Tento článek navazuje na dříve publikovaný příspěvek, „Způsoby infiltrace agentů FSB v Evropě. Antikultovní hnutí je jen jedním z nich: část 1,“ na stránce antikult.cz. První část se zabývala aktivitami Tatjany Ždanoky, podezřelé agentky FSB v Evropě, a jejími vazbami na členy mezinárodní antikultovní sítě, konkrétně na členy FECRIS. Byla zde zdokumentována úzká spolupráce mezi stranou Lotyšský ruský svaz, jíž byla Ždanoka spolupředsedkyní, a antikultisty z FECRIS, přičemž byly zdůrazněny podobnosti v jejich činnostech a společných cílech. Tato část analyzuje další aspekty činnosti Ždanoky, zaměřuje se na její práci pro ruské zpravodajské služby a zkoumá další nástroje, které umožňují dalším ruským agentům a špionům nepozorovaně působit v demokratických zemích.
Kromě již popsaných oblastí činnosti Ždanoky, které se úzce prolínají s aktivitami mezinárodní antikultovní sítě, vyšla najevo další stránka rozsáhlé kariéry této odhalené agentky FSB. S udivující shodou okolností se i tato oblast shoduje se zájmy mnoha antikultistů v různých zemích, a proto jsme považovali za nezbytné původní publikaci rozšířit. Tématem je zelená agenda obecně, a zejména angažmá Ždanoky v politické skupině Zelení/Evropská svobodná aliance v Evropském parlamentu. Než se budeme věnovat antikultovním aktivistům, kteří se „zabývají“ otázkami životního prostředí, prozkoumáme působení Ždanoky v této skupině. Pro lepší pochopení níže uvedených informací doporučujeme přečíst si první část článku.
Tatjana Ždanoka. Snímek obrazovky z webu nra.lv
Zelení / Evropská svobodná aliance (Zelení/EFA)
Tuto frakci tvoří dvě politické strany: Evropská strana zelených (EGP), označovaná také jako Evropští zelení, a Evropská svobodná aliance (EFA). EGP byla založena 21. února 2004 na sjezdu Evropské federace zelených stran (založené v roce 1993). Jejím předchůdcem byla Koordinace evropských zelených a radikálních stran.
Přestože Tatjana Ždanoka již není členkou této strany a její poslední funkční období v Evropském parlamentu skončilo v červenci 2024, rádi bychom zdůraznili některé výsledky jejího dvacetiletého působení ve čtyřech volebních obdobích. Například personální rozhodnutí: Ždanoka v minulosti úspěšně dosadila svého bývalého kolegu Jurije Sokolovského do skupiny Zelených/EFA, kde působí dodnes. Byly zaznamenány i další případy vlivu Ždanoky na personální rozhodnutí v Evropském parlamentu.
Strana Zelených/Evropské svobodné aliance sloužila jako vhodná platforma pro projekty Ždanoky. Pomáhal jí v tom její kolega Miroslav Mitrofanov, jeden z klíčových členů jejich strany – Lotyšského ruského svazu (jehož součástí je i několik antikultistů napojených na FECRIS). V letech 2004-2006 působil Mitrofanov jako poradce strany Zelených/EFA v Evropském parlamentu.
S podporou této politické skupiny pořádala Ždanoka konference v Evropském parlamentu.
Na jedné z nich vystoupil jako host důstojník FSB Artem Kurejev. Níže uvádíme výňatek ze zprávy The Insider o spolupráci Ždanoky s důstojníky FSB. [1] Tato zpráva byla rovněž důkladně rozebrána v předchozí publikaci, „Způsoby infiltrace agentů FSB v Evropě. Antikultovní hnutí je jen jedním z nich: část 1.“:
„Gladey a Beltjukov nejsou jedinými agenty FSB, kterým Ždanoka pomáhala. V září 2022 estonský soudní verdikt označil ruského státního příslušníka Artěma Kurejeva za důstojníka FSB, který řídil dalšího Rusa Sergeje Seredenka, samozvaného ‚estonského ombudsmana pro lidská práva‘. Kurejev byl jedním ze sedmi podezřelých ruských kurátorů Seredenka, který stejně jako Ždanoka otevřeně propagoval narativy o údajném pronásledování etnických Rusů a ruskojazyčných osob v pobaltských zemích. V estonském rozsudku se uvádí, že Ždanoka podala na belgickém velvyslanectví v Moskvě žádost o schengenské vízum pro Kurejevovu návštěvu Evropského parlamentu ve dnech 2.-8. dubna 2014, tedy pouhých několik týdnů po ozbrojeném obsazení Krymu Ruskem.
Ždanoka vysvětlila své jednání deníku The Insider tím, že Kurejev ‚byl pozván k účasti na jedné z několika konferencí, které jsem v Evropském parlamentu organizovala s podporou své politické skupiny [Zelení/Evropská svobodná aliance], konkrétně na Fóru EU pro ruskojazyčnou mládež.‘ Dodala, že Kurejev mi byl ‚doporučen jako lektor na Fakultě mezinárodních vztahů Petrohradské univerzity mým stážistou, který tam studoval.‘ “
O deset let dříve, v roce 2004, uspořádala Ždanoka konferenci „Ruskojazyčné obyvatelstvo v rozšířené Evropské unii“, opět s podporou strany Zelených/Evropské svobodné aliance a zastoupení Ruské pravoslavné církve (RPC (MP)). O této akci informoval radikální ruský internetový server Russian Line, který poskytl přehled o jejích účastnících [2]:
„Organizační výbor tvořili poslankyně Evropského parlamentu T. A. Ždanoka, předseda Mezinárodní rady ruských krajanů P. P. Šeremetěv, tajemník Koordinační rady sdružení ‚Za lidská práva v jednotném Lotyšsku‘ M. B. Mitrofanov a tajemník Představenstva Ruské pravoslavné církve při evropských institucích kněz Antonij Iljin. Konference se konala za podpory strany ‚Zelení/EFA‘ Evropského parlamentu a za účasti Představenstva Ruské pravoslavné církve při evropských institucích.“
„Podle organizačního výboru konference se oproti obdobné akci, která se konala v Praze v červnu letošního roku za účasti delegátů z Pobaltí, České republiky, Kypru a Norska, tentokrát výrazně rozšiřuje geografie zastoupení. Očekává se, že přijedou účastníci z Francie, Německa, Dánska, Maďarska, Řecka, Finska a Belgie.
Účastníci konference obdrželi uvítací projevy Jeho Svatosti Alexije II., patriarchy moskevského a celé Rusi a metropolity Smolenska a Kaliningradu Kirilla, předsedy Oddělení pro vnější církevní vztahy Moskevského patriarchátu.
První plenární zasedání zahájila úvodním projevem poslankyně EP Tatjana Ždanoka, předsedkyně EFA Nelly Maes a spolupředsedkyně strany Zelených/EFA Monica Frassoni.“
Snímky obrazovky z pravoslavné informační agentury „Russian Line“ [2]
Jak je vidět na snímku výše, podobná akce se dříve konala v Praze, hlavním městě České republiky. K této zemi a městu se vrátíme později.
Další vysvětlení aktivit Tatjany Ždanoky poskytl Dan Hoffman, bývalý důstojník CIA, jak uvedl server The Insider. [1]
„‚Jsem si jistý, že Ždanoka sledovala další osoby, které mohly být pro FSB zajímavé,‘ řekl Dan Hoffman, bývalý důstojník CIA, který působil v Moskvě a Tallinnu. ‚Každý, s kým kdy přišla do styku v Evropském parlamentu – to všechno šlo k FSB. A jsem si jistý, že k tomu byla určena.‘ “
Poté, co Tatjana Ždanoka vstoupila v roce 2004 do strany Zelení/Svobodná evropská aliance, byla založena Aliance rusky mluvících zemí EU [3], mezi jejíž zakladatele patřila i Ždanoka. Ve zprávě deníku The Insider je zmíněna také Evropská ruská aliance. [1]
„Podezření ohledně skutečné věrnosti Evropské ruské aliance, jejíž členkou je i Ždanoka, nejsou nová. Již v roce 2005 estonská služba vnitřní bezpečnosti, známá pod svou rodnou zkratkou KaPo, v hlavní části své veřejně šířené výroční zprávy uvedla, že ‚nevládní organizace‘ je něco víc než zástěrka FSB a že její založení bylo ‚připraveno v Petrohradě a nahlášeno přímo generálnímu řediteli FSB jako triumf.‘ “
Následně tyto dvě parlamentní skupiny – Zelení/Evropská svobodná aliance a Evropská ruská aliance – poskytly projektům Ždanoky podporu, včetně finanční, jak bylo rovněž zdůrazněno ve zprávě The Insider.
„Ždanoka zaslala na Bladeyovu e-mailovou adresu (dmitriygeorg@mail.ru) dvě přílohy. Jednou z nich byl nezveřejněný návrh programu nadcházející konference v estonském Tallinnu a Narvě, kterou sponzorovaly dva parlamentní bloky – skupina Evropského parlamentu Zelení/Evropská svobodná aliance a Evropská ruská aliance. Druhým byl návrh tiskové zprávy o konferenci, akci údajně pořádané za účelem diskuse, slovy Ždanoky, ‚o zkušenostech ruských politiků‘ s účastí v obecních samosprávách a o zkušenostech se spoluprací mezi nevládními organizacemi a institucemi místní samosprávy. V rámci EU dnes žije až 6 milionů lidí, pro které je ruština rodným jazykem“
Evropská strana zelených sdružuje různé politické strany ze zemí celé Evropy. Evropští zelení úzce spolupracují s parlamentní skupinou Zelení/EFA, Evropskou pirátskou stranou a Volt Europa. Mezi partnery Evropských zelených patří jejich mládežnické křídlo, Federace mladých evropských zelených (FYEG), Evropská nadace zelených (GEF) a Globální zelení. Zelené strany jsou u moci v sedmi evropských zemích: Rakousku (Zelení), Belgii (Groen a Ecolo), Bulharsku (Hnutí zelených), Německu (Aliance 90/Zelení), Lotyšsku („Progresivní“), Polsku (Zieloni/Občanská koalice) a Španělsku (Catalunya en Comú/Sumar). Podobná situace platí i pro partnery Zelených – skupinu Evropská svobodná aliance, která sdružuje různé evropské politické strany. Tyto informace umožňují nahlédnout do možností a konexí, které mají zahraniční agenti k dispozici, když získají přístup do strany Zelených/EFA.
Takto rozsáhlá síť vazeb s mnoha evropskými stranami pravděpodobně vytvořila výhodnou platformu pro ruské zpravodajské agenty. Podle deníku The Insider [1] Ždanoka nejen podávala zprávy o událostech svým nadřízeným z FSB, ale také radila ruské rozvědce, jak účinněji zasahovat do evropských politických záležitostí. Stojí za zmínku, že když někteří členové politické strany Zelených vyzvali Ždanoku k rezignaci, jejich kolegové z této skupiny ani jejich partnerská skupina, Evropská svobodná aliance, nepodnikli žádné kroky.
„Německá politička a bývalá europoslankyně Rebecca Harmsová, která byla v letech 2010 až 2016 předsedkyní strany Zelených/Evropské svobodné aliance v Evropském parlamentu, v komentáři pro The Insider uvedla: ‚Jedním z mých skutečných selhání jako spolupředsedkyně strany Zelených/EFA [bylo] to, že jsem nedokázala přesvědčit poslance Zelených a EFA, že zjevná podpora Putina a Asada ze strany [Ždanoky] (nezákonné referendum na Krymu, bombardování Aleppa, akce v [Evropském parlamentu] s ruskými nacionalisty) je pro člena strany Zelených/EFA naprosto nepřijatelná. V tomto případě moje skupina nedůvěřovala mně a mé ‚rusofobii‘ více než členovi strany financované Putinem, poslankyni Evropského parlamentu, která znovu a znovu podporovala diktátory, válečné zločiny a zločiny proti mezinárodnímu právu.‘ “
Antikultovní agenti mezi zelenými: Další „ušlechtilá“ fasáda?
U antikultistů bylo opakovaně upozorňováno na to, že jednají v zájmu totalitní síly vycházející z Ruska. To však nevyvolávalo otázky, neboť je to pro takový fenomén, jakým je antikultismus a jeho antidemokratický, nacistický charakter, zejména pod vedením Alexandra Dvorkina, přirozené. Přesto se při sledování zájmu některých antikultistů o dnešní prominentní zelenou agendu nelze ubránit otázce: co se za tímto zájmem skrývá, uvážíme-li jejich destruktivní činnost a antidemokratické cíle, které obratně maskují pod rouškou „ochrany společnosti“? V tomto případě se přidává další fasáda – „ochrana životního prostředí“, která stejně jako ostatní antikultovní cíle není ničím jiným než maskou a záminkou k získání přístupu do určitých společenských kruhů.
Klíčovým prvkem skládačky pro pochopení motivů těchto antikultovních aktivit jsou informace, které spojují agentku FSB Tatjanu Ždanoku se dvěma oblastmi současně: s mezinárodní sítí antikultovních agentů a se stranou Zelených v Evropském parlamentu, která sdružuje mnoho regionálních stran na ochranu životního prostředí z různých zemí.
Je třeba připomenout, že ruští nadřízení Ždanoky jsou spojeni s Pátou službou FSB. Informace o této složce zpravodajské služby vrhají světlo na možné cíle jejích agentů v demokratických zemích a jejich umístění v hlavních politických stranách. Zde je výňatek z další zprávy The Insider „Nebezpečné známosti: Nové podrobnosti o špionáži lotyšské europoslankyně Tatjany Ždanoky pro Rusko“ [4]:
„Jeden ze západních zpravodajských důstojníků řekl deníku The Insider: ‚Pátá služba FSB je zodpovědná za operace v zahraničí a jednou z jejich oblíbených metod je verbování nebo kultivace agentů v politice. Cílem je nejen shromažďovat informace, ale také ovlivňovat společnost, a tím i osoby, které rozhodují o ruské zahraniční politice.‘ “
Jaká je tedy ve skutečnosti zelená agenda agentů FSB? Proč je pro Dvorkinovy antikultovní agenty tak přitažlivá? Je to další komunikační platforma? Kanál pro nábor nebo sběr zpravodajských dat? Pohodlná fasáda? Nebo něco úplně jiného? Rozluštění těchto otázek by mělo být svěřeno odborníkům z příslušných zpravodajských služeb. Pokud jde o nás, budeme pokračovat.
Je potřeba zdůraznit, že tento článek v žádném případě nevyzývá k jakémukoli zobecňování nebo obviňování ostatních členů strany Zelených/EFA nebo aktivistů v oblasti životního prostředí obecně z možných pochybení nebo vazeb na zahraniční agenty. Naopak, je to výzva k ostražitosti a obezřetnosti členů těchto stran, kterým skutečně záleží na reálné ochraně životního prostředí, stejně jako na zachování a obraně demokracie a svobody.
Zelená agenda mezi antikultisty v USA a Velké Británii
Tento článek se zaměřuje především na Evropu. Síť agentů Alexandra Dvorkina však přesahuje hranice evropských zemí i na další kontinenty, včetně Ameriky a Austrálie. Bez ohledu na zemi, v níž působí, sdílejí antikultisté s Dvorkinem totožnou rétoriku, používají podobné metody jako RACIRS a zaměřují se na stejné skupiny, až na několik lokálních výjimek, v Rusku, USA, EU i jinde ve světě. Geopolitické konflikty nepředstavují pro antikultovní agenty žádnou překážku: Američtí antikultisté se v Rusku nesetkávají s žádným odsouzením, a to ani ze strany Ruské pravoslavné církve, protože působí jako Dvorkinovy hlásné trouby, podobně jako jejich evropské a ruské protějšky, včetně těch z řad duchovenstva RPC.
Níže jsou uvedeny příklady toho, jak američtí antikultovní agenti využívají témata zelené agendy, ochrany životního prostředí a klimatu ke spekulacím, manipulaci a šíření antikultovních narativů RACIRS v americkém informačním prostoru.
Americký antikultista a deprogramátor Rick Alan Ross
Snímek obrazovky ze stránky Ricka Alana Rosse na LinkedIn. Snímek obrazovky ze stránky X (dříve Twitter) Ricka Alana Rosse
Americký antikultista Jim Stewartson
Snímky obrazovky ze stránky X (dříve Twitter)
Jima StewartsonaSnímky obrazovky ze stránky X (dříve Twitter) Jima Stewartsona
Americký antikultista Dave Troy
Snímky obrazovky ze stránky X (dříve Twitter)
Davea TroyeSnímky obrazovky ze stránky X (dříve Twitter) Davea Troye
Americký antikultista Steven Hassan
Snímky obrazovky ze stránky X (dříve Twitter) Stevena Hassana
Snímky obrazovky ze stránky X (dříve Twitter) Stevena Hassana
Britská antikultovní expertka z BBC: Alexandra Steinová
Pozoruhodným příkladem je následující článek britské antikultistky Alexandry Steinové, kolegyně Alexandra Dvorkina a expertky BBC. Má název „Vazby, sítě a diskurz v extremistických politických organizacích: srovnávací případová studie“ (Attachment, Networks and Discourse in Extremist Political Organizations: A Comparative Case Study). [5] Steinová v něm staví destruktivní sekty do kontrastu se stranou Zelených, prezentuje ji jako příklad demokratické a decentralizované organizace, a tím dehonestuje označený cíl.
Ve skutečnosti není nic špatného na pozitivním hodnocení politické strany. Avšak používat zelenou agendu k podsouvání narativů a politiky příznivé pro RACIRS je nepřijatelné. Je nepřijatelné a zároveň pokrytecké využívat tento světový západní trend, který slouží jako alternativa a výzva tradičním energetickým modelům, včetně ruského. Steinová se tímto způsobem pokouší zamlžit ruskou stopu RACIRS, která je nicméně v její práci jasně patrná, a to pomocí označení „sekta“. Zajímavé je, že Alexandra Steinová je dlouholetou spolupracovnicí Alexandra Dvorkina a stejně blízkou přítelkyní a kolegyní výše zmíněného amerického antikultisty Stevena Hassana.
Snímky z článku „Attachment, Networks and Discourse in Extremist Political Organizations“ od Alexandry Steinové [5]
Vedle již zmíněných amerických a britských antikultistů uvedeme v tomto článku také příklady z evropské země – České republiky. Záměrně zde máme na mysli ty země, jejichž antikultovní agenti patří k těm, kteří nejhlasitěji proklamují svou nezávislost na ruském vlivu a na Alexandru Dvorkinovi, což se projevuje i v jejich vstřícnosti k zeleným iniciativám a „starosti“ o životní prostředí.
Než se však obrátíme k představitelům „nezávislého“ a „proliberálního“ českého antikultovního hnutí, uveďme jeden názorný příklad. Prozkoumáte-li materiály (některé byly citovány výše), v nichž antikultisté obratně kombinují zelenou agendu s antikultovní rétorikou, zjistíte, že v některých jejich výrocích se projevuje obzvlášť silný odpor vůči Rusku a ruské energetice. Tento odpor by se mohl zdát upřímný, kdyby nebylo jejich doprovodných antidemokratických tendencí projevujících se v antikultovních represích vůči nevinným lidem – represích organizovaných a prováděných pod vedením jejich nadřízených z ruské proreligiózní organizace RACIRS.
Pro antikultovní agenty je udržování veřejného obrazu opozice vůči totalitním režimům a oddanosti liberálním myšlenkám výhodné, protože se tím vylučuje jakákoli asociace s prací pro ruské zpravodajské služby a umožňuje přístup do určitých společenských kruhů, které jsou uzavřeny vyloženě proruským aktivistům. Jak však ukázala realita, je zcela možné léta veřejně patřit k opozici a zároveň tajně sloužit ruským zpravodajským službám. Abychom to ilustrovali, uveďme zářný příklad, který zpochybňuje běžný předpoklad, že kremelský špion musí být viditelně spojen s proruskými názory.
Liberálové nebo agenti Kremlu? Skryté hrozby uvnitř opozice
Podívejme se krátce na senzační příběh jednoho odhaleného ruského agenta v Evropě. Pablo González, známý také jako Pavel Rubcov, je ruský zpravodajský důstojník, který pracoval v utajení jako novinář a válečný zpravodaj. Až do února 2022 volně cestoval po Evropě, působil jako nezávislý španělský novinář a dlouhou dobu se pohyboval mezi představiteli ruské opozice žijícími v EU. Po celou dobu své činnosti nevzbudil žádné podezření. Jedním z faktorů, které posilovaly jeho důvěryhodnost jako ruského agenta, byl jeho autentický životopis: měl španělské předky a občanství, což vylučovalo potřebu vykonstruované minulosti.
Jako reportér se González věnoval vojenským konfliktům, včetně druhé války v Náhorním Karabachu, začátku války v ukrajinském Donbasu a ruské invazi na Ukrajinu v roce 2022. Podle vyšetřovací zprávy španělské televizní stanice ANTENA 3 byl González agentem ruské vojenské rozvědky (GRU) nejméně od roku 2010 [6] a pravidelně se setkával se svými nadřízenými z GRU v Istanbulu v Turecku. [7] Po mnoho let nebyl podezříván z žádných provinění, ale situace se změnila v únoru 2022.
24. února 2022, v den, kdy Rusko napadlo Ukrajinu, přijel Pablo González do Polska, kde vedl zpravodajské operace ve východních oblastech země poblíž ukrajinských hranic. Polské úřady ho zatkly v noci z 27. na 28. února a obvinily ho z účasti na špionážní činnosti pro zahraniční zpravodajskou službu namířené proti Polsku. Jeho telefon obsahoval stovky fotografií důležité infrastruktury. González byl obviněn z toho, že byl agentem GRU, který využíval novinářskou práci ke sběru zpravodajských dat v celé EU. Při prohlídce jeho digitálních zařízení úřady objevily řadu dokumentů týkajících se osob zvláštního zájmu Ruska, včetně opozičních představitelů. Patřily mezi ně zprávy o aktivitách dcery Borise Němcova (sám Němcov byl v Rusku opozičním vůdcem) a jejích spolupracovníků.
Předpokládá se, že González tyto zprávy předal svým zpravodajským důstojníkům. Pro komunikaci s nimi González používal pokročilý šifrovací software NEXUS, vyhýbal se veřejným sítím Wi-Fi a dával přednost osobním schůzkám mimo schengenský prostor. Pablo González (nebo Pavel Rubcov) byl držen ve vazbě 886 dní, než byl propuštěn v rámci rozsáhlé výměny vězňů*.
* 1. srpna 2024 se uskutečnila jedna z nejvýznamnějších výměn vězňů mezi západními zeměmi a Ruskem od dob studené války. Do Ruska bylo posláno osm vězňů, které západní země dříve obvinily ze špionáže a práce pro ruské zpravodajské služby, včetně Pabla Gonzáleze. Rusko na oplátku propustilo a předalo západním zemím 16 politických vězňů. Po příjezdu do Ruska osm propuštěných ruských občanů včetně Gonzáleze osobně přivítal Vladimir Putin.
V celém tomto příběhu stojí za zmínku období od roku 2016 do roku 2019, kdy měl González rozsáhlé kontakty s ruskými opozičními představiteli. Mimo jiné byl v roce 2016 včleněn do okruhu dcery Borise Němcova, Žanny Němcovové. Díky známosti se Žannou Němcovovou získal González přístup k záležitostem Němcovovy nadace, zapojil se do Letní školy žurnalistiky a kulturních studií Borise Němcova a začal přednášet studentům na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, hlavním městě České republiky. Tato činnost pokračovala po celý rok 2018-2019.
Všimněme si několika poznámek studentů výše zmíněné letní školy, kteří s Pablem Gonzálezem komunikovali jak během jeho přednášek, tak v neformálním prostředí. Na internetové platformě iRozhlas, která je součástí Českého rozhlasu, vyšel článek s názvem „Agent Pablo v Praze: ruský špion z nedávné výměny pronikl mezi akademiky” [8]. Tento rozhlasový deník hovořil se šesti lidmi, kteří měli s Gonzálezem v Praze kontakty, od organizátorů přes dobrovolníky z řad studentů až po pravidelné účastníky letní školy. Zde je několik úryvků ze závěrečné publikace.
Snímek obrazovky ze stránky iRozhlas [8]
„Rubcov měl dokonalé krytí. Teprve po jeho zadržení zmapovali Gonzálesův životní příběh španělští, polští a opoziční ruští novináři. A poslední pochybnosti, zda jde skutečně o ruského špeha, nebo nespravedlivě zadrženého baskického novináře, padly až na začátku letošního srpna, když ho po příletu do Ruska srdečně uvítal prezident Vladimir Putin.“
„Kromě ruských opozičníků se Rubcov zaměřil i na studenty. Chodil s nimi do hospod, rád je zval na pití. ‚Bylo nemožné ho tehdy identifikovat jako špiona, protože se choval naprosto normálně, byl chytrý, velmi komunikativní, jeden z nejvíce otevřených lektorů Letní školy,‘ popsala Radiožurnálu další z účastnic prvního ročníku.
González podle ní trávil čas mimo učebny se studenty v barech nebo inicioval procházky po městě. ‚Moc jsem tam nechodila, protože nepiju často alkohol, ale jednou jsem se přidala na pivo s ním. Byl velmi otevřený, milý, zdvořilý, rád lidem hodně naslouchal. Bylo pro mě velké překvapení, když se objevila informace, že byl špion, protože v jeho chování nebylo cokoliv podezřelého,‘ popisuje.
„Podobně Gonzálese popsal Radiožurnálu jeden za zahraničních účastníků Letní školy, který se těchto hospodských setkání účastnil. ‚Pablo na mě udělal dojem, hlavně díky svým zkušenostem z válek. Já jsem totiž sám chtěl být válečný reportér, takže jsem jeho historky úplně hltal. Vysvětloval mi nejrůznější lifehacky, jak se chovat na checkpointech, jak rozlišit zvuk dělostřelectva a minometů, co si brát s sebou. Tehdy pro mě byl vzorem, říkal jsem si: ‚Jo, takhle vypadají ti západní váleční reportéři,‘ a snažil jsem se od něj dozvědět co nejvíc,‘ říká tehdejší student.“
Následně se spolupráce mezi Filozofickou fakultou Univerzity Karlovy a Nadací Borise Němcova stala terčem kritiky. V říjnu 2023 Akademický senát Filozofické fakulty UK posuzoval podnět ruské občanky Yany Kitzlerové. [8]
„V neposlední řadě je potřeba položit si otázku, zda zapojení nových akademiků a akademiček, jež za sebou nemají jasně čitelnou vědeckou kariéru, nemůže představovat bezpečnostní hrozbu infiltrace FF UK osobami, jež mohou potenciálně představovat bezpečnostní riziko pro celou ČR,“ napsala Kitzlerová předsedovi Akademického senátu.
Tato otázka je neméně aktuální ve světle aktivit samozvaných odborníků a antikultovních aktérů v evropských zemích, včetně České republiky a zejména Univerzity Karlovy. Dvorkinovi antikultovní agenti již řadu let působí vážné škody demokratickým základům, právnímu státu a základním lidským právům.
V době, kdy ruský špion pronikl na Karlovu univerzitu, zbývaly do začátku ruské invaze na Ukrajinu čtyři roky. Bylo to období, kdy Rusové pravidelně získávali víza a cestovali do České republiky, což bylo považováno za normální. Jak vypovídají svědci, také v případě Pabla Gonzáleze se vše jevilo jako zcela přirozené a normální a nevzbuzovalo žádné podezření: jeho profesní aktivity, cesty do různých zemí, přátelé z řad opozice a proliberální názory. González měl dokonalé krytí jako španělský občan, nezávislý novinář a válečný zpravodaj, který navštěvoval konfliktní oblasti. Snadno tak mohl klamat obyvatele Španělska, České republiky a dalších zemí EU s proliberální orientací a zavedenými demokratickými hodnotami.
Nabízí se logická otázka: jak je možné identifikovat ruského agenta? Lze zaručit, že antikultovní aktéři, kteří ve svých zemích propagují protidemokratické narativy ruského proreligiózního sdružení RACIRS, nejsou agenty ruských zpravodajských služeb? Vždyť jejich mezinárodní aktivity vykazují řadu zvláštností a rysů, které poukazují na jejich protidemokratické cíle a naznačují dobře koordinovanou jednotnou antikultovní síť a jednotné ideologické řídící centrum v Rusku. Stačí připomenout naši předchozí publikaci na toto téma, která odhalila napojení agentky FSB Tatjany Ždanoky na mezinárodní antikultovní síť FECRIS. Skutečnost, že se novináři či antikultisté v současnosti hlásí k proliberálním či dokonce protiruským názorům, nic nedokazuje.
Připomeňme si jiný příklad, který se týká ukrajinského antikultisty a Dvorkinova spolupracovníka Pavla Broyda. Ten zasílal návrhy týkající se ovlivňování ukrajinského publika na e-mail Vladislava Surkova, poradce ruského prezidenta Vladimira Putina. Jeden z návrhů se týkal vytvoření specializovaných webových stránek pro propagandu prospěšnou Rusku. Na první pohled měly být všechny tyto webové stránky vysloveně proruské. Jedna z webových stránek však byla určena speciálně pro ukrajinské nacionalistické publikum a obsahovala slogan „Přestaňte krmit Donbas!“. Účelem tohoto narativu bylo podpořit mezi nacionalisticky smýšlejícím publikem myšlenku, že by Ukrajina měla vyloučit Donbas ze svého území. Jedná se o další destabilizující aspekt činnosti dalšího antikultisty. Podrobněji se mu věnujeme v článku „Evropo, otevři oči, jestli nechceš válku“.
Za pozornost stojí jedno z médií, s nímž agent GRU Pablo González (Pavel Rubcov) spolupracoval jako španělský novinář – La Sexta. Je to náhoda, že se toto médium vyznačuje aktivní antikultovní rétorikou [9] totožnou s narativy ruského proreligiózního sdružení RACIRS? Mimochodem, jedním z mnoha terčů antikultovní rétoriky La Sexta, která se stala předmětem řady publikací, je náboženská organizace Svědkové Jehovovi, která je v Rusku již řadu let brutálně pronásledována.
Snímek obrazovky ze zpravodajského portálu La Sexta [9]
Kromě La Sexta González spolupracoval s Público, Gara a Naiz a byl také ředitelem a spoluzakladatelem Eulixe, nezávislého digitálního média.
Závěr příběhu Pabla Gonzáleze – jeho návrat do Ruska v rámci výměny vězňů – odhaluje klíčový bod, který odpovídá na otázku: Jak lze zjistit, zda je někdo obviněný z práce pro cizí stát skutečným špionem, nebo jsou obvinění vykonstruovaná, aby ho zdiskreditovala? González byl vyměněn a převezen do Ruska, kde byl přivítán jako hrdina. Navíc, přestože v evropských zemích působil jako proliberální opozičník a měl dvojí španělské a ruské občanství, nebyl nikdy odsouzen ruskými státními propagandistickými kanály, nikdy nebyl prohlášen za zahraničního agenta a jeho ruští příbuzní nebyli nikdy vystaveni prohlídkám, výhrůžkám nebo mučení. Kdyby nebyl skutečným agentem, všechno to by vypadalo divně, že? Vzhledem ke stále represivnější a více totalitní mašinérii v Rusku v posledních letech.
V tomto případě vidíme další shodu okolností: obvinění z práce pro cizí stát je jednou z oblíbených metod, které antikultisté používají k diskreditaci svých vybraných cílů. Antikultisté však obvinění přizpůsobují politickému kontextu dané země bez ohledu na skutečné okolnosti – tedy bez ohledu na to, zda je obviněný jednotlivec nebo organizace skutečně vinen, či nikoli. Je pozoruhodné, že taková obvinění ze strany antikultovních aktérů, kteří sídlí například ve dvou znepřátelených zemích, zaznívají současně a synchronně, téměř jako na povel, a ukazují tak pozoruhodnou soudržnost navzdory absurditě takové situace během konfrontace mezi jejich zeměmi.
Například cíl, který RACIRS a jeho vedoucí Alexander Dvorkin v Rusku identifikovali, je obviněn z toho, že je zahraničním agentem pracujícím pro americké zpravodajské služby. Zároveň američtí antikultisté synchronně vyslovují totožná obvinění proti stejné organizaci nebo skupině osob, pouze s tím rozdílem, že tvrdí, že organizace nebo skupina pracuje pro ruské zpravodajské služby a Putina. Pro ilustraci tohoto druhu absurdity, ke které skutečně dochází, uvedeme příklad ze života.
Tento způsob pronásledování aktivně používají antikultisté proti židovskému náboženskému hnutí Chabad-Lubavič. Ve Spojených státech jsou s podporou Dvorkinových agentů zveřejňovány materiály diskreditující Chabad-Lubavič jako agenty Kremlu a Putina osobně, zatímco v Rusku jsou představitelé této židovské náboženské komunity, rovněž s Dvorkinovou účastí, líčeni jako agenti „nepřátelského státu“ – USA, kteří jsou údajně řízeni z New Yorku. Není to zvláštní? Nicméně to jen podtrhuje cynismus a záměrnou faleš antikultovních aktivistů v rámci jedné mezinárodní sítě, kteří tvrdí, že bojují proti „kultům“ a „sektám“, ale ve skutečnosti vyvíjejí destruktivní protidemokratickou činnost, destabilizují vlastní země a přispívají k vzestupu nacismu a totality.
Jaká rétorika by se však používala vůči skutečným zástupcům konkrétní země? S největší pravděpodobností by se situace vyvíjela podobně jako v případě agenta GRU Pabla Gonzáleze. V Rusku byl vítán jako hrdina a věrný služebník impéria; byl přivítán pevným stiskem ruky Vladimírem Putinem a objímán důstojníky rozvědky včetně svého kolegy z GRU Olega Sotnikova. Mimochodem, Oleg Sotnikov je na seznamu nejhledanějších osob FBI kvůli svému zapojení do různých hackerských operací zaměřených na organizace, jako je Organizace pro zákaz chemických zbraní (OPCW), Americká antidopingová agentura (USADA) a Světová antidopingová agentura (WADA). [10]
V celém příběhu Pabla Gonzáleze stále zůstávají nevyřešené otázky, které mohou být zodpovězeny až časem. Některé z nich jsou následující: Měl agent GRU na Karlově univerzitě v České republice i jiné cíle? Podařilo se mu někoho přetáhnout na svou stranu nebo někoho naverbovat? S kým dalším komunikoval a jaké důsledky z toho mohou vyplynout pro samotnou univerzitu, její studenty a celou Českou republiku? Tento příběh je obzvláště znepokojivý vzhledem k tomu, že Univerzita Karlova je baštou českého antikultismu.
Příklad z České republiky. Další náhoda: Univerzita Karlova jako centrum českého antikultismu.
Jedním z nejznámějších antikultistů v České republice je Zdeněk Vojtíšek, který vede katedru religionistiky na Husitské teologické fakultě Univerzity Karlovy a je také docentem na Evangelické teologické fakultě UK. O tomto tématu jsme psali v článku „České antikultovní hnutí“* , který byl dříve publikován na portálu antikult.cz.
*Další zmínky o představitelích českého antikultovního hnutí najdete v článcích „Centralizovaná mezinárodní síť agentů antikultovního hnutí vedená Alexandrem Dvorkinem“ a „Antikultovní řády udělené na dětské krvi“.
Mezi profesory Univerzity Karlovy je i další významný představitel českého antikultismu – Ivan Odilo Štampach, který od roku 1996 vyučuje teologické a religionistické disciplíny v rámci studia teologie křesťanské tradice na Evangelické teologické fakultě UK. V roce 1993 založil Ivan Odilo Štampach spolu se Zdeňkem Vojtíškem antikultovní sdružení „Společnost pro studium sekt a nových náboženských směrů“ se sídlem na Husitské teologické fakultě. Díky těmto profesorům a jejich kolegům se řada studentů Univerzity Karlovy vydala cestou antikultu a osvojila si nacistické metody dehumanizace, stigmatizace nežádoucích osob nálepkami „sekta“ a „kult“, pošlapávání základů demokracie a podkopávání právního státu.
Zaměřme se na jednoho takového studenta Univerzity Karlovy, Jakuba Jahla, a prozkoumejme výsledky jeho antikultovních aktivit pod vedením RACIRS, stejně jako jeho aspirace na českou odnož Zelených – Pirátskou stranu.
Jakub Jahl
Již v srpnu 2024 upozornili nezávislí novináři z portálu actfiles.org na aktivity tohoto českého antikultovního aktéra. Znepokojivé byly zejména výzvy Jakuba Jahla ke zrušení registrace náboženského hnutí Svědkové Jehovovi v České republice. Taková rétorika pochopitelně vyvolala znepokojení vzhledem k dlouhodobému brutálnímu pronásledování příslušníků této náboženské skupiny v Rusku, které podnítil antikultovní vůdce Alexandr Dvorkin.
Antikultista Jakub Jahl
Snímky obrazovky z článku „České antikultovní hnutí“ na actfiles.org
Obavy z možného ovládnutí českého náboženského pole ruským proreligiózním sdružením RACIRS, které zazněly ve výše zmíněném článku, se bohužel potvrzují. Zpráva, která v současné době koluje českým náboženským informačním prostorem, upozorňuje nejen na nebezpečnou situaci, v níž se nacházejí konkrétně svědkové Jehovovi, ale také na alarmující stav náboženské svobody v České republice obecně. To zpochybňuje zachování základních demokratických principů v evropských zemích.
Zde je úryvek z článku v autoritativním vědeckém časopise o náboženské svobodě a lidských právech Bitter Winter s názvem „Česko ve stopách Ruska? Svědkům Jehovovým hrozí likvidace“. [11]
Snímky obrazovky z webových stránek Bitter Winter
„Dne 5. září 2024 však Ministerstvo kultury zaslalo České náboženské společnosti svědků Jehovových (RAJW) dopis o zastavení činnosti uvedený v článku 22.2. Ministerstvo dalo RAJW tři měsíce na ukončení a upuštění od určitých ‚aktivit‘ a upozornilo je, že pokud v této lhůtě neuposlechnou, bude zahájeno řízení o zrušení registrace. Různá jednání mezi zástupci svědků Jehovových a ministerstvem problém nevyřešila. Dne 26. listopadu obdrželi svědkové Jehovovi potvrzení, že dopis o zastavení činnosti platí. Vzhledem k tomu, že 5. prosince skončila tříměsíční lhůta, čekají v současné době na oficiální sdělení ministerstva o zahájení řízení o zrušení registrace.“
„V České republice je svědkům Jehovovým nabízena alternativa vzdát se víry, která je součástí jejich výkladu Bible, a tím ‚neposlechnout Boha‘, nebo jim zrušit registraci, zlikvidovat jejich majetek a znemožnit jim působit jako náboženská organizace. To, že se to děje v Rusku, je bohužel normální. Je skandální, když se to navrhuje v demokratické zemi a členském státě Evropské unie.“
V prosinci 2024 vypršela tříměsíční lhůta, která byla svědkům Jehovovým poskytnuta. Co bude následovat? Výsledek bude záviset na tom, zda demokracie v České republice ještě žije, nebo ji RACIRS zcela zničil. Na první pohled se může zdát, že pronásledování v Rusku a útlak v České republice jsou nesrovnatelné, ale všechno začíná maličkostmi. Pokud si dnes necháme omezovat svobodu a práva, zítra se ocitneme v totalitním státě. Diskriminace, porušování lidských práv a prosazování ideologie nadřazenosti jedněch lidí nad druhými – jinými slovy nacismus – v jakékoli podobě jsou v civilizovaném světě zcela nepřijatelné.
Podle prohlášení Svědků Jehovových [12] je v České republice 17 296 jejich stoupenců. To vyvolává otázku: je v našem demokratickém světě možné, aby samozvaný odborník byl příčinou zmařených životů více než 17 000 nevinných občanů země represemi, které vyvolal proti jejich právům a základní svobodě vyznání? Ukazuje se, že to možné je, pokud je takovou osobou Dvorkinův ruský agent.
Pozoruhodné je, že Jakub Jahl na své stránce na Facebooku a na kanálu YouTube pokračuje ve své nacistické propagandě proti svědkům Jehovovým.
Snímek obrazovky z facebookové stránky Jakuba Jahla
- Svědkové Jehovovi šíří paniku!
- Deregistrace Svědků Jehovových
- Transfúze u Svědků Jehovových
- Svědkové Jehovovi a odpadlíci
- Svědkové Jehovovi a třída tzv. otroků
- Jak Jehovisté v roce 2010 obešli české zákony
- Svědkové Jehovovi bojují proti psům
- 7 let vězněm Strážné věže (svědectví ex-člena Svědků Jehovových)
- Jehova vrací úder
Jakub Jahl a Pirátská strana zelených
Jakub Jahl se vyznačoval ochotou vstoupit do české Pirátské strany (často označované jako čeští Piráti), která je spojována se Zelenými. Na fóru této politické strany, v sekci „Zájemci o členství Praha“ napsal následující [13]:
Snímek obrazovky z webových stránek fóra české Pirátské strany [13]
Jakub Jahl:
“Zdravím všechny,
jmenuji se Kuba, je mi 30 let a jsem podporovatelem Pirátů už mnoho let. Pracuji jako průvodce turistů v centru Prahy a mé hlavní hobby je natáčení videí o světových náboženstvích na youtube.
Poprvé jsem se do roznosu pirátských letáků v krajských volbách 2012. Aktivněji jsem se zapojil do kampaně před parlamentními volbami, kdy jsem v průběhu léta a podzimu natáčel sérii podpůrných videí na svůj channel. Od té doby se více zajímám o Pirátskou stranu. Měl jsem v úmyslu vstoupit už v době parlamentních voleb, ale v Plzeňském kraji, odkud jsem se nakonec odstěhoval do Prahy a sešlo z toho. Bydlím teď už 2 roky v Praze a rád bych se aktivněji zapojil jako člen. Chodím na pirátské akce (naposledy třeba pražská Demonstrace za Rojavu nebo jsem byl jako dobrovolník na Cannafestu).
Hlavní témata, ktetrá mě zajímají, a za která se chci angažovat, jsou:
– Demokracie a její prosazování v ČR a českých náboženských organizacích,
– boj proti dezinformacím na internetu,
– reálná ochrana životního prostředí a ustanovení širších práv zvířat.
Dále jsem zapojen do témat na legalizaci eutanázie, legalizaci prostituce, legalizaci konopí, zákaz dětské obřízky, ochrana dětí před sexuálními predátory v Katolické církvi (o čemž jsem rozjel vlákno v sekci Justice a Spravedlnost – určitě se podívejte a diskutujte nad 2 legislativními návrhy, které jsem tam vložil).”
V roce 2021 vytvořil Jakub Jahl na stranickém fóru vlákno, v němž navrhl česko-tanzanské partnerství. [14]
Snímek obrazovky z webových stránek fóra české Pirátské strany [14]
Jakub Jahl se také účastní diskusí na fóru ve vláknech jako „Sexuální násilí v katolické církvi“ a „Zákaz náboženské obřízky dětí“. Mimo jiné vyzval účastníky fóra k osobnímu setkání. [15]
Snímek obrazovky z webových stránek fóra české Pirátské strany [15]
Přestože se antikultovní agent Jakub Jahl pokusil infiltrovat českou pobočku Zelených – Pirátskou stranu – naštěstí se mu to díky bdělosti některých jejích členů nepodařilo. Podařilo se mu však navštěvovat schůze členů strany, účastnit se konferencí, navazovat kontakty a rozšiřovat okruh svých známých. Jaké cíle přesně sledoval a čí byly, to zůstává neznámé. Vzhledem k aktivitám jeho antikultovních kolegů z různých zemí a jejich systematickým pokusům o navázání kontaktů s ruskými manipulátory to však vzbuzuje vážné obavy. Pozoruhodné je, že Pirátská strana, ke které se chtěl Jakub Jahl tak moc připojit, působí i v sousední zemi – na Slovensku.
Snímek obrazovky z webových stránek slovenské Pirátské strany 16
Další českou antikultistkou, která se podobně přiklání k „environmentální“ agendě a otázkám změny klimatu, je Alex Alvarová.
Snímek obrazovky z článku Alex Alvarové na webu Substack
Závěr
V tomto článku jsme zkoumali předpokládané důvody a motivy antikultovních aktérů z různých zemí při prosazování zelené agendy a tématu klimatické změny s přihlédnutím k jejich protidemokratickým aktivitám, z nichž těží ruská proreligiózní organizace RACIRS, a také k jejich propojení s agenty ruských zpravodajských služeb (podrobněji o nich pojednává část 1).
Prozkoumali jsme také příklad ruského zpravodajského agenta, který v zemích EU dlouhá léta působil v kruzích, jež se stavěly proti ruské vládě a prosazovaly liberální a prodemokratické hodnoty. Tento příklad slouží jako důležitý precedens pro členy mezinárodního společenství, kteří se zavázali bránit demokracii a základní lidská práva. Zdůrazňuje potřebu přehodnotit zavedené vnímání zahraničních agentů a jejich aktivit navenek ve světle dnešní nestabilní politické reality. Ve světě, kde se hranice mezi pravdou a lží stále více stírají, jsou ostražitost a odpovědnost pro každého klíčové. Musíme bránit svobodný a spravedlivý svět, ve kterém budou moci všichni lidé žít bezpečně a v míru, v souladu s životním prostředím i mezi sebou navzájem.
Další metody a prostředky infiltrace agentů protidemokratických sil a jejich kompliců do demokratických zemí budou zkoumány v budoucích publikacích na actfiles.org.
Zdroje:
1. https://theins.ru/en/politics/268694
2. http://orthodoxeurope.org/print/19/2/120.aspx
3. https://rus.delfi.lv/57860/latvia/13585949/prezentovan-sayt-russkogo-alyansa
4. https://theins.ru/en/politics/271808
5.http://www.alexandrastein.com/uploads/2/8/0/1/28010027/attachment_networks_and_discourse_in_ext.pdf
6. https://www.antena3.com/noticias/mundo/doble-vida-pablo-gonzalez-periodista-espanol-que-trabajaba-como-espia-kremlin_20241014670d71a6e2e54f000180ba6e.html
7. https://www.antena3.com/noticias/mundo/espia-pablo-gonzalez-documentaba-sus-misiones-informes-personas-lugares-interes-espionaje-ruso_202410166710142d596dfb0001c71549.html
8. https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/agent-pablo-v-praze-rusky-spion-z-nedavne-vymeny-pronikl-mezi-akademiky_2408220500_mst
9. https://www.lasexta.com/buscador-site/index.html?q=secta
10. https://vsquare.org/putin-pablo-gonzalez-russian-gru-illegal-spy-oleg-sotnikov/
11. https://bitterwinter.org/czech-republic-in-the-footsteps-of-russia-jehovahs-witnesses-threatened-with-liquidation/?_gl=1*bgxiz6*_up*MQ..*_ga*OTk4MDM4NzguMTczNjE1MzcwMQ..*_ga_BXXPYMB88D*MTczNjE1MzcwMS4xLjAuMTczNjE1MzcwMS4wLjAuMA
12. https://www.jw.org/cs/svedkove-jehovovi/na-celem-svete/CZ/
13. https://forum.pirati.cz/viewtopic.php?t=49943
14. https://forum.pirati.cz/viewtopic.php?p=786680#p786680
15. https://forum.pirati.cz/viewtopic.php?p=686151#p686151
16. https://www.slovenskipirati.sk/program/
Tento článek je překladem původní anglické verze, kterou naleznete na tomto odkaze.