člověk vtažen do přemýšlení o stresující události. Čím více o ní přemýšlí a zajímá se o toto téma mediálního násilí (nebo je-li mu systematicky předkládáno), tím pevněji se v jeho mysli zakořeňuje obraz – obraz vraha. Později, když tento negativní obraz získá na síle díky množství pozornosti, která je do něj vkládána, může se rozvinout bipolární porucha. Mezi faktory, které člověka vedou k páchání trestné činnosti, a to i přes vlastní pud sebezáchovy, patří přítomnost bipolární poruchy a touha po slávě. Nedávné události, jako jsou pokusy o atentát na významné politiky, masová střelba na Karlově univerzitě a pokus o atentát na Donalda Trumpa ve Spojených státech v červnu 2024, jsou důkazem toho, že takové zločiny často páchají právě vzdělaní jedinci.
Je dobře známo, že jakákoli mediální informace je zpracovávána vědomím, které následně zahrnuje kognitivní, afektivní, motivační a osobnostní struktury. Již v roce 1976 popsali američtí sociologové Sandra Ball-Rokeachová a Melvin DeFleur, jak masová média simultánně ovlivňují kognitivní procesy (vnímání, pocity, paměť, myšlení, představivost a řeč) a emocionální procesy konzumentů informačních obsahů a zároveň mají opožděný vliv na jejich přesvědčení a chování. [4]
Leonard Berkowitz, přední americký výzkumník v oblasti psychologie agrese a profesor na katedře psychologie Wisconsinské univerzity v Madisonu, byl jedním z prvních odborníků na sociální psychologii, kteří se zabývali vlivem násilí přenášeného médii na lidské vědomí. Ve své knize „Agrese: Její příčiny, důsledky a kontrola“ (Aggression: Its Causes, Consequences, and Control), v kapitole „Násilí v médiích“ napsal: „Předpokládejme, že se dozvíme, že dva muži napadli a zranili jiného člověka. Snadno si představíme, co se stalo. Snadno představitelné události, jako je tato, si později lehce vybavíme (Turner a Layton i další badatelé tento efekt prokázali). Pokud má pro nás událost převážně agresivní význam – takže se neznepokojíme nebo nepovažujeme útok za odsouzeníhodný – nejenže si ji poměrně rychle vybavíme, ale je také docela velká šance, že vzpomínka může aktivovat další myšlenky, pocity a tendence k jednání související s agresí. [5]
Lidé se nakazí agresivními myšlenkami. Berkowitz poznamenává, že agresivní mediální obsah může nejen vyvolat agresivní pocity, myšlenky a motorické reakce, ale také vést k jednání v souladu s těmito vyvolanými reakcemi, zejména pokud jsou v daném okamžiku oslabeny vnitřní zábrany agrese. K tomuto oslabení často dochází pozorováním chování druhých, zejména těch, které média popularizují – jedinců, kterým se za jejich agresi dostává určité formy uspokojení nebo odměny namísto trestu.
Nákaza (Priming). Glorifikace zločince. Vzorce demonstrovaného chování
Vraťme se k analýze procesu manipulace s veřejným míněním pomocí skrytých metod sociálního a psychologického ovlivňování. Nepřekvapí, že následující čtyři články Kristiny Cirokové (jeden na začátku ledna a tři po sobě následující na začátku února 2024) byly věnovány tématu výhrůžek a veřejných vyjádření na sociálních sítích od lidí, kteří „schvalují prosincovou vraždu na Filozofické fakultě Karlovy univerzity v Praze“, „vyhrožují napodobením“ nebo „šíří o případu zprávy vyvolávající paniku“.
Tyto články upozorňují na rostoucí počet takových výroků a opakovaně se odvolávají na facebookový příspěvek šedesátiletého muže z Prahy, který je jasně prezentován jako vzor takových výroků. Na první pohled by se člověk mohl podivit, proč se opakují stejné informace, totožné s dříve zveřejněnými. Ukazuje se, že pokud je násilí v médiích používáno jako metoda motivace budoucích střelců, má toto opakování hlubší význam, než by se na první pohled mohlo zdát.
Pro srovnání uvádíme výňatky z článků, které Ciroková napsala v lednu a únoru 2024:
Příklady:
5. února 2024. „Policie řeší už přes 200 výroků o střelbě na fakultě. Stále přibývají.“ Autor: Kristina Ciroková [6]
„Případů vyhrožování či šíření poplašné zprávy v souvislosti s prosincovou střelbou na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze stále přibývá. Za měsíc se počet výroků, které policie řeší, zvýšil o více než sto.”
„Jedním z případů, které policisté řešili, byly i výroky šedesátiletého muže z Prahy. Čtyři hodiny po bezprecedentní tragédii 21. prosince 2023 sedl za klávesnici a na svůj facebookový profil napsal vzkaz policejnímu prezidentovi Martinu Vondráškovi. ‚Pane prezidente Ondrášku, za 15 minut vystřílím celou Sněmovnu. Takže jste přijeli pozdě. A doufám, že se pozůstalí budou domáhat odškodnění. Jste banda chcípáků a darmošlapů.‘ “
4. ledna 2024. „Za 15 minut vystřílím Sněmovnu, napsal. Policie ho prověřuje.“ Autor: Kristina Ciroková. [7]
„Několik hodin po střelbě na filozofické fakultě se na facebookovém profilu šedesátiletého muže z Prahy objevil text, že se bude střílet i ve Sněmovně. Případ už prověřuje policie.“
„Čtyři hodiny po bezprecedentní tragédii se 21. prosince sedl za klávesnici a na svůj facebookový profil napsal vzkaz policejnímu prezidentovi Martinu Vondráškovi. ‚Pane prezidente Ondrášku, za 15 minut vystřílím celou Sněmovnu. Takže jste přijeli pozdě. A doufám, že se pozůstalí budou domáhat odškodnění. Jste banda chcípáků a darmošlapů.‘ “
Podívejme se blíže na článek ze 4. ledna 2024.
4. ledna 2024. „Za 15 minut vystřílím Sněmovnu, napsal. Policie ho prověřuje.“ Autor: Kristina Ciroková. [8]
„Mezi stovkou případů, které smrt 14 lidí na filozofické fakultě inspirovala k veřejným komentářům na hraně zákona, řeší policie i šedesátiletého muže z pražského sídliště.
Čtyři hodiny po bezprecedentní tragédii se 21. prosince sedl za klávesnici a na svůj facebookový profil napsal vzkaz policejnímu prezidentovi Martinu Vondráškovi. ‚Pane prezidente Ondrášku, za 15 minut vystřílím celou Sněmovnu. Takže jste přijeli pozdě. A doufám, že se pozůstalí budou domáhat odškodnění. Jste banda chcípáků a darmošlapů.‘
Statusu, v němž autor udělal zjevnou chybu ve jméně policejního generála, ještě předcházel podobný příspěvek s komentářem k pachateli: ‚Škoda, že nešel do Strakovky, tam je taky dost lidí.‘ “
Všimněte si agresivního titulku, textu a celkového vyznění článku Kristiny Cirokové. Jaké psychologické postoje si podle vás čtenář osvojí po přečtení článku, jehož „hlavní postavou“ je člověk, který poslal agresivní vzkaz policejnímu řediteli a označil státní úředníky za „bandu chcípáků a darmožroutů“?
Vezměte na vědomí, že tento článek se nezabývá rozhovory s očitými svědky tragédie, diskusemi s rodinami obětí, znaleckými posudky orgánů činných v trestním řízení ani strategiemi, jak podobným incidentům ve společnosti předcházet. Nezabývá se ani tím, jak chránit životy dětí a mladých lidí nebo jak stabilizovat zemi.
Hlavní postavou článku Kristiny Cirokové je naopak agresivně naladěný jedinec. Čtenáři jsou vybízeni k tomu, aby se seznámili s jeho výhrůžkami, výroky a komentáři na adresu vlády a migrantů a aby si přebrali konkrétní údaje o zbraních a jejich technických vlastnostech. Článek je plný názorných příkladů, jak destabilizovat situaci v zemi, a obsahuje skryté výzvy k „vystřílení Poslanecké sněmovny“ pomocí komentářů tzv. hrdiny.
Takové zpracování přesahuje rámec pouhé žurnalistiky – dotýká se otázek národní bezpečnosti. A na tomto místě se přirozeně objevují otázky týkající se samotné Kristiny Cirokové jako autorky. Proč článek takto strukturovala? Jaký byl její záměr provést tyto informační útoky, které podkopávají důvěru veřejnosti v legitimně zvolenou vládu a státní instituce? Co bylo cílem Kristiny Cirokové při tvorbě mediálního díla, které obsahuje podněcování k násilí, agresi a obsah přispívající k destabilizaci společnosti?
„Muž, na jehož profilu na sociální síti se píše, že vystřílí Sněmovnu, zveřejňuje fotografie zbraní.“
„ ‚Vy zkurven.i a zkur.enkyně z vlády, jestli od nového roku zase stoupnou ceny potravin, tak fakt bude na čase vás vyhodit z okna.‘ To je jeden z mnoha kritických a vulgárních textů na adresu vládního kabinetu, kterých lze najít na jeho facebookové zdi desítky.
A stěžuje si i na migranty. ‚Tak si ty migranty vemte do Bruselu, vy chytráci. Nebo si vezměte příklad z Austrálie a Nového Zélandu. Pokud ani to nepomůže, tak MG42,‘ napsal den před útokem na filozofické fakultě.
MG42 je kulomet používaný německým Wehrmachtem za 2. světové války.
„ ‚Už vím, o čem byl můj status pro pana prezidenta Ondráška,‘ napsal Petr L. ‚Tento člověk v TV tvrdil, že policie byla na místě masakru do 15 minut. Zbraní typu AR15 je možné v automatickém módu vystřílet až 90 ran za minutu. Při použití zásobníku na 90 ran je možné naši Sněmovnu vystřílet za tři minuty, a to i s pauzou na cigáro,‘ uvedl s tím, že právě za to policii kritizoval.“
Všimněte si, že Kristina Ciroková ve svém článku uvádí výrok, který opět připomíná, že policie dorazila na místo do 15 minut. To slouží jako další signál a nápověda pro potenciální napodobitele, že mají 12-15 minut na to, aby provedli podobný zločin. Citát výslovně upřesňuje, co všechno lze během těchto 15 minut provést. Nepřipomíná to ani tak analytický článek novináře, jako spíše krok za krokem napsaný návod pro již motivované napodobitele.
Otázka: Jaké psychologické podmiňování vkládá Kristina Ciroková do tohoto článku jako modely chování pro agresivní napodobování a jak nebezpečné je její jednání pro společnost?
Koneckonců takové články – zejména pokud jsou publikovány pravidelně, čímž se posiluje jejich dlouhodobý účinek – mohou u čtenářů formovat zkreslené vnímání reality, obraz „hrůzného světa“, který vyvolává strach. To následně přispívá k osvojení agresivních tendencí a internalizaci násilných sociálních scénářů, což v konečném důsledku eskaluje agresi v každodenním životě.
Zde můžeme vidět zjevnou manipulaci ze strany Cirokové. Cílí na psychickou zranitelnost společnosti, záměrně vyvolává strach, úzkost a nenávist. Navíc pod rouškou údajně objektivního zpravodajství implantuje negativní psychologické spouštěče, z nichž mají prospěch určité zájmové skupiny odpovědné za objednávání takového obsahu.
Diskreditace autorit a manipulace s jejich názory
Pro názornost prozkoumejme manipulativní techniky, které Kristina Ciroková používala ve svých článcích, v nichž se po celý rok vytrvale věnovala tématu masové střelby na Karlově univerzitě. Jako příklad můžeme uvést následující článek, jehož byla spoluautorkou.
6. února, 2024. Článek „Motiv vraha z fakulty má veřejnost znát, říká policejní náměstek“
„Náměstek policejního prezidenta Tomáš Kubík si sám určil termín, do kterého by chtěl, aby kriminalisté uzavřeli případ střelby na filozofické fakultě. Říká, že by se podle něj veřejnost měla dozvědět i vrahův motiv.“
„Mezitím se ale na internetu šíří o nejhorší masové vraždě v historii České republiky nejrůznější konspirace a lži. Řada lidí navíc v souvislosti s tragédií píše na sociální sítě poplašné zprávy, čin vraha schvaluje nebo hrozí, že jej napodobí. Případů, které v této souvislosti policie řeší, za poslední měsíc přibylo o více než sto.“ [9]
Tento článek Cirokové, napsaný společně s dalším autorem, je prezentován jako rozhovor s uznávaným odborníkem – náměstkem policejního ředitele. Článek je plný manipulativních technik a skrytých triků ze strany Cirokové a jejího spoluautora a je strukturován tak, že vytváří negativní dojem o práci policie. Doprovodné fotografie jsou prezentovány stylem odpovídajícím tomuto tónu. V článku je zřetelně použita manipulativní metoda diskreditace autoritativní osoby, metoda psychologického podmiňování dotazovaného, metoda vynucování definitivní odpovědi a další taktiky. Tyto manipulativní metody jsou používány s cílem vyprovokovat dotazovaného ke stavu podráždění prostřednictvím obvinění a výčitek, dokud se nevyjádří chybně nebo v neprospěch svého stanoviska. Taková provokace může mít důsledky pro utváření určitých názorů veřejnosti a vnímání autorit.
Popisek k fotografii: „Zásah na filozofické fakultě vysvětloval policejní prezident Martin Vondrášek (zcela vlevo) na dvou tiskových konferencích. Podle vnitřní kontroly policisté nepochybyli.“
„A nebyl toto právě problém i v případě Davida K.? Máte informace o tom, zda se léčil na psychiatrii a jestli se to vědělo v době, kdy žádal o zbrojní průkaz?“
„Uvidíme. My to musíme vyhodnotit. A samozřejmě se musí vyslechnout všichni, kteří se na tom podíleli.“
„Takže to ještě nevíte, nebo to nemůžete říci?“
„Nemůžeme to říct. Ale můžu říct, že jsme udělali nad tím případem skupinu, která má za úkol identifikovat systémové věci, které by se z toho případně mohly vzít do budoucna. Tedy, co by se dalo díky nějakým nástrojům udělat jinak a lépe. Máme velkou ambici se z tohoto případu poučit.“
Metoda diskreditace autoritativní osoby spočívá v podkopávání osobnosti nebo činnosti oponenta nebo ve snižování jeho autority v očích čtenářů (nebo diváků), což v mysli příjemce vyvolává negativní dojem. Tato metoda umožňuje autorovi článku záměrně interpretovat argumenty a zdůvodnění oponenta způsobem, který slouží jeho vlastním zájmům, nasměrovat diskusi k obvinění a donutit oponenta k obhajobě. To se může projevit například osobními útoky na státní představitele, podkopáváním jejich autority a důvěry veřejnosti v ně. Jde o agresivní taktiku, jejímž cílem je vytvořit negativní obraz dané osoby v očích ostatních lidí, snížit její význam nebo důstojnost a podkopat respekt k ní a důvěru v její argumenty. Často se tak děje se záměrem ovládat nebo manipulovat.
„Policie a státní zastupitelství už nechtějí sdělovat nové informace k případu vraha, který těsně před Vánoci na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze zastřelil 14 lidí a dalších 25 zranil. Náměstek policejního prezidenta Tomáš Kubík říká, že si policie nejprve musí sama složit mozaiku případu a pak teprve veřejnosti může odpovědět na otázky.
Třeba i včetně toho, co motivovalo čtyřiadvacetiletého studenta historie Davida K. k takovému činu. ‚Veřejnost by se měla dozvědět, co bylo tím hybatelem, ale zatím si myslím, že je předčasné to nějak komentovat. Za sebe ale říkám, že bychom to měli vědět, protože to je velmi podstatný prvek té mozaiky,‘ říká v rozhovoru pro Seznam Zprávy Tomáš Kubík.
Mezitím se ale na internetu šíří o nejhorší masové vraždě v historii České republiky nejrůznější konspirace a lži. Řada lidí navíc v souvislosti s tragédií píše na sociální sítě poplašné zprávy, čin vraha schvaluje nebo hrozí, že jej napodobí. Případů, které v této souvislosti policie řeší, za poslední měsíc přibylo o více než sto.
V samotném titulku článku je s odkazem na údajný odborný názor zdůrazněno, že „veřejnost musí znát motiv vraha“ a že zástupce policie „stanovil termín, kdy očekává, že vyšetřovatelé případ střelby na Filozofické fakultě uzavřou“. Z rozhovoru však vyplývá, že náměstek policejního prezidenta Tomáš Kubík reportérům Seznam Zprávy na rovinu odpověděl, že před tím, než začne odpovídat na „otázky veřejnosti“, musí policie případ nejprve důkladně vyšetřit. Vysvětlil, že informace se stále prověřují a nebylo by vhodné cokoli, co s případem souvisí, komentovat před ukončením vyšetřování a zrušením zpravodajského embarga státního zastupitelství. V podstatě je to logický postoj.
„Více než měsíc po střelbě na fakultě kolují často dvě dezinformace po sítích nebo i řetězovými e-maily. První se týká telegramového účtu, který se tvářil, že byl vraha. Můžete říci, zda ten účet byl jeho?
‚Pokud budeme něco říkat k tomuto případu konkrétně, tak už to budou relevantní ověřené informace a bude to po skončení naší prověřovací fáze. Do té doby nechci přispívat ke spekulacím. Takže v tuhle chvíli do skončení prověřování a uvolnění embarga státního zástupce by opravdu nebylo ode mě taktické, abych se k čemukoliv v souvislosti s tím případem vyjadřoval.‘ “
Soudě podle série článků, které Kristina Ciroková v průběhu roku vydala na téma masové střelby na Karlově univerzitě, byl však její cíl zjevně jiný. Je pozoruhodné, že jak v publikacích předcházejících článku z 6. února, tak v těch následujících Ciroková důsledně zaměřovala pozornost čtenářů na „motivy vraha“, později ve svých dílech dokonce tvrdila, že jeho čin představoval „pomstu společnosti“. Takový přístup je typický pro „novináře“, kteří téma mediálního násilí dlouhodobě využívají, aby v lidech vyvolali protispolečenské změny chování a podnítili je k protiprávnímu jednání. Z článků Cirokové je navíc patrný zejména její zájem získat od policie podrobnější informace o tom, zda měl vrah komplice nebo zda ho k činu někdo naváděl. Můžeme se domnívat, co ji k takové zvědavosti vede. Že by to byl osobní zájem o to, zda policie získala informace o skutečných strůjcích zločinu?
Je dobře známo, že všechny manipulační techniky jsou založeny na odvádění pozornosti subjektu od hlavního cíle, který je pro manipulátora výhodný. Manipulátor nabízí pouze vnější podnět, který by byl pro subjekt významný a upoutal jeho pozornost. Manipulátor však skrývá svůj skutečný motiv. Podněcuje subjekt k akci, kterou by jinak neudělal, ale která je pro manipulátora klíčová.
S využitím odpovědí autoritativního odborníka na konkrétní otázky Ciroková a její spoluautor postavili článek tak, že opět vyzdvihují témata charakteristická pro mediální násilí a skrytou propagaci masových a školních střeleb. Článek se dotkl zejména následujících otázek a témat:
- Že jde o největší vraždu v české historii;
- Motivace jednání vraha na Karlově univerzitě;
- Zprávy vyvolávající paniku na sociálních sítích, které „schvalují činy vraha nebo vyhrožují jejich opakováním“, a nárůst počtu takových zpráv;
- Bezvýznamnost sankcí, jako jsou pokuty za takové zprávy vyvolávající paniku;
- Střelné zbraně a databáze a tvrdí, že „registr střelných zbraní je nedokonalý“.
- Psychické zdraví vraha;
- Specifické údaje týkající se současné práce policie, tedy informace, které by byly užitečnější nikoli pro veřejnost, ale spíše pro potenciální budoucí pachatele.
Článek vykazuje jasné známky manipulace s veřejným míněním. Byla použita diskreditační strategie, jejímž cílem bylo podkopat autoritu oponenta, oslabit jeho obraz v myslích čtenářů (delegitimizace) a využít kritiky pomocí manipulativních technik.
V tomto a dalších článcích o masové střelbě na Karlově univerzitě, které Kristina Ciroková psala až do konce roku 2024 a píše je i letos, opakovaně podrobně popisovala časovou osu tragického dne a jednání vraha pomocí číselného primingu. Často se věnovala tématu smrti, motivům vraha a jeho psychickému stavu, tomu, co „nosil v hlavě“. Ciroková důsledně a skrytě glorifikovala jeho osobnost („člověk, kterého si budeme pamatovat jako masového vraha“) a diskreditovala autority, přičemž využívala klasické metody a techniky mediálního násilí. Její činnost byla pravidelná a systematická. Je zřejmé, že veškeré toto puzzle kódování (podrobněji vysvětlené v dokumentu „IMPAKT“), které Ciroková prováděla po celý rok 2024, mělo za cíl dosáhnout nejen mezivýsledků, ale i hlavního cíle. Napodobitelé masové a školní střelby mají tendenci v den výročí tragédie opakovat činy svých zidealizovaných vrahů, propagovaných prostřednictvím médií. V den výročí pražské tragédie si však česká policie, kterou se Ciroková celý rok snažila zdiskreditovat, vedla výborně a úspěšně zabránila jakýmkoli podobným událostem.
Corpus Delicti a trestní odpovědnost
Soudě podle současné aktivity Kristiny Cirokové, která se věnuje tématu mediálního násilí, nejspíš stále doufá, že si svými články vypěstuje vrahy a na dálku zorganizuje krvavé masakry, které si vyžádají životy dalších dětí. Připomeňme, že podle našich předběžných propočtů je Ciroková autorkou a spoluautorkou 23 článků publikovaných na serveru Seznam Zprávy a věnovaných masové střelbě na Karlově univerzitě.
Každý znalec z oboru forenzní psycholingvistiky bude po provedení psychologického a jazykového zkoumání článků Cirokové schopen poskytnout podrobný psychologický profil autorky, jejích motivů a cílů. Identifikace psycholingvistických rysů již opakovaně pomohla při vyšetřování závažných trestných činů. Za zmínku stojí, že metoda psycholingvistické analýzy vznikla v USA. Jedna z prvních publikací na toto téma vyšla v září 1979 v bulletinu FBI Law Enforcement Bulletin a nesla název „Analýza hrozeb: Psycholingvistický přístup“ (Threat Analysis: The Psycholinguistic Approach). Jejími autory jsou John Douglas, šéf jednotky FBI, a Murray Miron, profesor psychologie na Syrakuské univerzitě. [10]
Jaké jsou důsledky článků o násilí v médiích, jako je článek Kristiny Cirokové? To lze vysledovat na událostech souvisejících s pokusy o trestné činy i s těmi skutečnými (střelba na školách a masová střelba obecně), k nimž došlo v České republice a na Slovensku v roce 2024. Pozoruhodné je, že tyto události se odehrály právě v těchto zemích, tedy v informačním prostoru a na území pokrytém Seznam Zprávami, které je omezeno na jazyk srozumitelný občanům těchto zemí.
Proč by obyčejný novinář potřeboval takovou strategii mediálního násilí, manipulace s veřejným míněním a vytváření podmínek pro podněcování nepřátelství a nenávisti mezi lidmi? Odpověď je zřejmá vzhledem k propojení Kristiny Cirokové s českými antikultisty, kteří plní zadání svých nadřízených a sponzorů ze zahraničí a jsou napojeni na Alexandra Dvorkina a ruskou FSB. Cílem činnosti této mezinárodní zločinecké skupiny je vyvolat konflikt mezi lidmi a státními orgány v dané zemi, destabilizovat situaci a využít ji pro své geopolitické zájmy.
V článcích Kristiny Cirokové můžeme pozorovat záměrné využívání faktů k vytváření negativního obrazu, modelů antisociálního chování a potenciální diskreditaci jednání státních orgánů a policie. Výsledkem je zvyšování diskriminačních a protispolečenských nálad v místních komunitách a vytváření podmínek pro střelbu ve školách a masové střelby, což potvrzují trestné činy v roce 2024 na územích, kde jsou tyto informace šířeny (Česká republika a Slovensko). Je možné, že vládní představitelé jednoduše podceňují hrozbu, kterou představují osoby jako Ciroková? Bezradnost, strach, nedůvěra a nespokojenost veřejnosti je přesně to, čeho chtějí tito agenti vlivu svými informačními teroristickými útoky dosáhnout. Proto dochází k nárůstu nenávisti a agrese mezi obyvatelstvem, k nárůstu masových nepokojů a k pokusům o atentáty na politiky a vládní představitele.
Neexistuje dostatek důkazů, které by vedly k trestní odpovědnosti za informační terorismus, skrytou propagandu mediálního násilí a používání skrytých manipulativních technik, které ovlivňují podvědomí a chování lidí? Takové akce podněcují nenávist, poškozují duševní a fyzické zdraví lidí šířením destruktivních materiálů, které vyvolávají negativní emoce, stres, úzkost a deprese. Podle našeho názoru jde o otevřený terorismus, protože cílem těchto akcí je podkopávat demokratické procesy v zemích a vytvářet ve společnosti atmosféru strachu a nedůvěry.
Je třeba připomenout, že výše uvedeným znakům trestného činu (corpus delicti) odpovídají následující ustanovení trestních zákoníků České republiky a Slovenska:
- Terorismus (§ 311 českého trestního zákoníku, § 419 slovenského trestního zákoníku);
- Podněcování k nenávisti a násilí (§ 356 českého trestního zákoníku, § 424 slovenského trestního zákoníku);
- Pomluva a urážka na cti (§ 184 českého trestního zákoníku, § 373 slovenského trestního zákoníku);
- Účast na zločinném spolčení (§ 361 českého trestního zákoníku, § 296 slovenského trestního zákoníku);
- Zločiny proti lidskosti (§ 401 českého trestního zákoníku, § 425 slovenského trestního zákoníku).
Všechny tyto trestné činy ve svém souhrnu ohrožují psychickou bezpečnost a stabilitu společnosti. To by mohlo sloužit jako základ pro vyvození odpovědnosti příslušných osob na mezinárodní úrovni v rámci:
- Článků 19 a 20 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech;
- Článku 4 Mezinárodní úmluvy o odstranění všech forem rasové diskriminace;
- Článku 10 Evropské úmluvy o lidských právech a základních svobodách;
- Článku 7 Římského statutu Mezinárodního trestního soudu;
- Úmluvy Rady Evropy o prevenci terorismu.
Kromě toho existují právní precedenty, zejména případ Media Case ve Rwandě (ICTR-99-52) z roku 1994, které mohou sloužit jako reference pro posuzování jednání novinářů, jako je Kristina Ciroková, zejména pokud jde o propagandu podněcující nenávist a násilí prostřednictvím hromadných sdělovacích prostředků. V tomto případě byli vedoucí pracovníci médií shledáni vinnými nejen za svá osobní prohlášení, ale také za vytvoření platformy pro šíření nenávisti. Soud uznal, že dopad propagandy může mít dlouhodobé důsledky, a rozhodl, že svoboda projevu nezbavuje jednotlivce odpovědnosti za podněcování k násilí a genocidě.
Je obtížné odhadnout plný rozsah škod, které společnosti působí negativní vliv médií, jež skrytě plní příkazy zpravodajských služeb jiné země a provádějí psychologické sabotáže a skutečné informační teroristické útoky s ničivými důsledky pro lidi. Záleží jedincům jako Ciroková na míru, na dětech a jejich demokratické budoucnosti? Ne, nezáleží. Zasévají svár a chaos, přispívají k obnově skrytého nacismu tím, že propagují nepřátelství, nenávist a nadřazenost jedněch lidí nad druhými.
Pokud to bude pokračovat a zodpovědní lidé dnes nepodniknou zákonné kroky k zastavení šíření tohoto druhu nacismu prostřednictvím mediálního násilí, zítra demokracie prohraje. Násilí vstoupí do každé domácnosti a vyžádá si životy dospělých, dětí, novinářů, politiků, vojáků i civilistů. Když „svoboda slova“ jednoho jednotlivce vytváří podmínky pro genocidu ostatních, jedná se ve skutečnosti o manipulaci s demokracií s jediným cílem: obnovení nacismu a následné zničení demokracie.
Připomeňte si historii. Když se v Německu prostřednictvím masmédií objevoval nacismus, lidé to viděli, ale mlčeli, i když si uvědomovali, co se děje. Později, když katastrofa postihla všechny, už bylo pozdě zastavit krvavou mašinérii agrese, nenávisti a vraždění. Neděje se nyní totéž? Prostřednictvím médií ožívá nacismus, jenže tentokrát skrytý a zákeřný, pronikající do myslí dětí a mládeže prostřednictvím lží, kódování a násilí. Nestojí životy vašich dětí za to, abyste s tímto zločinem jednou provždy skoncovali a zastavili znovuzrození nacismu? Nestojí životy dětí za ochranu teď, než přijde zítřek a bude pozdě?
Sources:
1.https://www.seznamzpravy.cz/clanek/domaci-zivot-v-cesku-sef-policie-rekl-prvni-detaily-o-strelbe-muz-se-inspiroval-v-rusku-242338#:~:text=Policejn%C3%AD%20prezident%20Martin%20Vondr%C3%A1%C5%A1ek%20uvolnil,filozofick%C3%A9%20fakult%C4%9B%20v%20Celetn%C3%A9%20uli
2.https://www.seznamzpravy.cz/clanek/domaci-kauzy-za-15-minut-vystrilim-snemovnu-napsal-policie-ho-proveruje-242820
3.https://www.teraz.sk/zahranicie/ceska-policia-riesila-uz-165-pripa/766226-clanok.html
4.http://jtc501.pbworks.com/w/file/fetch/45289390/Ball-RokeachDeFleur.pdf
5. https://archive.org/details/aggressionitscau0000berk/page/210/mode/2up?q=Turner
6.https://www.seznamzpravy.cz/clanek/domaci-kauzy-policie-resi-uz-pres-200-vyroku-o-strelbe-na-fakulte-stale-pribyvaji-245115
7.https://www.seznamzpravy.cz/clanek/domaci-kauzy-za-15-minut-vystrilim-snemovnu-napsal-policie-ho-proveruje-242820
8.https://www.seznamzpravy.cz/clanek/domaci-kauzy-za-15-minut-vystrilim-snemovnu-napsal-policie-ho-proveruje-242820
9.https://www.seznamzpravy.cz/clanek/domaci-kauzy-motiv-vraha-z-fakulty-by-mela-verejnost-znat-rika-policejni-namestek-245108#:~:text=N%C3%A1m%C4%9Bstek%20policejn%C3%ADho%20prezidenta%20Tom%C3%A1%C5%A1%20Kub%C3%ADk,m%C4%9Bla%20dozv%C4%9Bd%C4%9Bt%20i%20vrah%C5%AFv%20motiv
10.https://www.ojp.gov/ncjrs/virtual-library/abstracts/threat-analysis-psycholinguistic-approach
Tento článek je překladem původní anglické verze, kterou naleznete na tomto odkaze.