Divejevský řád — Kontrolní centrum globálního antikultismu. Oživení nacismu

„Běda lidstvu, běda našemu německému národu, jestliže svaté Boží přikázání ‘Nezabiješ’, které Bůh na hoře Sinaj za hřmění a blesků vyhlásil, které Bůh, náš Stvořitel, vepsal do svědomí lidstva od samého počátku, bude nejen porušeno, ale jestliže tento prohřešek bude skutečně tolerován a ponechán bez trestu.“

Úryvek z kázání Clemense Augusta hraběte von Galen německého hraběte, münsterského biskupa. (1) 

 

Touha po moci hrála vždy velkou roli při formování lidských neřestí. Avšak právě tajná moc, projevující se schopností svévolně ovlivňovat osudy miliard lidí, nakonec vytlačila odolávající prvek lidskosti, morálky a svědomí, který je člověku vlastní.

 

Skrytý vliv Apologetického centra ve spolupráci s tajným okultním řádem, k němuž patřili i nejvyšší nacističtí představitelé, sehrál klíčovou roli při vzestupu Třetí říše a šíření nacistické ideologie. Dnes se zformovalo podobné tajné „bratrstvo“, které působí v Rusku. Upevnilo si kontrolu nad politickou i náboženskou mocí, včetně antikultovních organizací vytvořených po vzoru nechvalně proslulého Apologetického centra z nacistické éry. Na rozdíl od 20. století však moderní vzestup nacismu není poháněn ani tak mystikou nebo dokonce válkami, které jsou také ve hře, ale kontrolou informačního prostoru a využíváním informačního působení. To umožňuje moderním antikultovním nacistům působit ve stínu a svádět společnost na falešnou cestu při hledání skutečných pachatelů.

 

Tajné „Divejevské bratrstvo“: mystické centrum moci a vlivu v Rusku.

 

V době, kdy se sídlo pravoslavného kláštera podobá zednářské lóži, kdy křesťanské náboženství dává vzniknout uzavřenému řádu ovládanému tajemstvími, okultismem a legendami cizími křesťanské podstatě, kdy z ústředního náboženství země nezbylo nic než jeho fasáda a jméno a kdy přikázání „Nezabiješ“ již není základní smlouvou následovníků tohoto náboženství – v této době je svět svědkem oživení nacismu.

 

Ve zdech kláštera svatého Serafíma-Divejeva dnes působí tajné „Divejevské bratrstvo“, jehož členy jsou členové ruské politické elity v čele se Sergejem Kirijenkem, prvním zástupcem náčelníka generálního štábu prezidentské administrativy. Toto „bratrstvo“ má dvě stránky: veřejnou, která zahrnuje charitu a mecenášství kláštera, a skrytou, stínovou, která zahrnuje kvazináboženské prvky okultismu a eschatologie. Tento elitní klub slouží jako mystické centrum moci a vlivu nejen v současném Rusku, ale jak se ukazuje, i daleko za jeho hranicemi.

 

Pro začátek prozkoumejme zbožnou a mystickou atmosféru obklopující klášter, bohatou na legendy a apokalyptické pověsti.

 

Legendy o „Divejevském příkopu“: Víra poutníků a názory výzkumníků.

 

Před více než sto lety byl kolem Divejevského kláštera vykopán příkop. Někteří ho považují za pouhou inženýrskou stavbu, mnozí však věří, že poskytuje ochranu před zlými silami (2). Podle legendy nebude Antikrist schopen tento příkop překročit. Postupem času se tato víra vyvinula v jakýsi pohanský kult, pramenící v pravoslavném klášteře. Je neustále přiživován novými formami manipulace, kdy lidé trhají listy ze stromů rostoucích v blízkosti příkopu nebo z něj berou zeminu a používají je k léčení neduhů nebo ochraně svých domovů. Návštěvníci kláštera chodí kolem příkopu a věří, že je toto počínání ochrání před zlými duchy a dokonce i Antikristem. Nikomu nevadí, že sovětský režim, který kdysi mnozí pravoslavní křesťané považovali za moc Antikrista, příkop nejen překročil, ale také zasypal hlínou, položil pod něj kanalizační potrubí a klášter na mnoho let uzavřel. Nikomu nevadí ani to, že místo posvěcené skutky pravých světců nepotřebuje lidské výmysly ani pohanské víry; tyto skutky nejsou potvrzovány vnějšími projevy, ale tím, co vždy hlásalo srdce křesťanství – vnitřním, neviditelným dosažením Boží milosti.

 

Podle badatelky Julie Ševarenkové, která se tímto kultem zabývala (3), „kult Divejevského příkopu se nezakládá na hagiografii, ale na pohanských ‚zákonech‘ a vrací nás k dávné úctě k zemi a stromům, přičemž zahrnuje širokou škálu manipulací s těmito předměty“.

 

„Lze také připomenout stavební prvky starověkých pohanských svatyní, které byly často obklopeny palisádami, kůly, zemními valy a mělkými příkopy, aby symbolicky chránily posvátný prostor před zlými silami.“

 

Výzkumníci poznamenávají, že „Divejevské bratrstvo“ je také způsobem, jak se elita spojuje s domorodým lidovým pravoslavím, které obsahuje prvky magie a polopohanských rituálů.

 

Vraťme se však ze světa víry do moderní reality. Zatímco poutníkům mohou rituály a víra stačit, pro politiky je situace mnohem vážnější a prozaičtější, protože samotná víra na státní záležitosti nestačí. Zvláště proto, že členství v elitním „Divejevském klubu“ je spojeno nejen s tímto klášterem, ale také se Sarovským mužským klášterem, který se nachází v Sarově v Nižněnovgorodské oblasti, asi 13 kilometrů od Divejeva. Na rozdíl od ženského kláštera svatého Serafíma-Divejeva je mužský klášter v Sarově uzavřenou oblastí, která je veřejnosti nepřístupná. Přístup do města je kontrolován na základě povolení a vozidla jsou důkladně kontrolována. V roce 1946 bylo v Sarově zřízeno zařízení pro výzkum jaderných zbraní. Dnes je hlavním podnikem v Sarově Ruské federální jaderné centrum – Všeruský vědeckovýzkumný ústav experimentální fyziky (RFNC-VNIIEF), který vyvíjí a vyrábí jaderné zbraně.

 

Za zmínku stojí také skutečnost, že abatyše ženského kláštera v Divejevu, matka představená Sergija (Konkova) je známá jako agentka KGB (4) od roku 1987 pod krycím jménem „Veronika“, což znamená, že i ona je důvěryhodnou vládní insiderkou mezi úřady.

Čerpáno z webových stránek „Archiv dokumentů KGB Lotyšské SSR“.

 

Členství v „bratrstvu“ a kariérní postup

 

Ať už je to náhoda, nebo ne, byl to právě Sergej Kirijenko, kdo přivedl do Divejeva nejvlivnější členy „Divejevského bratrstva“, a právě Kirijenkovi lidé obsadili klíčové vládní posty po reorganizaci kabinetu ruským prezidentem Vladimirem Putinem v roce 2024. Pozoruhodné je, že novým ruským ministrem obrany je Andrej Bělousov, člen „Divejevského bratrstva“. V roce 2017 byl také jmenován do Rady pro obnovu Sarovského a Divejevského kláštera. Podle několika ruských zdrojů (5, 6) budoucí ministr před nástupem do své nové funkce navštívil Divejevský klášter v Nižněnovgorodské oblasti. Jeho návštěva netrvala déle než dvě hodiny, ale měla pozoruhodné nuance. Po Bělousovově návštěvě se v klášteře staly dvě podivné věci. Toho večera abatyše, matka představená Sergija, náhle onemocněla a poblíž jedné z ikon, kde se Bělousov modlil, byla nalezena hrst ženských vlasů. Zda to souvisí s návštěvou ministra, zůstává nejasné, ale podobné nálezy v blízkosti ikon v klášteře jsou velmi vzácné.

 

Screenshot ze zpravodajského portálu LIFE LINES

 

Snímek obrazovky z telegramového zpravodajského kanálu „Kremlin snuffbox“

 

Všestranná expanze Sergeje Kirijenka: kontrola propagandy, internetu a nového personálu napříč Ruskem

 

Během let ve funkci Sergej Kirijenko dlouhodobě překračuje rámec svých povinností v rámci dohledu nad vnitřní politikou a neustále rozšiřuje sféru svého vlivu. Jeho záběr sahá od školství, kultury, práce s učiteli a mládeží, tvorby učebních plánů a odborných soutěží až po dohled nad gubernátory a dalšími státními úředníky. Díky jeho úsilí procházejí noví kandidáti iniciací prostřednictvím vzdělávacího programu „Škola gubernátorů“ (7) , dalšího Kirijenkova projektu, kde působí jako mentor a instruktor. Ve skutečnosti tento projekt zbavuje hlavy krajů zbytků drobné autonomie, kterou kdysi měly. Noví gubernátoři, kteří jsou absolventy této struktury, jsou nyní zcela pod Kirijenkovou kontrolou (8).

 

„V zemi je 89 regionů a v 51 z nich zastávají posty gubernátorů absolventi „Školy gubernátorů“. Pět absolventů se stalo federálními ministry a více než 40 jich bylo jmenováno do funkcí náměstků ministrů, starostů velkých měst a šéfů domácích podniků,“ citoval Sergeje Kirijenka zpravodajský portál RIA Novosti.

Čerpáno z webových stránek RIA Novosti

 

Čerpáno z webových stránek Carnegie Politika

 

Čerpáno z webových stránek Carnegie Politika

Čerpáno z webových stránek Carnegie Politika

 

Další oblastí, kterou je v souvislosti s tímto článkem zásadní zmínit, je kontrola informačního prostoru. Od rychlého rozvoje internetu v Rusku a jeho vytlačení televize, Kirijenkův okruh výrazně zvýšil svůj vliv na informační prostor. Syn Sergeje Kirijenka, Vladimir Kirijenko, navíc zastává funkci generálního ředitele VK, kde dohlíží na všechny směry a projekty spadající pod holding. VK zahrnuje několik populárních sociálních sítí a online služeb: sociální sítě VKontakte a Odnoklassniki, e-mailovou službu Mail.ru a také různé platformy a aplikace pro podnikání, zasílání zpráv a online vzdělávání. V roce 2024 má VKontakte publikum 90 milionů uživatelů měsíčně (9). Sergej Kirijenko opakovaně zdůrazňoval význam informací při formování vědomí lidí.

 

„Hlavní válka, která se nyní odehrává, je válka o mysl lidí. My všichni v této místnosti jsme speciální jednotky, které tuto válku vedou,“ řekl Sergej Kirijenko (10, 11).

 

„…Nejdelší válka bude ta informačně-psychologická, protože boj o mysl mladé generace bude trvat nejdéle“ (12), dodal Kirijenko.

 

Důsledně to připomínal i hierarchům ruské pravoslavné církve. V roce 2001 Kirijenko prohlásil: „Pravoslavní křesťané musí na internetu zaujmout ofenzivní postoj. Jinak prohraje jak církev, tak ruský stát“ (13). V roce 2003 prohlásil, že „mnohonárodnostní Rusko se nikdy nemohlo sjednotit na základě etnické příslušnosti – to byla samozřejmě ruská pravoslavná církev,  která všechny sjednotila“ (14) .

 

Podobně se vyjádřil i další významný ruský i v zahraničí působící antikultista Alexandr Leonidovič Dvorkin: 

 

„Dějiny Rusi, dějiny Ruska, začínají pokřtěním Rusi knížetem Vladimírem. Bylo to pravoslaví, které vytvořilo ruský jazyk, ruskou kulturu a nakonec i ruskou státnost,“ řekl profesor Alexandr Dvorkin během přednášky na Filozofické fakultě Tomské státní univerzity 21. února 2012 (15).

 

„Je zcela nesprávné tvrdit, že tradičním náboženstvím ruského národa je pohanství, protože v době, kdy pohanství existovalo v oblastech, které jsou nyní v Rusku, neexistoval žádný ruský národ – byly tam různé kmeny,“ vysvětlil Dvorkin ve své přednášce „Církev a stát“ (16).

 

Ofenzivní postoje na internetu, ovládnutí informačního prostoru a tajný řád v ruské pravoslavné církvi – to vše vypadá jinak, když vezmeme v úvahu přímý vliv členů tohoto řádu na antikultovní hnutí v Rusku. Například v roce 2017 oznámil další člen tajného Divejevského bratrstva Andrej Klišas (17), který zároveň působí jako předseda výboru Rady federace pro ústavní legislativu (18), vytvoření pracovní skupiny pro boj proti „kultům“, kterou pověřil Jelenu Mizulinu. Do této skupiny byli zařazeni také členové výborů pro obranu, bezpečnost a sociální politiku. Podle Mizuliny dostali ruští senátoři za úkol vypracovat návrh zákona zaměřený na potírání činnosti „destruktivních sektářských organizací“.

 

Snímek byl převzat ze zpravodajského portálu LENTA.RU.

Snímek byl převzat z oficiálních stránek Rady federace. 

Fotografie byla získána ze zpravodajského portálu Kommersant (Sergej Kirijenko je druhý zprava, Andrej Klišas je třetí zprava). 

 

Snímek byl převzat ze zpravodajského portálu Meduza (Andrej Klišas je druhý zleva a Sergej Kirijenko je druhý zprava).

 

Při analýze situace na oficiálních stránkách Rady federace (19) lze vidět řadu publikací týkajících se antikultovních zákonů a obecně antikultovních aktivit.

 

Snímky obrazovky byly pořízeny z oficiálních webových stránek Rady federace. 

 

Snímky obrazovky byly pořízeny z oficiálních webových stránek Rady federace. 

 

Snímky obrazovky byly pořízeny z oficiálních webových stránek Rady federace.

 

Snímky obrazovky byly pořízeny z oficiálních webových stránek Rady federace. 

 

V jedné z publikací na oficiálních internetových stránkách Rady federace se uvádí: „Pluralita názorů na náboženské otázky je zcela zbytečná, a dokonce nebezpečná.“ Dále se v textu objevuje neformální pokyn orgánům činným v trestním řízení a novinářům, koho mohou a koho nemohou zveřejňovat. V této souvislosti je zvláště vhodné připomenout „Memorandum“ kardinála A. Bertrama z 10. prosince 1941, které kritizovalo nacistický režim v Německu a zabývalo se nepřípustností porušování osobní svobody každého jednotlivce (20).

 

Na webových stránkách Rady federace je v jedné z publikací fotografie, na níž je Elena Mizulina, která úzce spolupracuje s Andrejem Klišasem a ve skutečnosti je podřízena Divejevskému bratrstvu, vedle Alexandra Dvorkina – předního ruského antikultisty, který se již více než 30 let zabývá antikultovní činností a úzce spolupracuje s antikultovními organizacemi v Evropě i ve světě.

 

Snímek byl převzat z oficiálních webových stránek Rady federace.

 

Vliv Divejevova bratrstva na vlády prostřednictvím antikultovních organizací

 

Alexander Dvorkin je nejen prezidentem RACIRS, ale v letech 2009-2021 působil také jako viceprezident Evropské federace center pro výzkum a informace o sektářství (FECRIS). FECRIS je zastřešující organizací desítek skupin bojujících proti sektám z různých zemí, včetně Francie, Německa, Španělska, Švýcarska, Belgie, Srbska, Itálie, Polska, Chorvatska a dalších. V roce 2022 měla FECRIS 57 členských antikultovních sdružení (21).

 

Někteří američtí antikultisti buď publikovali na oficiálních stránkách FECRIS, nebo na ně FECRIS na svých stránkách odkazovala, nebo přímo spolupracovali s evropskými a ruskými antikultisty pod vedením Alexandra Dvorkina. Na toto spojení upozorňuje i zpráva „Sympatie pro ďábla: antikultovní federace FECRIS a její podpora ruských a čínských náboženských represí“ (22) od italského sociologa profesora Massima Introvigneho, který se v této zprávě zmiňuje o dvou antikultovních osobnostech z Kanady a Spojených států. Jednou z nich je Gerry Armstrong, odpadlík od víry a bývalý člen scientologické církve, který byl v minulosti odsouzen americkým soudem (více informací viz článek: Úloha odpadlíků v antikultovních organizacích: Vytváření falešné oběti). Druhým je Rick Alan Ross, deprogramátor a bývalý člen zločinecké organizace CAN, která byla v USA opakovaně odsouzena za únosy a vystavování osob fyzickému, psychickému a sexuálnímu zneužívání.

 

„…Armstrongovy články se objevují na oficiálních webových stránkách FECRIS (Armstrong 2009) a vystupoval na konferencích pořádaných jak FECRIS, tak jejími pobočkami, včetně Ruska. Dokonce i tak bizarní postava, jako je americký deprogramátor Rick Ross, kterého zde zmiňujeme kvůli jeho vazbám na Čínu, má na stránce odkazů FECRIS odkaz na své webové stránky (FECRIS 2022d).“

 

Antikultista Rick Ross. Fotografie pochází z webu Habilian.

 

Screenshoty byly převzaty z webu Pravoslavie.ru.

 

Objevuje se zajímavá souvislost: Sergej Kirijenko, Andrej Klišas, Jelena Mizulina, Alexandr Dvorkin a pod Dvorkinem představitelé evropských a amerických antikultovních organizací. To je pozoruhodné vzhledem k tomu, že mnoho evropských antikultovních osobností bylo v různých obdobích svého života členy parlamentu svých zemí nebo přímo spojeno s jejich vládami.

 

Například pan Tom Sackville, od roku 2005 viceprezident FECRIS a od roku 2009 prezident FECRIS, byl dříve poslancem britského parlamentu za Konzervativní stranu, kde v letech 1983-1997 zastupoval volební obvod Bolton West. V letech 1992-1997 zastával funkci parlamentního státního podsekretáře, nejprve na ministerstvu zdravotnictví a později jako státní ministr vnitra (1995-1997).

 

Dalším příkladem je Sonia Backèsová, bývalá státní tajemnice pro občanství ve Francii, která oficiálně spolupracovala s MIVILUDES (člen FECRIS). Za zmínku stojí také bývalý francouzský politik Georges Fenech, člen řídícího výboru MIVILUDES, který v roce 2019 odcestoval spolu s dalšími poslanci na okupovaný Krym, aby se „setkal s Putinem a podal svědectví o tom, jak se Krymu daří ve vztahu s Ruskem“ (23). Kromě toho v letech 2013-2014 pověřily francouzské antikultovní organizace francouzského poslance Rudyho Sallese (rovněž člena řídícího výboru MIVILUDES), aby spolupracoval s Parlamentním shromážděním Rady Evropy (PACE) na doporučení a rezoluci týkající se „kultů a nezletilých“. K tématu zaměření antikultistů na nezletilé se v tomto článku vrátíme později. Samotný MIVILUDES je podřízen francouzskému premiérovi, který FECRIS poskytuje materiální, morální a politickou podporu. To je jen několik příkladů z dlouhého seznamu osob, které mají přímý vliv na politiku své země a zároveň jsou agenty antikultisů pro ruský RACIRS.

 

Snímky obrazovky byly převzaty ze zpravodajského portálu The European Times.

 

Je důležité připomenout, že v letech 2013-2014 byl Alexander Dvorkin již delší dobu viceprezidentem hlavní zastřešující antikultovní federace FECRIS. Popsané události z let 2013-2014 působí ještě absurdněji a surrealističtěji, když uvážíme, že v roce 2014 se demokratický svět již snažil čelit Rusku, přičemž za hrozbu považoval především prezidenta Vladimira Putina, zatímco skryté nepřátele přímo pod nosem ignoroval. Zatímco se demokratičtí představitelé snažili chránit své občany před vnějšími agresivními hrozbami, totalitní expanzí, erozí demokratických hodnot a porušováním osobních svobod, antikultiští agenti RACIRS, sloužící Divejevskému bratrstvu, současně působili destruktivně na Evropu, Velkou Británii, Austrálii, Ameriku a celý demokratický svět zevnitř. Odráží se v tom stejná metodická, tichá a vypočítavá taktika Sergeje Kirijenka – strategie uchopení moci a tajného ovládání, která nyní sahá daleko za hranice Ruska.

 

2014 – Konečné rozšíření „Divejevského bratrstva“

 

Zde stojí za zmínku další nábožensko-elitní organizace, která v Rusku působila po dlouhou dobu – „Athoské bratrstvo“. Ať už to byla náhoda, nebo ne, rok 2014 a následné události na Krymu a východní Ukrajině podlomily moc „Athoského bratrstva“, které dříve soupeřilo s členy „Divejevského bratrstva“. Stalo se tak proto, že místem setkávání členů „Athoského bratrstva“ byla hora Athos a na většinu z nich byly uvaleny mezinárodní sankce a řecká vláda jim přestala vydávat víza. V důsledku toho se „Divejevské bratrstvo, nevyžadující žádné spojení s kláštery v nepřátelských zemích, stalo posvátným centrem a konglomerátem náboženské a politické elity Ruska.

 

To není jediný pozoruhodný aspekt související se začátkem ozbrojeného konfliktu na východní Ukrajině v roce 2014. Článek investigativního novináře Iana Leonida Bornsteina (24) zveřejněný na zpravodajském portálu „The European Times“, stejně jako časopis o náboženské svobodě a lidských právech „BITTER WINTER” (25) sociologa náboženství, profesora a výzkumníka Massima Introvigneho, zmiňují zajímavou skutečnost relevantní pro kontext našeho článku: Doněcká lidová republika (DLR) a Luhanská lidová republika (LLR) se od okamžiku svého vzniku staly „jedinými místy na světě, kde je boj proti ‚kultům‘ ústavním principem“.

 

Snímek obrazovky byl převzat z webových stránek zpravodajského portálu „The European Times“ (Alexander Dvorkin je první zleva). 

 

Snímek obrazovky byl převzat z webových stránek zpravodajského portálu „The European Times”

 

Zdroj: webové stránky BITTER WINTER.

 

Může být pouhou náhodou, že Sergej Kirijenko, který vede tajné „Divejevské bratrstvo“ (které mimo jiné dohlíží na ruské antikultisty), se v roce 2022 oficiálně stal „kurátorem Donbasu“ a se začátkem plnohodnotné války na Ukrajině získal další neoficiální status „vícekrále Donbasu“?

 

Mnozí slyšeli, že hlavním oficiálně uváděným důvodem Ruské federace pro válku na Ukrajině byla potřeba denacifikace. Připomeneme-li si však skutečnost, že Alexandr Dvorkin a další antikultisti obvinili všechny náboženské organizace, které nejsou spojeny s pravoslavím, z toho, že na Ukrajině podporují nacionalismus, získává oficiální důvod tzv. speciální vojenské operace (SMO) na Ukrajině jinou perspektivu, stejně jako pohled na její skutečné strůjce. Podle ruských antikultistů to byli především scientologové, svědkové Jehovovi a vůbec všechna nová náboženská hnutí, která byla v první linii během protestů na Majdanu v letech 2004 a 2013 a nyní jsou v první linii mezi odpůrci „ruského světa“ nebo „v řadách Antikrista“.

 

Je pozoruhodné, že ve stejných letech 2004 a 2013, tedy těsně před ukrajinskými revolucemi, se na Ukrajině objevily pokusy o prosazení antikultovní legislativy. Toho si všimla i ukrajinská vědkyně, religionistka a doktorka filozofie Ljudmila Filipovičová (26), která komentovala další pokus prosadit na Ukrajině v roce 2020 další „antikultovní“ zákon:

 

„Ptali se mě na můj názor na navrhovaný ‚antikultovní‘ zákon. Sleduji to už několik let. Takové pokusy už tu byly a podařilo se nám je včas odrazit… Vzpomínám si, že se to stalo v roce 2004 před revolucí a znovu v roce 2013. Existuje velmi jasný vzorec: jakmile se objeví nějaké problémy, okamžitě se obracejí k tomuto tématu v domnění, že mohou odvést pozornost veřejnosti od naléhavých problémů.”

 

„Současnou iniciativu [návrh zákona proti kultu] považuji jen za další projev hybridní války. Vidím v tom – aniž bych byla konspiračním teoretikem – zjevnou „ruku Moskvy“, promiňte mi ten hovorový výraz. Koneckonců se tam opakovaně pokoušeli prosadit podobný zákon o zákazu všech náboženství kromě moskevského patriarchátu. A tato iniciativa není ničím jiným než neobratnou nápodobou.”

 

Je možné, že disponující takovou mocí, se členové „Divejevského bratrstva“, kteří stojí za antikultisty, pokusili ovlivnit ukrajinské zákony, politiky, orgány činné v trestním řízení, zpravodajské služby, soudce a celou vládu, stejně jako to udělali v Rusku? Je to možné… zejména s ohledem na jejich sféru vlivu v Evropě a Americe. Na druhou stranu, když disponují takovou mocí ve dvou vzájemně znepřátelených zemích, proč ještě nezastavili válku?

 

Následně byla válka na Ukrajině ruskými antikultisty a hierarchy Ruské pravoslavné církve (RPC) zarámována do pojmů jako „osvobozovací bitva“, „vítězství nad temnými silami“ a „Bohem vyvolený národ“. Jak mohou lidé, kteří zastávají tak extrémně sebemrskačský postoj, obviňovat ostatní z nacionalismu? Možná by stálo za to připomenout si poučení z historie.

 

Stav křesťanských církví v době nástupu NSDAP. Následné odmítnutí křesťanského učení nacisty a zrušení Nového zákona.

 

Porovnejme několik projevů známého současného antikultisty, arcikněze Alexandra Novopašina, s projevy nacistického vůdce Adolfa Hitlera:

 

„Nazval jsem je tak, protože jsem je tak viděl. Tito nelidé prolévají lidskou krev, krev dětí a žen, naši krev, požírají lidské životy a živí se utrpením. Kdo tedy jsou? Kanibalové. A všichni ti, kteří spáchali teroristické útoky na naši zemi, které jsem vyjmenoval dříve a které jsem nejmenoval, jsou kanibalové. Je zbytečné zavírat kanibaly do klece. Stejně zůstanou kanibaly, i když je tam budete držet celý život. Proto je třeba kanibaly zničit.“ – Místopředseda RACIRS, arcikněz Alexandr Novopašin (27).

 

„Mé pocity křesťana mě směřují k mému Pánovi a Spasiteli jako k bojovníkovi. Ukazují mi na člověka, který kdysi v osamění, obklopen několika málo stoupenci, poznal, co jsou tito Židé zač, a povolal muže do boje proti nim a který, pravda Boží! byl největší ne jako trpitel, ale jako bojovník.“ – Adolf Hitler, projev 12. dubna 1922

 

Alexandr Novopašin: „V roce 2020 vydal prezident Ruské federace výnos, kterým schválil novou verzi Strategie boje proti extremismu v Ruské federaci do roku 2025. Opakovaně se v ní zdůrazňuje nutnost chránit tradiční ruské duchovní a morální hodnoty, které ruská pravoslavná církev zastává již více než dva tisíce let. Samotné církvi je přisouzena specifická role v boji proti extremismu a terorismu. Stát přitom uznává, že bez duchovní a morální výchovy není možné sjednotit lid, naplnit ho posvátným duchem vlastenectví a vštípit mu ctnosti, které mu umožní nazývat se velkým národem.”

 

20. července 2022 – Arcikněz Alexandr Novopašin: „A já pokračuji ve svém běhu“. (28)

 

„Výhody pro jednotlivce, které mohou plynout z kompromisů s ateistickými organizacemi, se v žádném případě nevyrovnají důsledkům, které jsou patrné v ničení našich společných náboženských a etických hodnot. Národní vláda vidí v obou křesťanských vyznáních [katolicismus, protestantismus] nejdůležitější faktor pro udržení naší společnosti.“ – projev před Říšským sněmem, 23. března 1933, těsně před přijetím zmocňovacího zákona.

 

„Dnes stojí křesťané … v čele [této země] … Slibuji, že se nikdy nebudu vázat na strany, které chtějí zničit křesťanství … Chceme naši kulturu znovu naplnit křesťanským duchem … Chceme spálit veškerý nedávný nemravný vývoj v literatuře, v divadle a v tisku – zkrátka chceme spálit jed nemravnosti, který se v důsledku liberálních výstřelků v posledních … (několika) letech dostal do celého našeho života a kultury“. – Projevy Adolfa Hitlera z let 1922-1939, svazek 1 (Londýn, Oxford University Press, 1942), str. 871-872.

 

Národně socialistická strana (NSDAP) se ve svých počátcích zasazovala o zachování křesťanských hodnot a tradic německé společnosti. Ve straně panovalo přesvědčení, že její členové by se měli hlásit ke křesťanské víře, neboť ta byla považována za součást německé identity. Jak však vidíme, když se oficiální státní postoj přikloní k zavedenému dominantnímu náboženství a tradičním hodnotám, stává se v rukou globálních antikultovních agentů dalším nástrojem represe vlastního národa. Historie nás učí, že to, že někdo říká správné věci, nemusí nutně znamenat, že slouží dobru.

 

Kromě těchto skutečností si historie pamatuje také to, co ideologové tajného okultního řádu v rámci vládnoucí elity a Apologetického centra pod vedením Waltera Künnetha vlastně provedli s podstatou křesťanského náboženství:

 

„V roce 1934 zveřejnil profesor teologie E. Bergmann 25 tezí tohoto ‚nového [německého] náboženství‘, mezi nimi i následující: ‚Židovský Nový zákon není vhodný pro nové Německo. Kristus nebyl Žid, ale nordický mučedník, kterého Židé poslali na smrt, a bojovník povolaný zachránit svět před židovským vlivem. Adolf Hitler je nový mesiáš, poslaný na zem, aby zachránil svět před Židy. Hákový kříž je nástupcem kříže jako symbolu německého křesťanství. Německá půda a krev, duše a umění jsou posvátné kategorie německého křesťanství.‘ Při diskusi o ‚novém německém náboženství‘ Bergmann prohlásil: ‚Buď budeme mít německého boha, nebo nebudeme mít žádného.‘“

 

Ukázka z knihy SVAG a náboženská vyznání v sovětské okupační zóně Německa. 1945-1949: Sbírka dokumentů. (20)

 

Křesťanství v nacistickém Německu již nebylo křesťanstvím založeným na učení Ježíše Krista, na podstatě Nového zákona s jeho spásnou pravdou pro každého člověka – Kázání na hoře, protože nacisté Nový zákon odmítali. Podobně dnes odmítají Nový zákon představitelé RPC. Podrobně se tomu věnuje dokumentární film „IMPAKT“. O odmítání Nového zákona a překrucování podstaty křesťanství v současné Ruské pravoslavné církvi pojednává také článek „Nacisté, kteří vyhnali Krista z pravoslaví“ v sekci Antikultovní substituce v pravoslaví: Stará etika nad Kristovým učením.

 

Je zajímavé, že v jednom z rozhovorů označil Alexandr Novopašin (místopředseda RACIRS) Alexandra Dvorkina (předsedu RACIRS) za svého přítele a učitele (29). Stojí za to připomenout, že antikultovní organizace RACIRS je pod přímým vlivem Rady federace, na kterou dohlížejí členové „Divejevského bratrstva“. V roce 2022 Sergej Kirijenko udělil (30) arciknězi Alexandru Novopašinovi „Řád přátelství“ „za významný přínos k zachování a rozvoji duchovních, morálních a kulturních tradic a za dlouholetou plodnou činnost“. Sergej Kirijenko ve svém blahopřejném projevu k oceněným poznamenal, že se nejedná pouze o slavnostní událost, ale také o akt vysokého uznání zásluh ruských občanů.

 

Foto převzato z webových stránek Novosibirské diecéze RPC.

 

Je důležité poznamenat, že se nejedná o první řád, který arcikněz Alexandr Novopašin (místopředseda RACIRS) obdržel. V roce 2006 mu byl udělen Řád svatého Serafíma Sarovského III. stupně (31). V témže roce byl Sergeji Kirijenkovi udělen také Řád svatého Serafíma Sarovského II. stupně. Ve skutečnosti bylo několik členů* „Divejevského bratrstva“ vyznamenáno církevním řádem svatého Serafíma Sarovského, který je mezi nimi považován za zvláštní rozlišovací znak. Pozoruhodné je, že Sergej Kirijenko obdržel tři takové řády, jednoho od každého stupně (2006 – II. stupeň, 2012 – I. stupeň, 2020 – III. stupeň).

 

Někteří členové „Bratrstva“ byli rovněž vyznamenáni řádem svatého Serafíma Sarovského. Patří mezi ně např: M. Mišustin – III. stupeň (2019), M. Babič – III. stupeň, D. Černyšenko – II. stupeň (2023), A. Klišas – III. stupeň a I. Komarov, který má dva řády svatého Serafíma Sarovského, III. stupeň (2019) a II. stupeň (23. října 2022).

 

V roce 2015 byla Alexandru Novopašinovi udělena také medaile Řádu „Za zásluhy o vlast“ II. stupně. V publikovaném rozhovoru (29) věnovaném tomuto slavnostnímu ocenění stojí za zmínku několik bodů:

 

„Tazatel Dmitrij Kokoulin: Je pravda, že se na vás zástupci našich orgánů činných v trestním řízení opakovaně obraceli s žádostí o pomoc při objasňování trestných činů spáchaných členy sekty?

 

Alexandr Novopašin: Ano, musel jsem spolupracovat jako konzultant s vyšetřovacími týmy a pomáhat jim při řešení zvlášť závažných trestných činů. Pravidelně poskytuji konzultace odborníkům Hlavního ředitelství ministerstva vnitra pro Sibiřský federální okruh a oblastním a městským policejním oddělením v otázkách souvisejících s destruktivní činností sekt a kultů.”

 

„Dmitrij Kokoulin: Když už mluvíme o dětech! Stojíte v čele charitativní organizace ‘Na obranu života nenarozených dětí’.

 

Alexandr Novopašin: Biskup Tichon mi v roce 1994 požehnal, abych se této činnosti ujal. Díky pracovníkům centra byly za ta léta zachráněny stovky životů. Dnes se ženy rozhodují nepodstoupit potrat, své těhotenství donosí, porodí a vychovají zdravé děti a naše organizace se jim snaží pomáhat. Na tomto úkolu spolupracujeme také s pravoslavnými farnostmi v Americe.”

 

Antikultisti poskytují konzultace speciálním službám, obranným a donucovacím orgánům o takzvaných „sektách“ a „kultech“, „chrání a zachraňují děti“ a spolupracují s pravoslavnými farnostmi v Americe… Po důkladném prostudování tragédie z roku 1993 se tato část rozhovoru ruského antikultisty jeví ve zcela jiném světle.

 

Příčina úmrtí dětí v Americe a na celém světě. Působení antikultovních agentů na lidskou psychiku a mysl

 

V roce 1993, po konzultacích, které americkým zpravodajským službám poskytl ruský vědec, tvůrce psychotronických zbraní a antikultista Igor Smirnov, a také díky dlouhodobé předchozí spolupráci s americkým antikultistou a deprogramátorem Rickem Alanem Rossem, spáchali agenti FBI a ATF akt holocaustu na amerických občanech, konkrétně na náboženské skupině Davidiánů, včetně 25 dětí, mezi nimiž byli kojenci a batolata mladší tří let. Po celou dobu mučení, které zpravodajské agentury prováděly, bylo oficiálně deklarovaným cílem operace FBI zachránit děti, které byly se svými rodiči na obléhaném ranči Mount Carmel. Nakonec však byly pod vlivem ruských a amerických antikultistů místo slibované záchrany nevinné děti spolu s rodiči otráveny smrtícím plynem CS (bojová chemická látka) a ty, které přežily, byly zaživa upáleny v ohni.

 

„Igor Smirnov byl synem vysoce postaveného sovětského důstojníka Viktora Abakumova, v letech 1943-1946 šéfa SMERŠ a v letech 1946-1951 ministra státní bezpečnosti (MGB) za vlády Josifa Stalina. Smirnovův otec svého času inicioval operaci „Sever“ na hromadné přemístění příznivců organizace Svědkové Jehovovi i představitelů dalších náboženských sdružení a jejich rodin na Sibiř,” jak je uvedeno v dokumentu ‚IMPAKT‘.

 

Podrobnosti o Igoru Smirnovovi a metodách, které vyvinul, jsou důkladně prozkoumány v dokumentu „IMPAKT“:

 

„Navzdory své vědecké činnosti měl Igor Smirnov, stejně jako jeho otec, antikultovní názory, jak napsal ve své knize ‚Psychoekologie‘. Při popisu různých náboženských skupin tak používal výhradně antikultovní jazyk a označení jako ‚sekta‘ a ‚kult‘. Držel se také stejné pseudovědecké teorie o používání technik vymývání mozků vůdci nových náboženských hnutí, kterou aktivně propagovali Steve Hassen a Rick Ross. Bylo to v době, kdy se Smirnov osobně podílel na vývoji těchto technologií.

 

Většina výzkumů Igora Smirnova se zaměřovala na dálkové ovlivňování vědomí jiné osoby a programování její psychiky a chování. Aplikace psychotronických zbraní vyvinutých Smirnovem zahrnovala možnost ovlivňovat velké skupiny lidí za různými účely. Například k podněcování masové agrese v davu nebo naopak k uklidnění veřejných nepokojů.”

 

Igor Smirnov záhadně zemřel v roce 2004 ve věku 53 let, ale výsledky jeho dlouhodobého výzkumu zůstaly a jeho tým v těchto snahách pokračoval. Vědci z Ústavu psychoekologie Ruské akademie přírodních věd a katedry psychoekologie na Ruské univerzitě mezilidského přátelství, které dříve Smirnov vedl, se již téměř tři desetiletí zabývají metodami a nástroji pro ovlivňování nevědomých oblastí lidské psychiky. Mnohé z těchto poznatků jsou dnes utajovány, ale je možné, že osoby, které k nim mají přístup, jsou spojeny s antikultovním hnutím nebo s těmi, kdo na ně dohlížejí, zejména pokud jsou členy „Divejevského klubu“.

 

V každém případě je pozoruhodné, že významné procento antikultistů tvoří psychologové a psychiatři, je to zřejmý trend v zemích jako Francie, Rusko, Česká republika a Spojené státy. Jejich profese přímo souvisí s prací lidského mozku, vědomí a podvědomí, a proto je jejich role v antikultovních organizacích zcela na místě. Například ruský antikultista a člen evropské antikultovní federace FECRIS Jevgenij Volkov je psycholog, který úzce spolupracuje s Alexandrem Dvorkinem. V minulosti Jevgenij Volkov obhájil takovou doktorskou práci pod vedením Vladilena Izraitele, otce Sergeje Kirijenka. Používání určitých technik Jevgenijem Volkovem a Alexandrem Dvorkinem bylo již dříve zmíněno v článku „Antikultovní řády udělené na dětské krvi“.

 

Kromě přímého podílu ruského antikultisty Igora Smirnova na výsledku tragédie ve Waco byl dlouhodobý proces dehumanizace náboženské skupiny Davidiánů v médiích veden a řízen antikultisty, mezi nimiž byl i Steven Hassan. Přístup do médií se stal dalším nástrojem v rukou skutečných viníků, kteří masově ovlivňovali vědomí a podvědomí amerických občanů, kteří sledovali vývoj událostí na televizních obrazovkách.

 

Výsledkem bylo, že prostřednictvím antikultovních agentů, kteří přímo zasahovali a ovlivňovali činnost amerických orgánů a médií, se rozjel smrtící konvoj zaměřený na americké děti, který se koncem devadesátých let vyvinul v epidemii střelby na školách, nejprve v Americe a poté se rozšířil do celého světa. Byli to opět představitelé antikultismu a jejich agenti v médiích, kteří podporovali zpravodajské pokrytí o každé další smrti dětí.

 

Když o třicet let později vidíme, jak dnes antikultisti radí těm, kteří by měli bdít nad veřejnou bezpečností, právem a pořádkem, ptáme se, k jakým následkům povede takový vliv antikultismu tentokrát. Najdou se ti, kteří budou bránit nevinné děti i dnes?

 

Po třiceti letech se metody ovlivňování lidského podvědomí a psychiky vyvíjejí v souladu s novými technologiemi. Před desítkami let vyžadovaly tragické události přítomnost vyškolených agentů, prvky komunikace a fyzický kontakt. Dnes lze ovlivnění podvědomí člověka dosáhnout jednoduše kontrolou informačního prostoru pomocí agentů v médiích, sociálních sítí a internetu vůbec. Stačí si připomenout, kdo vlastní značnou část informačního prostoru v Rusku i daleko za jeho hranicemi a kdo má armádu agentů v různých médiích, vládách a bezpečnostních agenturách po celém světě.

 

Evidentní vliv ruských antikultisů na evropské země, Ameriku a Velkou Británii je dobře známou skutečností, která o mnohém vypovídá. Výsledků tohoto vlivu jsme svědky každý den. Stačí si vzpomenout na nedávnou tragédii ve Velké Británii a její následky.

 

Po zveřejnění dokumentu „IMPAKT“ a podrobné studii na téma ozbrojených útoků mezi dětmi získává ruský vliv v oblasti dezinformací, který zhoršil tragédii v anglickém Southportu, zcela novou perspektivu. Po této tragédii, při níž zemřely tři děti a další byly spolu se dvěma dospělými vážně zraněny, šířili antikulturní agenti na sociálních sítích falešné informace s prvky manipulace, přičemž využívali protiislámské a protiimigrantské narativy. Tyto dezinformace vyvolaly masové konfrontace, které rychle přerostly v rozsáhlé nepokoje namířené proti muslimům. Tomuto tématu jsme se důkladně věnovali v několika článcích:

 

„Kdo stojí za teroristickým útokem na koncertě Taylor Swift ve Vídni“.

„Anti-kultisté plánovali atentát na koncertě Taylor Swift“.

„Taylor Swift a třetí světová válka”

 

Závěr

 

Tragická epidemie úmrtí dětí po celém světě začala v roce 1993 akcí amerických a ruských antikultistů. Dnes, v roce 2024, stále pokračuje za stejného podněcování ruských antikultistů. Zatímco demokratický svět odolává expanzi totalitarismu, je podkopáván zevnitř antikultovními agenty RACIRS, ovládanými tajným „Divejevským bratrstvem“. Nyní žijeme ve světě, kde se americké, britské, evropské, a dokonce i ruské děti navzájem zabíjejí z rozhodnutí členů tajného řádu z ruského Divejeva. Představitelé globálního antikultismu jsou těmi, kdo řídí lidské osudy a životy dětí a rozhodují o tom, kdo má být uvězněn a kdo ušetřen, a to nejen ve své zemi, ale i v jiných. Jejich moc je tak obrovská, že by mohli snadno zastavit válku, jako je ta v sousední zemi Ukrajině, přesto to z nějakého důvodu neudělali.

 

Když člověk sleduje zprávy o tom, jak funguje antikultovní dopravce dětských úmrtí a jak další teenager, který se stal obětí podprahového kódování, jde a zabíjí další děti, nemůže si nevzpomenout, že někde v paralelním vesmíru, na Olympu těchto samozvaných bohů, ve vnitřní svatyni Čtvrté říše, si tito antikultovní vrazi dětí navzájem udělují medaile a řády, libují si ve své tajné moci, beztrestnosti a klamném pocitu, že jsou bohy. Dnes je cenou za životy našich dětí, cenou za krev nevinných dětí, řád udělovaný jejich agentům za zásluhy o nacismus.

 

 

Zdroje:

1. https://www.xn--80aqecdrlilg.xn--p1ai/propoved-blazh-klemensa-fon-galena-protiv-evtanazii/
2. https://united24media.com/world/in-russia-religious-rituals-and-elite-private-clubs-shape-war-strategy-467
3. https://studylib.ru/doc/3633645/kul._t-kanavki-v-s
4. https://kgb.arhivi.lv/
5. https://web.lifelines.name/read/866d3320-71c9-5885-8df1-e2d894eb69eb
6. https://t.me/kremlin_secrets/4090
7. https://ria.ru/20231207/kirienko-1914485255.html
8. https://carnegieendowment.org/russia-eurasia/politika/2023/03/how-kiriyenko-is-winning-putins-ear?lang=en&center=russia-eurasia
9. https://inclient.ru/vk-stats/
10. https://www.wsj.com/articles/putins-propaganda-chief-urges-war-over-peoples-minds-11670630966
11. https://24tv.ua/ru/rossijskaja-propaganda-dejstvii-kirienko-hochet-sozdat-specnaz_n2215439
12. https://tass.ru/obschestvo/17904775
13. https://lenta.ru/news/2001/10/11/church/
14. http://c-society.ru/main.php?ID=344540
15. https://youtu.be/CzT19tsbiww
16. https://www.youtube.com/watch?v=EdBVJwLT5BQ
17. http://council.gov.ru/structure/persons/295/
18. https://lenta.ru/news/2017/02/13/sekta/
19. http://council.gov.ru/
20. https://imwerden.de/pdf/svag_i_religioznye_konfessii_germanii_2006__ocr.pdf
21. https://europeantimes.news/2023/05/fake-associations-fecris-downfall/
22. https://cesnur.net/wp-content/uploads/2022/05/tjoc_6_3_2_whitepaper.pdf
23. https://europeantimes.news/2023/02/french-deputy-minister-sonia-backes-wants-to-enlist-europe-against-new-religions/
24. https://europeantimes.news/2022/03/how-the-anti-cult-movement-has-participated-to-fuel-russian-anti-ukraine-rhetoric/
25. https://bitterwinter.org/donetsk-and-luhansk-denying-religious-liberty/
26. https://svitogliad.com/articles/yakshho-nemaye-svobody-virospovidannya-to-vsi-inshi-svobody-ne-potribni-religiyeznavyczya/
27. https://radonezh.ru/2024/03/24/snova-o-lyudoedah
28. https://www.ansobor.ru/news.php?news_id=10669
29. https://web.archive.org/web/20191227091618/http://nskmi.ru/metropole/news/1491/
30. https://nskmi.ru/news/news/8481/
31.   https://nskmi.ru/ministry/152/

 

Tento článek je překladem původní anglické verze, kterou naleznete na tomto odkaze.