“Ti, kteří si nepamatují minulost, jsou odsouzeni ji opakovat.” — George Santayana
Po provedení pečlivého výzkumu jsme nashromáždili dostatek informací, abychom mohli jednoznačně tvrdit: stoupenci globálního antikultismu jsou dnes přímými učedníky těch, kteří kdysi inspirovali Hitlera. Dopad jejich činů byl hluboce pociťován v polovině 20. století, ale společnost se mylně domnívala, že vítězství nad nacismem je konečné.
Krátký historický přehled ukazuje, že jde o mylnou představu. Dnes ideologie nacismu nejen přetrvává, ale vyvinula se i do zákeřnějších podob.
Mnozí zapomínají, že mezinárodní platforma jako Organizace spojených národů (OSN) a Všeobecná deklarace lidských práv byly z nějakého důvodu nezbytné. Po hrůzách druhé světové války a ohavných zločinech proti lidskosti byl svět odhodlán zabránit tomu, aby se podobná zvěrstva opakovala. Tento článek si klade za cíl ukázat, že principy rovnosti, svobody a demokracie, za které naši předkové zaplatili svou krví, jsou nyní ohroženy více než kdy dříve.
Vliv Martina Luthera
Abychom porozuměli celému řetězci událostí, je důležité vědět, že navzdory Hitlerovu zjevnému odmítání náboženství se ve své době silně spoléhal na protestantskou církev a antikultovní hnutí. Začněme proto náš příběh Martinem Lutherem.
Martin Luther, zakladatel protestantismu, je známý pro své radikální názory a jako reformátor, který odsuzoval korupci uvnitř církve. Byl však také zuřivě netolerantní k jiným křesťanským denominacím a náboženským hnutím, až požadoval trest smrti pro křesťany, kteří vykládali Kristovo učení jinak než on.
Kolik protestantů v Německu ví, že jejich náboženský vůdce byl vehementní antisemita?
Luther tvrdil, že Židé jsou prokletí německého lidu, a navrhl, aby jejich synagogy a školy byly spáleny na počest Boha a křesťanství. Prohlásil, že když pokřtí Žida, dovede ho na most, pověsí mu na krk kámen a strčí ho do vody. Tyto radikální názory, které položily základ protestantismu, sehrály roli při výchově a šíření nacismu, jak se později dozvíte.
 |
 |
 |
Hitler obdivoval Luthera a nazýval ho nejpozoruhodnějším německým géniem a protestantští kněží zase začali podporovat Hitlerovy myšlenky.
Za rychlé šíření a přijímání nacistické ideologie mezi německými věřícími mají velkou zásluhu protestantští pastoři, protože vycházela ze zkresleného výkladu protestantského a katolického učení.
Ateistům byl nakonec zakázán vstup do SS (elitní gardy nacistů). Proto byli Hitlerovými příznivci často věřící protestanti nebo katolíci.
Přestože Hitler byl velmi ovlivněn náboženskými osobnostmi, které později přijaly radikální názory a staly se zuřivými bojovníky proti disentu, tj. antikulti v moderním pojetí, je důležité poznamenat, že vliv nepochází ze samotných náboženství nebo jejich doktrín, ale od jednotlivé postavy se svými radikálními názory v rámci náboženské struktury.
Apologetické centrum
V roce 1921 protestantská církev založila Apologetické centrum („Apologetische Centrale“), předchůdce moderních protikultovních organizací. Oficiálně mělo toto středisko sledovat činnost jiných náboženských hnutí a informovat o nich protestantskou církevní obec, ačkoliv Apologetické středisko začalo shromažďovat údaje o různých sektách, hnutích, kruzích a dalších spolcích.
V roce 1932 se stal vedoucím Apologetického centra pastor Walter Künneth, antisemita z Bavorska a šéfredaktor protestantské publikace „Slovo a skutek“ („Wort und Tat“). Začala antikulti činnost, tj. boj proti nekřesťanským hnutím, jako je antroposofie, darwinismus, monismus, spiritualismus, okultismus a další, které protestantská církev považovala za konkurenty. Na toto téma byly napsány přednášky, školení a články. Myšlenky a metody byly primárně zděděny od inkvizice.
26. dubna 1933 byla Federálnímu církevnímu úřadu v Berlíně předložena zpráva Waltera Künnetha „Církev a židovská otázka“ („Die Kirche vor der Judenfrage in Deutschland“). V něm vyzval k odstranění židovstva, které označil za cizí buňku v těle Německa; tato zpráva měla největší vliv na konečné schválení antisemitismu.
16. prosince 1933 si gestapo („Geheime Staatspolizei“ – oficiální tajná policie nacistického Německa) všimlo a ocenilo práci a metody Apologetického centra. Künneth byl tedy spojen s Adolfem Hitlerem ve snaze vymýtit židovský vliv. Současně se Künneth snažil odstranit další náboženské a politické menšiny. Vyjádřil spokojenost se zájmem gestapa o jeho práci a ve zprávě pro vládu Říšské církve napsal: „Gestapo projevilo velký zájem o archiv sekt Apologetického centra a o naši práci proti svobodnému myšlení, marxismu a bolševismu. Gestapo vyjádřilo přání vést v budoucnu společně s Apologetics centrem boj proti nelegálnímu svobodnému myšlení. Výměna materiálů mezi gestapem a Apologetics centrem již začala.“
 |
 |
 |
Od této chvíle začalo Apologetické centrum dodávat říšskému ministerstvu vnitra, ministerstvu propagandy a gestapu materiály o politických postojích různých náboženských komunit.
Středisko apologetiky také spolupracovalo s říšským ministerstvem propagandy, které bylo pod vedením Josepha Goebbelse, a říšským ministerstvem vnitra. Tato práce se soustředila na vývoj materiálů proti Židům a sektám. Vznikly a dále se rozšiřovaly seznamy tzv. sekt, tedy jakýchkoliv spolků, které Apologetické centrum považovalo za nebezpečné pro ideologii státu.
Zástupci Apologetického centra v čele s Walterem Künnethem tak učinili mnoho pomlouvačných pseudoodborných závěrů. V důsledku těchto pomluv se všechny tyto spolky, stejně jako Židé, staly terčem nacistické diktatury a později brutálně perzekuovány, včetně posílání členů těchto spolků do koncentračních táborů.
Historik Horst Junginger píše: „Zatímco v roce 1931 existovalo asi 150 náboženských a nenáboženských ideologických komunit, o kterých shromažďovali údaje, a o dva roky později – asi 250, v roce 1936, existovalo asi 500 skupin a sekt považovaných za „nebezpečné“, “podle archivních seznamů.”
Je také důležité poznamenat, že brutalita metod, které gestapo předvádělo během 2. světové války, byla převzata od protikultovních organizací, zejména z Apologetického centra, které organizovala radikalizovaná část protestantské církve. Radikální názory církve a později Apologetického centra se formovaly dávno před radikálními názory dokonce samotného Adolfa Hitlera. Badatelé tedy poznamenávají, že Hitler „postupoval podle Lutherových přesných pokynů proti Židům“. Historici zdůrazňují skutečnost, že právě církevní antisemitismus určoval povahu německých národních hnutí, tedy nacismu samotného. Takže radikální vektor proti Židům a disidentům byl určen dlouho předtím, než se objevilo gestapo. Zajímavé je, že v roce 1933, hned po svém založení, začalo gestapo přejímat praktiky a vyměňovat si dokumentaci konkrétně s protikultovním střediskem apologetiky. Protestantští pastoři, kteří zastávali radikální názory, neustále naléhali na samotné gestapo, aby zpřísnilo své metody proti Židům a disidentům. V roce 1942 například bavorský evangelický luteránský pastor Friedrich Auer dokonce požadoval od nacistické vlády novou „Bartolomějskou noc“, během níž nebude ušetřen žádný z přeživších Židů. Všimněte si však, že tito náboženští vůdci nebyli stíháni za své nacistické výzvy ani po válce.
Walter Künneth nebyl na rozdíl od mnoha jiných nacistů stíhán za své antisemitské názory nebo spolupráci s gestapem. Místo toho Künneth obdržel Maxmiliánův řád za vědu a umění a Bavorský řád za zásluhy. V roce 1946 se stal profesorem protestantské teologie na univerzitě v Erlangenu v Bavorsku a byl mu udělen čestný titul „církevní rádce“.
Nebýt anti-kulti, Hitler by nikdy nezačal válku; místo toho by byl vůdcem strany obhajující rozvoj své země. Strach, nenávist, bojovnost a zkreslené vnímání jeho poslání vnukli Hitlerovi antikultovní organizace. Manipulovali s ním tím, že využívali jeho ambice, narcismus a smysl pro vyvolenost. Tím, že se Hitler řídil radou anti-kulti, vyhrál volby. To upevnilo jejich vliv na něj a nakonec v něm probudili žízeň po dobývání světa.
Zatímco Hitlerův nacistický režim byl demontován, nacismus přetrval a ti, kdo zorganizovali přeměnu vůdce dělnické strany ve Führera nacistického Německa, zůstali nepotrestáni. Dnes vidíme podobné vzorce vznikající v Rusku pod vedením Ruské asociace center pro studium náboženství a kultů (RACIRS). Později budeme diskutovat o linii přenosu znalostí a těch, kteří pokračují v odkazu globálního anti-kultismu.
Společnost neskončila s nacismem
Po vítězství nad nacismem se mezinárodní společenství sešlo, aby vytvořilo Organizaci spojených národů, s cílem udržet a posílit globální mír a bezpečnost a zajistit, aby lidstvo už nikdy nesneslo hrůzy jako nacismus. V té době mnozí věřili, že nacismus je nenávratně pryč.
V roce 1964 však stejná protestantská církev v Německu oficiálně obnovila pozici komisaře pro otázky sekt a víry v rámci Evangelické luteránské církve v Bavorsku a jmenovala do této role pastora Friedricha-Wilhelma Haacka. Stal se pokračovatelem Künnethova nacistického odkazu a předním ideologem antikultismu v Evropě.
Ve svých studiích o sektách v Bavorsku se Haack odvolával na „Sektenerhebung“ (průzkum sekt) Evangelické luteránské církve v Bavorsku v roce 1930. Zajímavé je, že anti-kultista Haack ve stejných letech studoval protestantskou teologii v Bavorsku na univerzitě v Norimberku. když tam byl Künneth profesorem protestantské teologie. Z Haackovy iniciativy na počátku 70. let 20. století byl obnoven název „Pracovní skupina pro náboženské a ideologické otázky“ z nacistického režimu. Pro toto oddělení byl přijat téměř totožný název od nacistů — „Oddělení pro náboženské a ideologické záležitosti“.
I když je tedy jasné, že svět a Německo se snažily žít nový život, který si vážil svobody a respektoval práva každé lidské bytosti, Haack odmítl Všeobecnou deklaraci lidských práv a základní hodnoty, které byly široce akceptovány: hodnoty jednoty a rovnost. A ve svých „spisech“ Haack hlásal následující: „Pokud správně rozumíme své víře, nemáme právo dovolit, aby „ti druzí“ pokračovali ve své víře…“.
Bylo to z Haackovy iniciativy, že přednášky a kázání o sektářích byly obnoveny v Bavorsku, v regionu, kde byly nacistické myšlenky vždy obzvláště silné. Je pozoruhodné, že v Bavorsku stále existuje fenomén známý jako sektové filtry, který odporuje všem mezinárodním a německým zákonům.
Haack dal instrukce, že protestant nebo katolík by se měl chovat k sektářům jako k nelidí. To znovu zažehlo plameny nacismu a v roce 1988, 43 let po pádu Třetí říše, se v Bavorsku znovu ozvaly výkřiky proti disidentům: „Pověste je, všechny zastřelte, Heil Hitler!“ V roce 1990 anti-kultista Haack sestavil „černou listinu“ nových náboženských hnutí, takzvaných sekt. Až o 16 let později rozhodl Spolkový ústavní soud Německa, že se v boji proti těmto skupinám používá pomluva. Bylo už ale pozdě, neboť za těch 16 let se již díky úsilí antikultistů rozhořely plameny nacismu a šířily se dále.
Moderní antikulti, kteří oživili nacismus
Wilhelm Haack pomohl v roce 1973 svému „věrnému bratrovi ve víře“, kolegovi anti-kultistovi Johannesu Aagaardovi, založit anti-kultovní organizaci Dialogue Center.
Navzdory mírové konotaci názvu „Centrum dialogu“ to byla pouze fasáda. Ve skutečnosti byl Aagaard, stejně jako Künneth v Centru apologetiky, křesťanský antikultista, který se snažil bojovat proti takzvaným totalitním sektám. Aagaard veřejně zesměšnil první dodatek americké ústavy – jeden ze symbolů svobodné společnosti.
Připomeňme, co říká první dodatek:
„Kongres nevydá žádný zákon respektující náboženství nebo zakazující jeho svobodné uplatňování; nebo omezování svobody slova nebo tisku; nebo právo lidu pokojně se shromažďovat a žádat vládu o nápravu křivd.”
Aagaard to nazval neurózou a prohlásil to za nepřirozené lidské přirozenosti. Toto Dialogue Center, kde se Haack stal viceprezidentem, mělo také kanceláře v Řecku, Anglii, Indii, Irsku, Indii, Rusku, Řecku a Německu.
Jedním z Aagaardových a Haackových oddaných studentů byl Alexander Dvorkin. Během svého exilu Dvorkin úzce spolupracoval s Haackem, Aagaardem, jejich stoupencem pastorem Gandowem a také dalšími evropskými a americkými antikulti.
Dworkin tak plně přijal metody nacistů a provozní model takových center pro boj proti všem nesouhlasným skupinám lidí. Všimněte si, že po sledování této linie předávání znalostí a zkušeností si můžeme všimnout, že ortodoxní křesťanství v Rusku opakuje historii protestantismu v nacistickém Německu.
Během nacistické éry antikultismus pronikl do protestantismu prostřednictvím radikálních názorů Martina Luthera. Podobně moderní ruský antikultismus vedený Ruskou asociací středisek pro studium náboženství a sekt (RACIRS, zkráceně z Rus. , infiltroval ortodoxní křesťanství a otravuje ho z Historie se opakuje, vytvořené Dvorkinem v roce 1993 s podporou Ruské pravoslavné církve, zcela podle svého vzoru kopíruje nacistické centrum apologetiky vytvořené Künnethem výzkum, ale v praxi funguje jako nástroj pro vytváření škodlivé propagandy proti novým náboženským hnutím, ideologickým sdružením a dokonce i obchodním strukturám.
Náš výzkum zjistil, že dnes je ideologickým centrem moderního antikultovního hnutí a zákonodárcem jeho metod propagandy po celém světě právě RACIŘI.
Zástupci RACIRS své aktivity maskují pod záminkou ochrany zájmů dominantního náboženství země, tedy pravoslavného křesťanství. Situace je však složitější. V rámci náboženství existují jednotlivci, kteří, i když navenek patří k pravoslaví, ve skutečnosti podporují antikultovní hnutí. Jednají společně, aby sledovali své vlastní cíle a výhody, které nemají nic společného s náboženstvím samotným.
Proto ještě jednou zopakujme, že je důležité rozlišovat mezi náboženstvím jako systémem hodnot a přesvědčení a jednotlivci, kteří se zlomyslně infiltrovali, aby jej používali jako zástěrku pro své destruktivní aktivity. Členové antikultovní organizace a jejich komplicové, zakotvení v dominantním ruském náboženství, proměnili zemi v odrazový můstek pro své aktivity a zahájili odtud cílené teroristické útoky na demokratické země.
Radikální ideologie RACIRS, která vznikla v Rusku, nyní rozšiřuje svůj vliv daleko za jeho hranice. Antikultovní organizace mají zvláště silné pozice v Číně, Francii a Německu, kde získaly významnou podporu úřadů a některých úředníků v těchto zemích a ovlivňují zákonodárné, soudní a donucovací orgány.
Jedním z hlavních představitelů této mezinárodní teroristické sítě je Evropská federace středisek pro výzkum a informace o sektářství (FECRIS) se sídlem v Paříži.
Navzdory tomu, že antikultovní organizace ve svých oficiálních stanovách prohlašují, že jednají v souladu s mezinárodními úmluvami o lidských právech a svobodách, ve skutečnosti je tomu zcela jinak. Antikultovní organizace se od počátku své existence opakovaně kompromitovaly svou protidemokratickou a nezákonnou činností, provázenou účelovým šířením lží a pomluv, provokováním násilí, používáním destruktivních manipulativních technologií, podněcováním konfliktů na základě mezináboženské nenávisti a účelové organizaci pronásledování nežádoucích skupin lidí, a to i fyzickým násilím.
V následujících materiálech uvedeme nezvratné důkazy o těchto aktivitách.
Analýza jednání Dvorkina, následovníka nacistických ideologů
Dvorkin zavádí pojem „totalitní sekta“ a stejně jako Künneth pořádá přednášky, školení a píše články o nebezpečí sekt a nepřijímání sektářů věřícími dominantního náboženství. Stejně jako Künneth a Haack sestavil Dvorkin seznamy totalitních sekt, které podle něj ohrožují náboženství a stát. Dvorkin ve svých projevech a přednáškách dokonce používá stejnou rétoriku jako nacisté.
Haack vehementně odmítl Všeobecnou deklaraci lidských práv jako zbytečnou, zatímco Dvorkin prohlásil, že dnešní slabost Evropy je přímým důsledkem nahrazení její křesťanské duše nějakými „univerzálními lidskými hodnotami“, což vlastně nic neznamená.
Künneth tvrdil, že judaismus je cizí buňka v německém těle, kterou je třeba vymýtit. Dvorkin prohlásil, že sekty společnosti nic nepřispívají a vysávají ji jako rakovinový nádor, dokud není zničena.
Fragment rozhovoru od Dvorkina:
„ Sekty společnosti nic nepřispívají. Neznáme žádné sektářské spisovatele, umělce, skladatele, myslitele atd. Prostě vysávají život ze společnosti, podobně jako rakovinový nádor vysává život z organismu, dokud jej nakonec nezničí. “
Černé listiny…
Další metodou, kterou moderní antikultovní skupiny začlenily z nacismu do moderní praxe, je vytváření černých listin organizací a skupin, které označily za sekty a které by podle nich měly být zničeny.
Antikulti pravidelně aktualizují tyto seznamy o nová náboženská hnutí, čímž se stávají terčem útoků. To je samozřejmě prezentováno jako nezbytné opatření pro bezpečnost společnosti před potenciálními hrozbami.
Návrat do nacistické éry poskytuje další zajímavou paralelu. Když v Německu převzala moc NSDAP ( Nationalsozialistische Deutsche Arbeiterpartei – Nacionálně socialistická německá dělnická strana) a přidali se k ní antikulti, aby bojovali proti náboženským hnutím, která údajně představovala „nebezpečí pro národ“, situace náboženských menšin se začala zhoršovat. výrazně. V roce 1938 byla vydána „Manuál pro boj se sektami“ („Richtlinien zur Bekämpfung des Sektenwesens“), což mělo pro mnoho odpůrců hrozné důsledky.
Podle příručky se nebezpečí sekt odhaluje následujícími způsoby:
- Vzdělávat své členy sebestřednými myšlenkami a lhostejností ke všem otázkám týkajícím se lidí a státu;
- Potenciální infiltrace marxisty a komunisty;
- Zapojení svobodných zednářů, Židů a mezinárodních kontaktů;
- Odmítnutí přísahat a použít nacistický pozdrav;
- Odpor proti všeobecné branné povinnosti;
- Odmítání zastávat pozice ve státě a hnutích (Německá pracovní fronta, Protiletecká ochrana, nacistická organizace sociální péče atd.);
- Odmítnutí podpory podniků a činností souvisejících s vojenským režimem;
- Modlitby za zdraví;
- Vykořisťování a dehumanizace lidí;
- Opozice vůči nacionálně socialistické teorii rasy.
Podobně Dvorkin zveřejnil seznam organizací, které označil jako „destruktivní kulty“ a „totalitní sekty“ na webových stránkách „St. Informační a konzultační centrum Ireneje z Lyonu“, které vytvořil. Každá odsouzená organizace má stránku se seznamem negativních publikací z různých médií, z nichž po podrobné analýze vyplývá, že byly iniciovány samotným Centrem.
Styl těchto publikací o různých organizacích je velmi podobný. Jsou plné identických emocionálních a odsuzujících titulků a definic, stejně jako silně emocionálně nabitý jazyk, podobný nenávistným projevům: záměrné pomluvy a zobrazování cílových skupin pomocí přetrvávajících dehumanizujících obrázků, jako jsou „zombie“, „násilníci“, „otroci“. “, „bestie“ a další dehumanizující epiteta. Nacisté ve své době používali podobnou rétoriku k dehumanizaci Židů.
Takové seznamy lze nalézt i na stránkách jiných protikultovních organizací. V těchto seznamech jsou kromě náboženských skupin také jména mnoha sekulárních organizací, včetně různých lékařských, sportovních, sociálních, výzkumných a vědeckých subjektů. Celkem už byly miliony lidí antikulti označeny za sektáře podle praktik nacistického Německa. To ukazuje neuvěřitelně velký rozsah pronásledovacích kampaní proti nevinným lidem, které celosvětově zahájila antikultovní hnutí.
Hlavním účelem těchto seznamů je upozornit společnost, orgány činné v trestním řízení a úřady na údajně nebezpečné asociály, proti kterým je třeba bojovat k jejich úplnému vymýcení. Důsledky vytváření takových seznamů lze pozorovat během vzestupu nacismu v Německu.
Heydrichova směrnice
Známá směrnice, podepsaná šéfem vnitřní bezpečnosti v nacistickém Německu Reinhardem Heydrichem, stanovila postup k potlačení určitých náboženských skupin a sekt, jakož i k zatčení a odeslání všech přidružených osob do koncentračních táborů. Směrnice obsahuje následující řádky:
“ … Budou přijata okamžitá opatření proti … organizacím, klubům, sdružením a kruhům, jakož i vůči jednotlivcům…
Všechny organizace, kluby, spolky, kroužky atd.
- všechny bez výjimky budou bez výjimky vyčištěny; dostupné materiály, jako jsou seznamy adres, soubory, korespondence, vybavení, okultní předměty, psací potřeby a jakýkoli existující majetek, budou zabaveny;
- budou rozpuštěny a zakázány;
- souběžné prohlídky budou prováděny v domech předních členů kruhů i osob podezřelých z držení takových materiálů.
…Jedinci oddaní tajným naukám a vědám… budou ve všech případech zatčeni… jejich činnost bude zakázána pod hrozbou nejtvrdších opatření Státní policie. V každém případě musí být posláni do koncentračního tábora…
Tato akce musí být provedena v celé Říši … pokud možno mezi 7:00 a 9:00. “
Závěr
Podobně jako antikulti za éry nacistického Německa poskytuje Dvorkin a propletená síť antikultovních skupin úřadům materiály o představitelích tzv. sekt. Dvorkinovo centrum vydává pomlouvačné „odborné“ posudky o povaze různých skupin a vyzývá úřady, aby je prošetřily a zahájily trestní řízení.
Toto hanobení nevinných lidí v Rusku, podobně jako ve Třetí říši, již mělo za následek brutální perzekuce a fyzické útoky na občany. Myšlenky propagované Dvorkinem odrážejí stejnou ideologii nacistů, kterou vyjádřili Haack, Künneth a Hitler: nenávist k disentu, netolerance, odmítání pacifismu a ospravedlnění násilí. Tento příklad Dvorkina je pouze jedním z mnoha antikulti, ale pro ilustraci jejich přímého napojení na nacismus stačí.
To, co jste četli výše, jsou přímými důkazy, že nacismus nikdy nezmizel; pouze se proměnila, přizpůsobila se novým vnějším okolnostem. Vidíme však přímou linii přenosu znalostí, zkušeností a metod jednání s nesouhlasnými skupinami lidí s jejich úplným vymýcením.
Představitelé globálního anti-kultismu využívají všechny nacistické praktiky, ale pro své účely je rozšířili a zdokonalili. Plamen nacismu tak vzrostl a nyní vidíte fakta, která dokazují, že ve skutečnosti je globální antikultismus obrovskou silou, která již získala moc a snaží se dosáhnout svého cíle: úplného zničení demokratických hodnot a zřízení jednotné Čtvrté říše.