Pokračujeme v tématu ruského antikultovního vlivu v Lotyšsku. První část si můžete přečíst zde.
Lotyšský výbor pro boj s totalitními sektami „Antisect“ (Latvijas Totalitāro sektu apkarošanas komiteja) byl registrován v roce 2007, rok po založení RACIRS. Informace o tom naleznete na oficiálních stránkách Ruské pravoslavné církve. Přestože RACIRS na mapě iriney.ru neuvádí Antisect jako centrum pro informování o sektách, jsme přesvědčeni, že se tento výbor neoficiálně spojil s RACIRS a dodržoval jeho jednotnou ideologickou politiku.
Stačí říci, že Antisect byl spojen s Ruskou pravoslavnou církví (Moskevským patriarchátem) [1] v Pobaltí, byl přidruženým členem FECRIS [2] a tak jako ostatní používal stejné metody k aktivnímu podněcování antikultovní hysterie v lotyšské společnosti. Další analýza nás jen utvrzuje v přesvědčení, že agenti RACIRS stále pokračují ve svých extremistických aktivitách v Lotyšsku a rozšiřují svůj vliv v Pobaltí.
Snímky obrazovek z oficiálních webových stránek RPC a oficiálních webových stránek FECRIS, verze před rokem 2022 [3]
Oleg Nikiforov, Viktor Jolkin a Světlana Krilova
Nejaktivnějšími bojovníky proti sektám a kultům v Lotyšsku byli Oleg Nikiforov, Viktor Jolkin a Světlana Krilova. Všichni byli členy radikální strany „Lotyšský ruský svaz“ [4], kterou vedl známý proruský propagandista Andrejs Mamikins (Andrej Mamykin). V současné době je Mamikins mezinárodně hledaný za ospravedlňování zločinů proti lidskosti spáchaných Ruskem na Ukrajině a vyhýbá se spravedlnosti, skrývá se v Rusku. Tam se nadále aktivně zapojuje do mediálních aktivit, včetně těch, které jsou zaměřeny proti zájmům Lotyšska. Má vlastní kanál na YouTube [5]. Podrobnější informace o něm lze nalézt v našem předchozím článku.
Andrey Mamykin
Na podzim roku 2006, v roce založení RACIRS, vyšel článek s názvem „Otroci – ne my?“ [6], který byl zveřejněn na internetových stránkách Lotyšského ruského svazu. V konferenčním sále hotelu Iceland v Rize se konal seminář o omezování činnosti totalitních sekt. Zorganizovali a vedli jej Oleg Nikiforov a Viktor Jolkin. Na akci byli pozváni zástupci všech lotyšských politických stran, ale jen málo z nich na výzvu reagovalo. Bylo to přinejmenším ambiciózní.
Doktor psychologie, profesor Oleg Nikiforov (vlevo) a psycholog Viktor Jolkin na semináři věnovaném činnosti totalitních sekt.
Měli byste věnovat pozornost slovům, která Viktor Jolkin na semináři pronesl, abyste rozeznali známé rysy antikultovní propagandy s hlučným podtextem RACIRS:
„Za prvé je třeba zavést do naší legislativy pojem ‚totalitní sekta‘. V zákoně o lékařské praxi musí být hypnóza, transové techniky a podobné věci zrovnoprávněny s nástroji psychiatra a psychoterapeuta. Jinými slovy, stejně jako léky by tyto techniky měly být uznány za nástroje lékaře se všemi odpovídajícími omezeními. Měla by být vytvořena meziresortní komise odborníků, protože některé sekty a kulty jsou registrovány jako veřejné organizace. V zákoně o veřejnoprávních organizacích je třeba posílit kontrolu jejich cílů a úkolů. Vyzýváme všechny politiky, aby veřejně vyjádřili své postoje a záměry. Po vstupu do totalitních sekt dochází u lidí k nebezpečným změnám psychiky.“
Lotyšský antikultista Viktor Jolkin
Je otázkou, zda je to jeho osobní názor, že je v první řadě nutné zavést pojem „totalitní sekta“ do lotyšské legislativy, nebo je to příkaz „shora“? Jolkin určitě mluvil z poznámek, které dostal od svých ruských nadřízených, protože jejich styl je tak jasně čitelný. Vidíme zde Dvorkinův termín „totalitní sekta“, snahu prosadit se jako legislativní autorita a pozvání k dialogu s aktivními politiky, jehož cílem je zřejmě vybudovat výhodná manipulativní schémata pro budoucí interakce.
Do konference FECRIS v Rize zmíněné v prvním článku zbývalo ještě dvanáct let, ale už tehdy bylo jasně patrné pevné odhodlání lotyšských aktivistů řídit se směrnicemi „shora“.
Co podnítilo takovou aktivitu? Tuto otázku jsme si kladli, dokud jsme neobjevili článek Ervinse Jākabsonse s názvem „Pozor – antisektáři!“ [7] napsaný v lotyštině. Autor v něm upozorňuje na vznik antikultovního hnutí v Lotyšsku, které se soustředilo kolem klíčových postav, jež jsme zmínili výše. Uveďme několik úryvků z jeho článku, neboť jeho obsah úspěšně doplňuje naše pátrání, i když si autor sám možná není plně vědom destruktivních aktivit, které jsou antikultovnímu terorismu vlastní.
Snímek obrazovky z článku „Pozor – antisektáři!“ na webu kristuspasaulei.lv.
Ruská verze zpravodajského portálu TVNET začala publikovat sérii článků „Pozor, sekty!“. Tento materiál překládá a přetiskuje také lotyšský portál TVNET. Nevěnovali bychom tomuto projektu zvláštní pozornost… kdyby se na něm nepodílela poněkud odporná nevládní organizace „Antisect“, dříve známá jako Lotyšský výbor pro boj s totalitními sektami (L.C.C.T.S.). Vzhledem k tomu, že jednou ze „služeb“ nabízených na webových stránkách Antisectu je „odborné zkoumání společenské prospěšnosti náboženských organizací“ podle kritérií známých samotným „antisektářům“…
Zastavme se a poznamenejme, že v této fázi má již Antisect možnost provést některé náboženské expertízy. Co to znamená, není zcela jasné. Můžeme se domnívat, že se ujali stejné posuzovací funkce jako ti z RACIRS: určit, kdo je sektář nebo člen kultu a kdo ne.
Co je tedy tajemná organizace Antisect? Její počátky lze vysledovat do října 1995, kdy se skupina aktivistů z Ruského klubu mládeže rozhodla postavit Nové generaci, rychle se rozvíjející, převážně ruskojazyčné komunitě. Podle webových stránek Antisectu se jim v těch letech údajně podařilo odradit od účasti v této komunitě asi patnáct lidí. Od roku 1996 „antisektáři“ pravidelně protestovali u sport arény v Rize, když se tam konaly výroční konference Nové generace…
Mezitím poznamenejme: aktivisté Ruského klubu mládeže zahájili svou činnost v roce 1995; FECRIS byl založen v roce 1994 a Alexandr Dvorkin založil své Centrum ve jménu Ireneje z Lyonu v roce 1993 [8].
„V roce 2007 bylo založeno právně nezávislé sdružení s názvem Výbor pro boj s totalitními sektami ‚Antisect‘, které na požádání a bez pozvání nabízí ‚poradenství‘ státním a obecním subjektům, vzdělávacím a zdravotnickým institucím, orgánům činným v trestním řízení a masmédiím v otázkách ‚sekt a kultů‘.“
Oficiálně deklarovaný cíl sdružení bojovat proti destruktivním kultům a sektám by nebyl zavrženíhodný, kdyby skutečně bojovalo proti nebezpečným sektám a kultům. Avšak přestože se Antisect propaguje jako profesionální organizace, není vůbec schopen rozlišit destruktivní sekty od mezinárodně uznávaných křesťanských hnutí a společenství, jejichž činnost je neškodná a které jsou v Lotyšsku ještě méně rozšířené. V „antisektářských“ článcích a rozhovorech se mísí uctívači Krišny a scientologové, Bílé bratrstvo a chrám Durga, svědkové Jehovovi a mormoni spolu se zcela tradičními křesťanskými společenstvími. V této souvislosti vyvstává otázka: jsou ‘antisektáři’ neschopni určit, co je to sekta?“
Směs nesourodých a chaotických prohlášení v publikacích je rozpoznatelným stylem propagandy RACIRS. Prozkoumali jsme desítky takových článků založených na nedoložených obviněních a otevřených dezinformacích. Ervīns Jākabsons na to upozornil i proto, že taková pomlouvačná změť může u gramotného čtenáře vyvolat pohoršení.
Lotyšský antikultista Oleg Nikiforov
Lotyšský antikultista Viktor Jolkin
…Právě nejasnost v definici sekt vytváří chaos ve všech aktivitách Antisectu, kde jsou východní náboženství, New Age a pseudokřesťanské skupiny házeny do jednoho pytle s křesťanskými společenstvími. Takový pohled je pravděpodobně způsoben tím, že mezi pracovníky Antisectu patří pouze etničtí Rusové, přičemž Rusové se považují za „pravoslavný křesťanský lid“, i když víru v každodenním životě nepraktikují, takže všechny ostatní považují za sektáře. V Lotyšsku nejsou luteráni a katolíci označováni za sektáře, ale články ze série „Pozor, sekty!“ zmiňují i poměrně staré odnože křesťanství, jako jsou adventisté sedmého dne a Armáda spásy. Domnívám se, že antisektáři podvědomě vnímají jako sektáře i baptisty, metodisty, adventisty a reformátory…
Je to jako prožívat déja vu. „Pravoslavné vyvolení Bohem“ bylo podrobně popsáno v článku „Nacistické Německo a moderní Rusko“ .
Hlavním objektem nevole Antisectu jsou však charismatická a letniční společenství. Články novinářky TVNET Viktorie Puškele [9], která se podílí na projektu „Pozor, sekty!“, odhalují naprosté nepochopení nejen forem učení a bohoslužby letničních a charismatických společenství, ale i evangelického křesťanství jako takového. Na bohoslužbách, které novinářka tajně navštěvuje se skrytou kamerou v kapse, ji šokuje vše: velebení, bohoslužby, modlitby a vybírání darů, nemluvě o specifických věcech, jako je mluvení v různých jazycích nebo případy exorcismu. Při čtení Puškeliných článků nevíte, jestli máte plakat, nebo se smát. Dalo by se očekávat, že novinář seriózního zpravodajského portálu, za který se TVNET považuje, se před psaním hanlivých článků profesionálně připraví: zjistí si více o původu dané křesťanské denominace, její historii, formě učení a bohoslužby. Bohužel se v publikacích paní Puškele projevuje do očí bijící neprofesionalita a nedostatečný vhled do tématu, o kterém píše.
Opět deja vu! Stačí si vzpomenout na skandální českou antikultistku Kristinu Cirokovou a ukrajinskou lovkyni psů (zabijáka zvířat) Irynu Kremenovskou, které se také zabývají špinavou investigativní žurnalistikou a mají ruské dozorce (o tom bude určitě řeč později). Ukazuje se, že jejich „trojče“ žije v Lotyšsku – stejná bezohledná podvodnice a provokatérka, která nezaslouženě nese titul novinářky a je ochotná kvůli žhavé reportáži vlézt někomu do spodního prádla se skrytou kamerou.
Kristina Ciroková, Viktorija Puškele, Iryna Kremenovska
Jmenuje se Viktorija Puškele.
„Bože, odpusť té ženě, že neví, co dělá!“ – apeloval Ervīns Jākabsons na určitém místě svého vyprávění.
Nezbývá než obdivovat schopnost mladé novinářky popsat bohoslužby takovým způsobem, že si i znalý člověk připadá jako na setkání tajemné sekty, ačkoli společenství, o kterém novinářka píše, je vám důvěrně známé a víte jistě, že se tam nic takového neděje. Možná je její názor způsoben neznalostí novinářské praxe a vnitřních bohoslužeb v evangelických církvích, ale odborníci z Antisectu jí možná dobře napověděli, že všechna společenství, která navštěvuje, jsou nebezpečné totalitní sekty. Proto Puškele chodí na bohoslužby jako na území nepřítele a cíleně hledá něco podezřelého. Pokud se čtenáři nedají zastrašit „hypnotickými sezeními“ a exorcismem, nechají se podle ní zmanipulovat pomocí „psychologických technik“ při „sektářských“ bohoslužbách. Neupřesňuje však, co představuje manipulaci pomocí psychologických technik, protože by pak musel každý uznat, že podobné „techniky“ používá reklamní průmysl, politici i samotný Antisect ve své antipropagační sektě.
Zde je několik příkladů toho, jak se lidé bojí. Puškele píše následující o jedné bohoslužbě v poměrně křesťanské komunitě: „Zástupci duchovního centra jsou k vidění v mnoha částech sálu. […] Někteří z nich mají na zádech oranžová trika. Opakovaně fotografují posluchače, někdy se pohybují mezi řadami posluchačů a opakují kazatele, který během společných modliteb… začne mluvit nesrozumitelnými jazyky.” Dost děsivé, že? Sektáři v uniformách vás fotí, kontrolují dění v sále a mluví nesrozumitelnými jazyky. V podstatě se jedná o ministranty, jejichž úkolem je vítat návštěvníky, pomáhat jim najít místo, pomáhat pastorům při přímluvných modlitbách a starat se o pořádek a bezpečnost v sále. Obvykle se nefotografuje, takže lze předpokládat, že Puškele se zúčastnil bohoslužby, která byla fotografována pro potřeby komunity nebo pro jejich webové stránky. Přesto si novinářka možná spletla fotografování s videozáznamem, který se pořizuje pro lidi, kteří se bohoslužby neúčastní, ale sledují její záznam.
Viktorija Puškele
K zastrašování čtenářů se používají i jiné techniky. Puškele se například zaměřuje zejména na myšlenku, že někteří aktivisté sborů, které popisuje, „mají zpravidla pochybnou, nebo dokonce kriminální minulost.“ Ve skutečnosti jsou mezi křesťanskými společenstvími i bývalí kriminálníci, jejichž život se díky Kristu radikálně změnil. Někteří z nich jsou církevními služebníky, a dokonce pastory… Kontext Puškeliných textů však naznačuje, že „bývalí zločinci“ záměrně vytvářejí „zločinecké sekty a kulty“, aby manipulovali lidmi a vymáhali z nich peníze…
Antikultismus je skutečně odporné a nestoudné povolání. Koneckonců, o co tu jde? Skuteční provokatéři, kteří v lidech vyvolávají strach, podráždění a další negativní emoce, pomlouvají lidi a se svou zvrácenou fantazií vymýšlejí různé zločinné plány, přičemž ostatní považují jen za nepřátele, nebo jen plní zaplacenou objednávku, se beztrestně procházejí na svobodě a pošlapávají důstojnost nevinných věřících. Čím více zkoumáme fenomén antikultismu a jeho nositele, tím častěji docházíme k závěru, že provokatéři postrádají svědomí a mají určité duševní abnormality.
Dále je Ervīns Jākabsons nucen se ospravedlňovat. I když před kým a proč?
Tvrzení představitelů Antisectu, že mnohá křesťanská společenství dělají vše jen „s jediným hlavním cílem – vyždímat ze svých stoupenců co nejvíce peněz“, je vědomá lež. Přinejmenším v lotyšském kontextu tomu tak rozhodně není.
Nyní se Ervīns Jākabsons konečně dostává k samotné podstatě:
… Někdo by si mohl myslet, že jde jen o skupinu zapálených pravoslavných fundamentalistů, kteří považují všechna ostatní vyznání za sekty a podle toho reagují. Tak tomu však není. Je načase odhalit pravou tvář a politické pozadí sdružení Antisect. Jak víte, v Rusku bylo pravoslaví vždy využíváno k politickým účelům. Lotyšští „antisektáři“ nejsou jen nevládní organizací, která se stará o „duševní zdraví“ společnosti, ale zcela konkrétním politickým projektem podporovaným ruskou radikální stranou – Lotyšským ruským svazem. Jeden z vedoucích představitelů Antisectu, Viktor Jolkin, byl dříve aktivním členem strany „Za lidská práva ve sjednoceném Lotyšsku“ a nyní je členem předsednictva Lotyšského ruského svazu. S touto stranou jsou spojeni i další aktivisté Antisectu. Jsou to ti samí lidé, kteří se zasazují o okamžité propuštění Alexandra Gaponenka uvězněného za podkopávání suverenity naší země, hájí status ruštiny jako národního jazyka v Lotyšsku a slibují, že budou hájit právo ruských školáků na studium v ruštině.
Podkopávání suverenity země a destabilizace společnosti představují hlavní agendu antikultismu. Ukazuje se, že totéž se dělo v pobaltských zemích a pravděpodobně se děje dodnes.
Vedoucí představitelé Antisektu – Oleg Nikiforov [10], Viktor Jolkin [11] a Světlana Krilova [12] – jsou zároveň stoupenci radikální strany „Lotyšský ruský svaz“.
Možná si říkáte: proč je pro politický projekt tak důležité, aby se stavěl do pozice bojovníka proti „sektám“? Protože účastí v evangelických společenstvích se ruskojazyční věřící stávají více západněji orientovanými, tolerantnějšími vůči jiným vyznáním a v konečném důsledku loajálnějšími vůči Lotyšsku. V důsledku toho radikální ruští politici již nemají možnost kontrolovat světonázor těchto lidí. Důležitost jednoho „národního náboženství“ je jasně chápána i v Rusku, kde je pravoslavná církev používána jako zbraň v boji proti „cizímu ideologickému vlivu“, přičemž jednotlivá vyznání jsou označována za extremistická a jsou vystavována konfiskaci majetku, domovním prohlídkám, ponižování a nenávisti společnosti. Podobná myšlenka je vštěpována do povědomí ruskojazyčných Lotyšů, že pravoslaví je jedinou formou křesťanství přijatelnou pro Rusy, zatímco všechna ostatní společenství, stejně jako mnohé nevládní organizace, jsou „americké sekty“. To se sice ve skutečnosti netýká katolíků a luteránů, ale i to jsou „cizí víry“, které pravý ruský věřící není ochoten navštěvovat.
Propaganda o „pronikání amerických sekt“ do Lotyšska probíhá podle stejného scénáře jako události na Ukrajině. Připomeňme si, jak ještě v roce 2014 Alexandr Dvorkin obvinil ukrajinskou vládu z rozsáhlého vlivu mýtických amerických sekt, které údajně manipulují myslí lidí. Stejná rétorika RACIRS se používá všude. Bohužel o deset let později Ukrajinu zasáhla naprosto nesmyslná plnohodnotná válka, která se stala výsledkem zesíleného ideologického ovlivňování vědomí ruského obyvatelstva.
…Sdružení Antisect usilovalo o zřízení vládní meziresortní komise, která by dohlížela na všechny náboženské organizace, skupiny osobního rozvoje a společnosti přímého prodeje. V podstatě to znamená úplnou vládní kontrolu nad náboženskými organizacemi a dalšími nevládními organizacemi.
Tato úroveň kontroly je již v Rusku zavedena. Není třeba dodávat, že Antisect nabízí své zaměstnance jako experty pro dozorčí komisi v Lotyšsku. „Odborníci“ tohoto sdružení by byli oprávněni „určit přísné indicie, podle nichž lze sekty a kulty odlišit od jiných typů organizací, a byli by schopni posoudit, které typy aktivit jsou pro členy kultu či sekty a společnost prospěšné a které jsou nebezpečné.“ Jakmile se tak stane, Antisect slibuje, že zavede „změny v legislativě, které by eliminovaly sebemenší možnost působení škodlivých sekt a kultů ve společnosti, zatímco ti, kteří by se provinili proti pravidlům, by byli přísně potrestáni“. Ve skutečnosti sdružení a ruští politici, kteří za ním stojí, nabízejí Lotyšsku model „cizích sekt“, který byl vyzkoušen v Rusku a Bělorusku, včetně démonizace a pronásledování evangelických společenství. To by umožnilo držet lotyšské ruskojazyčné obyvatelstvo v ideologickém otroctví takzvaného „ruského světa“.
Otázkou však je, proč lotyšská redakce TVNET [13] podporuje projekt „Pozor, sekty!“? …
Fakta ukazují, že za „ušlechtilými“ cíli a krycí organizací se skrývá destruktivní subjekt, jehož cílem je dohlížet na procesy v zemi a zabránit tomu, aby se jakákoli náboženská či nevládní organizace vymkla kontrole… Proč je sdružení Antisect pro Lotyšsko nebezpečné? Protože stigmatizuje jako sekty organizace a jednotlivce, jejichž činnost nevykazuje znaky sektářství. Protože sbory, veřejné organizace a jednotlivci, kteří jednají v rozporu se zájmy tohoto sdružení a ruských radikálů, kteří za ním stojí, jsou bezdůvodně prohlašeni za sekty a kulty. Účelem této lži je očernit v očích veřejnosti ty, kdo se staví proti imperiální ideologii „jedné vlasti, jednoho cara a jedné víry“.
V čím zájmu je tato lež šířena? Na webových stránkách Antisectu se uvádí, že sdružení od roku 2017 působí také v Rusku, kde jsou jeho „experti“ pravidelně zváni do vysílání ruských televizních kanálů kontrolovaných Kremlem. Webové stránky sdružení v Rusku jsou také mnohem rozsáhlejší a podrobnější než v Lotyšsku. Proto se nabízí otázka: kdo to všechno sponzoruje? Možná Rusko? Pokud ano, pak z jakých zdrojů? Z různých programů na podporu krajanů, jako je „Ruský svět“ nebo podobné organizace? V tomto případě by se však sdružení Antisect muselo označit za agenta ruského vlivu. Nezapomínejme, že Lotyšsko je naše země. Je to náš stát, náš národ a naše země. Postavme se na obranu naší země, našeho národa, našeho jazyka, svobody víry a svobody myšlení. Nenechme se tak snadno chytit do sítě kremelské propagandy a nedávejme echo jejím agentům! Buďme ostražití: cílem kremelských „antisektářů“ není sjednocovat, ale rozdělovat!
Je to tak, milý Ervinsi Jākabsonsi, mezinárodní antisektářské či antikultovní hnutí je dnes ve skutečnosti agentem ruského vlivu, a opět se o tom přesvědčujeme na příkladu malé pobaltské země, Lotyšska. Kupodivu člověk, který napsal výše citovaný článek, sám dospěl ke zcela správným závěrům.
Přidejme na závěr k tématu ještě trochu pikantností. Abyste věděli, v Lotyšsku existuje Ruská pravoslavná církev (RPC) Moskevského patriarchátu! Opět se dostáváme k analogii s Ukrajinou, kde metropolitní biskup Filaret při zakládání kyjevského patriarchátu přiznal své kontakty s KGB: v minulosti byl naverbován a měl agentské jméno Antonov.
V Lotyšsku, kde se zatím udržuje stabilita, ale stále pokračuje aktivní fáze boje duchovních i světských za očistu církve, stojí v čele diecéze RPC Aleksandrs Kudrjašovs (Alexander Kudryashov) [14], který byl před 40 lety naverbován sovětskou KGB a měl agentské jméno Reader. Nyní je metropolitním biskupem Alexandrem [15].
Metropolitní biskup Alexander (Alexander Kudrjašov)
Jak je vidět z výše uvedeného analytického přehledu, pobaltské země jsou rovněž vystaveny agresivnímu vlivu antikultovních organizací, které mají výraznou ruskou stopu. Nikoho z nich neodsuzujeme. Odsouzením se bude zabývat mezinárodní soud, zatímco my budeme vyšetřovat pouze spojení s antikultem.
Doufejme, že v Pobaltí bude zachován mír a stabilita. K tomu by však měly místní kompetentní orgány učinit opatření a věnovat pozornost informacím zde uvedeným.
Mezitím je vhodné připomenout rezoluci PACE 2567 (2024) „Propaganda a svoboda informací v Evropě“ ze dne 1. října 2024 [16], jejíž bod 6 říká:
„Shromáždění uznává, že pro autoritářské režimy, jako je Ruská federace, je propaganda neodmyslitelnou součástí jejich války proti demokracii.“
Co si vybere Lotyšsko? To záleží na tomto národě samotném.
Zdroje:
- http://www.patriarchia.ru/
2. https://www.fecris.org/
3. http://web.archive.org/web/20201130171313/https://www.fecris.org/members/
4. https://rusojuz.lv/
5. https://www.youtube.com/@mamikinstv9131
6. https://rusojuz.lv/raby-ne-my/
7. https://www.kristuspasaulei.lv/uzmanibu-antisektanti/
8. https://iriney.ru
9. https://www.facebook.com/Zurnalistikasceribas/posts/viktorija-pu%C5%A1kele-rustvnet-%C5%BEurn%C4%81liste-ir-%C5%A1ogad-nomin%C4%93ta-latvijas-%C5%BEurn%C4%81listu-asoc/177928756164294/?locale=ar_AR
10. https://www.russkije.lv/lv/lib/read/o-nikiforov.html
11. https://www.facebook.com/v.yolkin/?locale=ru_RU
12. https://www.krilova.org/
13. https://www.tvnet.lv/
14. https://en.wikipedia.org/wiki/Aleksandrs_Kudrja%C5%A1ovs
15. https://www.bbc.com/russian/features-46653022
16. https://pace.coe.int/en/files/33808/html?__cf_chl_tk=ua336qpX7aGCD9.vCIq.0yTTXMS8znkvpCCto2Q.pLg-1729273787-1.0.1.1-GmOkYrU53ap2n7tOxAXZqSpDTFWPaXjo04wvN_NWAVY
- Andrey Mamykin
- FECRIS
- Iryna Kremenovska
- Kristina Ciroková
- LCCTS
- Oleg Nikiforov
- RACIRS
- Russian Orthodox Church
- Viktor Yolkin
- Viktorija Puškele
Tento článek je překladem původní anglické verze, kterou naleznete na tomto odkaze.