Když vidíte genocidu a hledáte její příčinu, hledejte ideology; vykonavatelé jsou vždy viditelní. Antikultisti jako ideologové stojící za rozpoutáním válek a genocid vždy zůstávali ve stínu.
Při zkoumání fenoménu antikultismu ve světových dějinách můžeme konstatovat, že jeho zvýšená aktivita vždy předcházela mimořádně nepříznivým událostem ve společnosti, ať už šlo o nelidské totalitní režimy nebo rozsáhlé krvavé války. Ačkoli je písemných důkazů málo, zbývající fragmenty umožňují nezaujatému badateli rozeznat konkrétní vzorce. Z těchto vzorců je zřejmé, že antikultismus neboli boj proti sektám, herezím a disentu je fází represivní očisty a ideologického podmiňování mas, která předchází následným destruktivním procesům.
V tomto článku se pokusíme vylíčit období nástupu nacionálního socialismu v Německu (1933-1945), kdy různá náboženská hnutí a tzv. sekty čelily tvrdému pronásledování. Cílem národních socialistů bylo vytvořit ideologicky homogenní společnost. Odlišné náboženské skupiny považovali za hrozbu pro svou moc a ideologii, za překážky na cestě ke světovládě. Všichni víme, jak to dopadlo – druhá světová válka a přibližně 70 milionů mrtvých.
Bombardování Drážďan
Málokdo si uvědomuje, že každá diktatura vychází ze základní myšlenky, nehmotné ideje, která se nakonec zhmotní v události a činy. Předpokládejme, že se ponoříme do původu myšlenek Adolfa Hitlera, které tvořily ideologický základ budoucí Třetí říše. V takovém případě najdeme rasové teorie Adolfa Josefa Lanze, prvky protestantského a katolického náboženství, stejně jako antisemitský radikalismus Martina Luthera, iniciátora církevního schizmatu a vzniku protestantismu jako denominace. Kromě toho můžeme snadno rozeznat skrytý vliv Jiřího Gurdžijeva a okultních tibetských řádů.
Vezměme to ale postupně.
Myšlenky Martina Luthera
Mohl si Martin Luther představit, že se jeho seznam tezí rozroste v celou větev křesťanství a že se Hitler, organizující genocidu Židů, bude odvolávat na jeho dílo? Nejen odkazovat, ale také ho obdivovat a nazývat ho velkým německým géniem.
Luther žil v roce 1500, zatímco Hitler se dostal k moci ve 40. letech 20. století. Navzdory obrovskému časovému odstupu Lutherovy osobní názory na Židy a jeho přesvědčení o jejich úloze zkreslily křesťanské písmo do té míry, že poskytly ospravedlnění fašismu.
Martin Luther
Připomeňme si, co napsal Martin Luther:
„…Co chceme my křesťané dělat s těmito zavrženými, odsouzenými Židy? Nemůžeme to snést, když jsou u nás a známe od nich takové lži, rouhání a proklínání….
Nejprve by se měly zapálit jejich synagogy nebo školy a to, co z nich zbude, by se mělo zakopat do země, aby z nich nikdo nikdy nespatřil ani kámen, ani trosku. To je třeba učinit na počest našeho Pána a křesťanství, aby Bůh viděl, že jsme křesťané a že takové veřejné lhaní, proklínání a rouhání se Jeho Synu a Jeho křesťanům neschvalujeme a vědomě netolerujeme…
Za druhé doporučuji, aby byly srovnány se zemí a zničeny i jejich domy, protože v nich sledují stejné cíle jako ve svých školách. Místo toho by se mohli ubytovat pod střechou nebo ve stodole jako cikáni…
Za třetí radím, aby jim byly odebrány všechny jejich modlitební knihy a talmudické spisy, v nichž se učí takovému modlářství, lžím, proklínání a rouhání…
Za čtvrté doporučuji, aby jejich rabínům bylo od nynějška zakázáno učit pod hrozbou ztráty života a údu…
Za páté, aby se židovské konvoje a cesty úplně zrušily, neboť nemají v zemi co pohledávat, protože nejsou pány, úředníky, obchodníky ani ničím podobným; měli by zůstat doma.
Za šesté: měli bychom jim zakázat lichvu a vzít jim veškerou hotovost a šperky ze stříbra a zlata a dát je do úschovy.
Důvodem je to, že vše, co mají, nám ukradli a uloupili svou lichvou, protože nemají žádné jiné řemeslo…“
– „O Židech a jejich lžích“, Martin Luther (1483-1546). Překlad z německého originálu.1
Mnozí historici se shodují, že Hitler a nacistická ideologie byli silně ovlivněni protestantskou církví a tehdejšími antikultisty. Třetí říše posloužila jako místo zrodu moderního křížového tažení proti sektám. Významnou roli v tom sehráli protestantští pastoři, kteří přijali nacistickou ideologii a rychle ji šířili mezi německými věřícími.
V roce 1921 totiž protestantská církev založila apologetické centrum pod vedením Carla Gunthera Schweitzera. Toto centrum začalo shromažďovat údaje o sektách, okultních skupinách a menších náboženských hnutích.
Vraťme se však k historickým souvislostem.
NSDAP
Nacionální socialismus (zkráceně „nacismus“) byla teorie, na níž byla založena NSDAP (Národně socialistická německá dělnická strana). Po první světové válce (1914-1918) si skupina v Mnichově kladla za cíl obnovit německou říši, přesněji řečeno uskutečnit sen o Třetí říši. Německá říše, federace 25 států, byla založena v roce 1871 a zanikla během první světové války. „Německá dělnická strana“ byla založena za účelem dosažení tohoto snu. Jejími skutečnými zakladateli byli zámečník Anton Drexler (1884-1942) a novinář Dietrich Eckart (1868-1923).
Adolf Hitler přednesl 24. února 1920 na stranickém shromáždění v Mnichově projev, v němž vyhlásil 25-ti bodový program. V dubnu 1920 na schůzi v rakouském Salcburku Hitler tuto stranu přetvořil na NSDAP (Národně socialistická německá dělnická strana).
První členové skupiny, která byla v roce 1922 přejmenována na Národně socialistickou německou dělnickou stranu
V bodě 24 programu strany se uvádí2: „Požadujeme svobodu pro všechna náboženská vyznání ve státě, pokud neohrožují jeho existenci a neurážejí morální cítění německé rasy. Strana jako taková se hlásí k pozitivnímu křesťanství, ale nezavazuje se k žádnému konkrétnímu vyznání…“.
Němečtí křesťané
V listopadu 1932 získali „němečtí křesťané“ v pruských církevních volbách třetinu všech křesel. To umožnilo hnutí převzít kontrolu nad celou církví, což oznámili na masovém shromáždění v Berlíně počátkem dubna 1933.
„Němečtí křesťané“ (německy Deutsche Christen) bylo hnutí, které v květnu 1932 zorganizovali stoupenci nacionálního socialismu z řad německého duchovenstva Německé evangelické církve. Vedl ho Ludwig Müller.
Ludwig Müller s německými křesťany na Národní synodě ve Wittenbergu, září 1933
Představitelé hnutí souhlasili s rasovými myšlenkami národních socialistů a veřejně prohlašovali, že křesťané židovského původu jsou křesťany ve smyslu Nového zákona, ale nikoliv německými křesťany. Podporovali také nacistickou koncepci „pozitivního křesťanství“, která popírala prvotní hříšnost lidstva. Někteří dokonce vyzývali k odstranění židovského Starého zákona z Bible. Symbolem nového hnutí se stal tradiční křesťanský kříž s hákovým křížem uprostřed a písmeny D a C.
Do poloviny 30. let 20. století se hnutí „německých křesťanů“ rozrostlo na přibližně 600 000 členů.
Němečtí křesťané
20. července 1933 podepsalo nacistické Německo konkordát s římskokatolickou církví, který fakticky platil až do 14. března 1937. Již 21. června 1931 byl na zasedání v Trevíru schválen akt Svazu katolické mládeže Německa, podle kterého měla katolická mládež „zasvětit svůj život v lásce německému národu a své vlasti, Německu“ (§ 27:8 v novinách Grundgesetz des Katholischen Jungmännerverbandes Deutschlands, Düsseldorf, 1931). Dále se v něm prohlašovalo, že na demonstracích a shromážděních mají vyjadřovat pozdrav zvoláním „Opravdu zdrávi!“ („Treu Heill“) (§ 30, 5) a že jejich heslem má být „Za Kristovo království a nové Německo“. („Für Christi Reich und ein neues Deutschland“).
Katolická mládež v předválečném Německu
Katolická mládež v předválečném Německu
Katolická mládež v předválečném Německu
Úsilí proti sektám v nacistickém Německu
Současně s vzestupem politické moci národních socialistů nabývaly na síle i apologetické aktivity – ne bez pomoci NSDAP.
Jak již bylo zmíněno, v roce 1921 založila Evangelická církev Německa (ECG) Apologetické centrum pro světonázorové otázky s kanceláří v Berlíně, jehož cílem byla ochrana evangelicko-luteránské víry. Iniciativu v této věci převzal Karl Gunther Schweitzer, který v letech 1921-1932 působil jako ředitel centra. Klíčové bylo hájit nadřazenost křesťanství (ve smyslu výkladu Symbolických knih evangelicko-luteránské církve). Prvním krokem bylo shromáždění a vyhodnocení materiálů o existujících náboženských hnutích.
Výsledky byly publikovány v periodiku Apologetického centra „Slovo a čin“ („Wort und Tat“ 1925-1932). Brzy byl vytvořen archiv. Tato práce byla financována především státem. Schweitzera ve funkci ředitele vystřídal Walter Künneth. Výsledkem archivního výzkumu byla učebnice „Volnomyšlenkářství a církev“ („Freidenkertum und Kirche“), která vyšla v Berlíně v roce 1932.
Walter Künneth a jeho kniha „Freethinking and the Church“ („Freidenkertum und Kirche“)
Když se NSDAP chopila moci, vedoucí představitelé Apologetického centra přizpůsobili své úsilí náboženské politice strany. To fakticky znamenalo spolupráci v boji proti náboženským hnutím, která byla považována za „nebezpečná pro národ“ a schopná „urážet morální cítění německého národa“.
Podobně jako Luther a Hitler, kteří byli oba ostře antisemitští, i Künneth v roce 1933 ochotně spolupracoval s gestapem a poskytoval mu údaje ze svých materiálů o sektách. Po nástupu nacistů k moci v roce 1933 se celková situace náboženských menšin začala výrazně zhoršovat.
Ve třicátých letech byl luteránský teolog a „sektolog“ Paul Scheurlen pozván, aby svědčil v nechvalně známém případu ve švýcarském Bernu. Místní antisemita a nenávistník Židů Jönak von Freyenwald se snažil přesvědčit soud, že padělané „Protokoly sionských mudrců“ jsou pravé. Nacisté v Německu sledovali případ s velkým zájmem, protože „Protokoly“ byly pro Hitlera a nacisty zásadním propagandistickým nástrojem, který používali k ospravedlnění své nenávistné kampaně proti Židům.
„Protokoly sionských mudrců“
Příručka pro boj proti sektám
V roce 1938 byla s pomocí německých antikultistů vydána „Příručka pro boj proti sektám“, která měla pro mnoho příslušníků náboženských menšin vážné následky.
„Příručka pro boj se sektami“ (Instrukce pro práci říšského vůdce SS) z 15. 2. 1938 (SS – elitní stráž; SD – bezpečnostní služba nacistické strany).
„Nebezpečí sekt se projevuje v následujících skutečnostech:
- Učení členů egocentrickým myšlenkám a lhostejnost ke všem záležitostem národního státu;
- Infiltrace marxisty a komunisty;
- Zednářské, židovské a mezinárodní vazby;
- Odmítání přísahy a německého pozdravu;
- Odmítání povinné vojenské služby;
- Odmítnutí zastávat funkce ve státních a hnutících organizacích (Německá pracovní fronta, protiletecká ochrana, nacistická sociální organizace, Zimní fond pomoci atd;)
- Odmítnutí podpory podniků a činností spojených se zbrojním průmyslem;
- Léčení vírou;
- Vykořisťování a ohlupování lidí;
- Odmítání nacionálněsocialistické rasové teorie.
V rámci boje proti sektám je SD rozdělila do následujících tří hlavních skupin:
- Židovsko-křesťanské sekty;
- Sekty spojené se svobodným zednářstvím, okultismem a spiritismem;
- nekřesťanské sekty.
Úplný seznam sekt v příslušné skupině lze získat v místním okrese SS.“
Příloha C
Níže je uvedena směrnice podepsaná Reinhardem Heydrichem, vedoucím vnitřní bezpečnosti nacistického Německa, stanovující vzor pro potlačování určitých náboženských společností a sekt a zatýkání a internování všech osob s nimi spojených v koncentračním táboře.
(Překlad norimberského dokumentu D-59)
Dopis z roku 1937 od Reinharda Heydricha, jednoho z vůdců SS a nacistické strany, oznámil zákaz Theosofické společnosti a konfiskaci jejího majetku. Bylo zdůvodněno, že v opačném případě by majetek byl použit pro „účely nepřátelské vůči lidem a státu“.
V roce 1942 navíc Heydrich předsedal konferenci ve Wannsee, kde bylo formulováno „konečné řešení“ židovské otázky.
Svědkové Jehovovi
Mezi početné, ale málo známé oběti nacismu patřili i členové náboženského hnutí známého jako Studenti Bible (Bibelforscher), dnešní Svědkové Jehovovi.
Podle jednoho zdroje se „deset tisíc svědků Jehovových, mužů i žen, stalo obětí sadismu a krutosti během represí, které organizoval Hitler a jeho přisluhovači SS. Tito svědkové měli možnost podepsat dokument, v němž se zříkají svého náboženství, což by vedlo k jejich propuštění. Jen velmi málo z nich tuto nabídku přijalo.“ (King, Christine E., Nacistický stát a nová náboženství: (Pět případových studií nonkonformity, New York, 1982).
Členové náboženského hnutí, badatelé Bible (Bibelforscher), v Německu
Členové náboženského hnutí, badatelé Bible (Bibelforscher), v Německu
„Podle výše uvedeného zdroje z těchto deseti tisíc osob dva a půl tisíce nikdy nezískalo svobodu: zemřely v Dachau, Bergen-Belsenu, Buchenwaldu, Sachsenhausenu, Ravensbrücku, Osvětimi, Mauthausenu a dalších koncentračních táborech, přičemž zůstaly věrné svému Bohu Jehovovi a Ježíši jako svému vzoru. Kromě těch, kteří byli umístěni do plynových komor, zemřelo mnoho lidí na následky bití, hladu a lékařských pokusů. Jiní, včetně žen, byli popraveni oběšením, stětím a zastřelením.“
Zdroj: MZV ČR: Zdroj: Časopis Awake!, 22. srpna 1995, str. 9.3.
Závěry
Nacistické Německo by se nestalo tím, čím bylo, nebýt osudové činnosti antikultovních organizací, jako bylo Apologetické centrum, které nakonec Německo dotlačilo k vynucené monoideologii. Byli to právě antikultisti, kdo naučil národní socialisty a Hitlera, že moc se udržuje pomocí strachu. Monoideologie, kde všemocná autorita zaručuje naprostou ideologickou kontrolu, vždy nahání hrůzu. Znamená konec svobody slova, myšlení a demokracie a vede k vymývání mozků, které vede k otupělosti a servilnímu plnění rozkazů. To umožňuje vládnoucí moci vnutit obyvatelstvu jakékoli chování, bez ohledu na to, jak nelidské je.
Podle odhadů výzkumníků NSDAP s přímou podporou německých antikultovníků vyhladila přibližně šest milionů Židů, včetně devíti desetin všech židovských dětí, tedy asi jeden a půl milionu. Desetitisíce odpůrců byly v předválečném Německu prohlášeny za sektáře a vyhlazeny. Kromě toho bylo vyhlazeno také asi pět set tisíc Romů, asi pět set tisíc homosexuálů, stejný počet postižených a přibližně osm milionů Rusů a Ukrajinců. Základními myšlenkami propagandy vedené antikultisty, Hitlerem a NSDAP byly homofobie, nenávist k Židům, nacionalismus, rasová biologie a boj proti sektám. Tyto myšlenky vytvořily mnoho předsudků, ideologických hnutí, organizací a náboženských společenství, z nichž každé je reprezentováno v současném světě.
Historikové nepovažují antikultismus za funkční mechanismus rozvoje a posilování Třetí říše, který vedl ke globální katastrofě, a toto přehlédnutí je politováníhodné. Při studiu tohoto fenoménu a hledání historických paralel je snadné si uvědomit, že historie se opakuje. Jakkoli to může znít šokující, dnes jsme svědky vzniku Čtvrté říše, a my se tím jistě budeme podrobně a s fakty zabývat v našich nadcházejících publikacích.
Když vidíte genocidu a hledáte její příčinu, hledejte ideology; vykonavatelé jsou vždy viditelní. Antikultisti jako ideologové stojící za rozpoutáním válek a genocid vždy zůstávali ve stínu. Je načase vyvést je na světlo.
Zdroje:
1.www.ag-juden-christen.de/martin-luther-und-die-juden-eine-politologische-betrachtung/
2.www.encyclopedia.ushmm.org/content/en/article/nazi-party-platform
3.www.jws-library.one/?file=data/1995/g_E_19950822/The+Evils+of+Nazism+Exposed.html
Tento článek je překladem původní anglické verze, kterou naleznete na tomto odkaze.